Sledoval jste jednání českých senátorů ke kauze lithium? Podle toho, co se událo ve středu v senátu, to totiž vypadá, že je vše kolem této suroviny v pořádku a že si komunisté jen vymýšlejí. Senát totiž vyzval v souvislosti se spory kolem těžby lithia politiky, zejména z hnutí ANO a KSČM, aby nenadřazovali své politické zájmy a způsob vedení volební kampaně nad zájmy Česka. Zdá se vám takové usnesení v pořádku?

Senát nezklamal. Testimonium paupertatis senátu máme hned ve dvou bodech. Jde o nekorektní a hloupý komentář k vystoupení Miloše Zemana a pocit senátorů, že vše vědí lépe než ostatní a nechtějí se nechat nějakou kauzou lithium rušit ze své důležité práce. Jenom tím ukázali, jak jsou odtrženi od života.

Popravdě – nemůže se z této věci opravdu stát předvolební zbraň? Podle vyjádření premiéra Bohuslava Sobotky to skoro vypadá, že o nic nejde a že si komunisté jen vymýšlejí. A přitom tady jde o sedm milionů tun lithia, které by v podzemí Cínovce mohla dolovat australská těžařská firma, s níž před týdnem ministr průmyslu a obchodu Jiří Havlíček (ČSSD) podepsal Memorandum o porozumění v oblasti těžby a zpracování lithia v ČR...

Předvolební zbraň se z této věci již stala. Přestože máme v ČR firmu, která by mohla provést průzkum ložiska, přestože máme v ČR plány na rozvoj těžby v oblasti Cínovce a Krupky, přestože ještě máme zkušené geology i horníky, odmítá nominálně levicová část odcházející vlády angažovanost státu v této záležitosti.

Senátoři prý požádali vládu, aby změnila nařízení o sazbách úhrad za vytěžené nerosty. (Sazba se má vztahovat v souladu s horním zákonem na druhy vydobytého nerostu, a nikoli za čistý kov, jak stojí v poznámce k vládnímu nařízení.) Mělo by takové nařízení vůbec nějaký konkrétní dopad? I co se týče právě lithia?

Samozřejmě, takové nařízení by jistě mělo dopad na všechny druhy nerostů, protože by zřejmě hodnotilo jak rudné, tak nerudné suroviny odlišným způsobem od dnešní praxe. Je málo pravděpodobné, že by senátoři měli jakékoliv vyčíslení svého návrhu.

Hovoří se o těžbě lithia (v ČR) v nějakém smyslu v Evropském parlamentu, v jednotlivých evropských výborech?

Ve výboru ITRE jistě podobná rozprava neproběhla, pokud vím, ani jiné výbory se těžbou surovin nezabývají a nezabývaly. Přesto některé zprávy a přijaté směrnice nepřímo tlak na diskusi podobných témat mohou vyvolat. Jde například o elektromobilitu, záložní zdroje energie, energetickou bezpečnost apod. Pokud jde o těžbu, je zmiňováno prakticky pouze uhlí, případně ropa či zemní plyn, ale vždy v jiných souvislostech.

Premiér Bohuslav Sobotka (ČSSD) označil ve středu před senátory útok na ministra průmyslu a obchodu Jiřího Havlíčka (ČSSD) kvůli memorandu o lithiu s australskými těžaři za nekorektní. Podle něj má útok odvést pozornost od problémů, které má předseda hnutí ANO Andrej Babiš. Jenže přitom je nemálo lidí, kteří tvrdí, že jde o loupež za bílého dne, a dokonce o podobný model jako v případě OKD. Nepřehánějí tak trochu ti, kdo kauzu takto hodnotí?

Jiří Havlíček jistě memorandum s australskými těžaři nepodepsal jako soukromá osoba. Je to zkušený člověk a nepodezřívám jej z nějakých postranních úmyslů. Memorandum podepsal jako zástupce vlády a navázal na dokument podepsaný ministrem životního prostředí Richardem Brabcem, mimochodem členem vlády za ANO.

Advokát Karol Hrádela upozornil na to, že důsledky z kauzy lithium mohou být horší než z kauzy Diag Human. Má takové tvrzení něco do sebe? (Víme, že se tato kauza táhla roky a i přes konečný rozhodčí nález majitel Diag Human stále českému státu hrozí žalobami u zahraničních soudů...)

Myslím, že ti, kteří hovoří o loupeži za bílého dne, případně o „modelu a la OKD“, trochu přehánějí, přesto vzhledem k právní nejistotě, která vzniká z možných zvláštních výkladů smluv o ochraně investic, uzavřených ČR s různými zeměmi světa, může být takováto nezávazná smlouva (Memorandum o porozumění) zneužita podobně jako z prvního pohledu nevinné vyjádření tehdejšího ministra v kauze Diag Human.

Prezident Miloš Zeman tvrdí, že lithium by měl na Cínovci těžit státní podnik Diamo, ovšem mnozí se mu za tato slova smáli. Prý se Zeman mýlí...

Miloš Zeman se rozhodně nemýlí. V nedávné minulosti mnoho zemí světa velmi pečlivě ošetřovalo své zdroje strategických surovin. Cílená destrukce mezinárodního práva, na kterém se podílí zejména exteritoriální působnost opatření vlády USA, ale i některých dalších států, navozuje situaci, kdy je třeba u strategických surovin postupovat velmi opatrně. Smích je sice zdravý, ale neplatí to, když se směje moudrému člověku hlupák. Chápu, že někteří lidé mnohdy i zásadní věci nemusejí pochopit. Už ve starověku se to stávalo, nejde tedy o nic nového.

Memorandum o lithiu prý zajistilo, že český stát nebude při těžbě této suroviny úplně mimo hru... Věříte tomu?

V současné právní nejistotě, způsobené destrukcí mezinárodního práva, je opravdu těžké posoudit, které kroky zajistí ochranu českých zájmů. Kauzy posledních dvaceti let nám naznačují, že zneužít je možné prakticky cokoliv. Jak říká klasik: „Když je vůle, cesta se najde.“ To bohužel platí ve všech případech, a proto je namístě nejvyšší opatrnost.

Kdo podle vás za případem lithium nejspíše stojí, kdo tahá za nitky? Hnutí ANO v této kauze z krádeže ve prospěch stranické pokladny obviňuje ČSSD... Dá se to takto vůbec chápat?

Nedomnívám se, že by v této kauze byla snaha naplnit stranickou pokladnu ČSSD. Hnutí ANO obratně využívá situace, a jestli někdo za celou kauzou stojí, poznáme teprve, až se po volbách uklidní situace a nová vláda začne pracovat.

… vzpomínám si dokonce na to, jak se před časem tvrdilo, že stát nebude mít na těžbu lithia kapacity a že by se mu těžba lithia finančně vůbec nevyplatila. Nebylo toto tvrzení jen výmluvou a vlastně zajišťováním si alibi dopředu, jakousi „strategickou přípravou“ na to, co se nyní z případu vyklubalo?

Ve všech zemích střední Evropy, obecně v celé EU, se v minulých letech politiky vlád soustřeďovaly na jiné priority, než je využití rudných surovin. U nás tak byly zlikvidovány rudné doly Cínovec a další podniky tohoto sektoru. Naše vlády v 90. letech takto pouze aplikovaly stejný scénář jako ostatní státy EU. A to bez ohledu na ztracená pracovní místa v těžbě, úpravě a zpracování surovin. V posledních letech se objevují v politických programech všech rozvinutých zemí včetně USA plány na reindustrializaci. Těžba rudných i nerudných surovin může v těchto plánech sehrát významnou roli. Nové přístupy, které nebudou brát v úvahu současné neoliberální tendence, mohou otevřít i otázku účasti státu při realizaci reindustrializačních plánů. Využití zásob lithia může být jedním z takových významných projektů.