Jakou událost, která se stala v končícím roce 2016, považujete za nejvýznamnější nebo nejpřekvapivější?

Asi bych teď nezmínil nějakou konkrétní událost, myslím, že nejcharakterističtější pro letošní rok bylo pokračování ubývání prostoru svobody pro rozhodování, konání člověka, pro jeho pohyb v intimním prostředí. A myslím, že tato administrativa rokem 2016 jen potvrdila, že vejde do novodobé historie České republiky jako největší zlodějka svobody a soukromí lidí. Ať je to dáno tím, že žijeme ze dne na den, nebo vnímáme události odděleně jednu od druhé, že nám ta souvislost uniká. O svobodu nepřicházíme ze dne na den, ale postupně; a podíváte-li se na způsob, jakým tato vláda zasahovala a zasahuje do naší svobody a našeho soukromí, potom to smutné konstatování je zcela namístě.

Posloupnost jednotlivých kroků je téměř zničující, neboť bez pořadí důležitosti stačí zmínit zákon o elektronické evidenci tržeb, zákon o regulaci kouření a vůbec existenci a fungování restaurací jako takových, zákon o prokazování původu majetku, zákon o trestní odpovědnosti právnických osob, omezení možnosti konat na veřejnosti akce po 22. hodině, povinnost strpět kontrolu toho, čím topím ve svém kotli, strpět „návštěvu“ policie, jsem-li podezřelý, že neoprávněně jako psychicky nezpůsobilý držím střelnou zbraň, zákaz kácení stromů na své vlastní zahradě… a takto by člověk mohl pokračovat v nekonečném výčtu, jehož součtem je, že máme té svobody méně. A to by mělo každého člověka, který si této hodnoty váží, vést k velké nervozitě a k probuzení.

Když říkáte, že tento rok vejde do dějin jako období vlády největší zlodějky svobody a soukromí lidí, znamená to, že už to podle vás horší být nemůže, nebo že horší už to nebude?

Obávám se, že hůř ještě bude, že je to jen pokus zjistit, jaká je míra rezistence společnosti, jaká je vůle a touha lidí žít své vlastní životy, rozhodovat sám o sobě, a naopak, jak silná je pasivita a ochota proměnit se v ovce, které nakupují v supermarketech, chodí do zaměstnání jen za účelem vydělání peněz jako zdroje své obživy a rezignují na vše ostatní. A myslím si, že je ještě jedna věc, která budiž varováním nejen pro nás dnešního dne v poadventní době, ale i pro rok příští, atmosféra, která se podle mne cíleně a vědomě šíří touto krajinou, a to je zloba, závist, nenávist, udávání, xenofobie, rozpoutávání zášti mezi lidmi, podle toho, co dělají, zda jsou zaměstnaní, nebo zda pracují a vydělávají si a mají o trochu lepší auto, o trochu lepší dům, lepší byt než ten druhý. A to je v kombinaci s tím prvním – omezováním svobody – to největší nebezpečí, které nám hrozí: že budeme rozeštváni jeden proti druhému, abychom se potom stali snadnou obětí novodobých věrozvěstů či krysařů, kteří zapískají na svoji flétnu, a to stádo ovcí, ve které nás chtějí proměnit, povedou za sebou, a to stádo jim ještě bude vděčné za to, že je nějaký vůdce vede.

Vždycky platilo „rozděl a panuj“, o tom jsme se už přesvědčili mnohokrát v historii. Kdo je za tuhle atmosféru v české společnosti podle vás nejvíc odpovědný? Současná vláda, která omezuje naše svobody, anebo prezident, který společnost hodně rozděluje?

Myslím, že paradoxně ve věcech, které na první pohled vypadají jako protiklad, se socialisté s pragmatiky typu Andreje Babiše spojují, neboť oba dva spojuje nenávist k tomu, o čem jsem hovořil – ke svobodě jednotlivce, k jeho ochotě a vůli pracovat sám na sebe, žít svůj vlastní život. A ti první – socialisté – tento druh lidí nenávidí, protože nás chtějí mít všechny postavené do jedné řady. A ti druzí je nenávidí z toho důvodu, že představují konkurenci pro jejich podnikání. A jejich společným cílem je proměnit tuto společnost v jednu velkou korporaci, kde budou velké firmy, které budou zaměstnávat zaměstnance, kteří budou závislí na svých zaměstnavatelích, nebudou chodit do hospody, protože jim tam nenalijí, protože si tam nebudou moci zakouřit, budou se stravovat ve velkých firemních velkovýkrmnách a pak budou poslušně trávit svůj čas doma, protože jim bude sdělováno, že tak je to správné.

Něco takového, co známe z filmu Křidýlko nebo stehýnko, ale s tím, že to půjde ještě dál, že se to promítne až do našeho soukromí?

Bude to novodobá společnost dobra, myslím si, že George Orwell ani mnozí z nás netušili, že se Česká republika necelých třicet let od listopadu 1989 ocitne ve stádiu, kdy formálně na první pohled instituce existují a dodávají zdání svobodné demokratické společnosti, leč na ten druhý, pečlivější pohled zjistíte, že tomu tak zdaleka není.

Čím to je, že jsme se dostali do této situace? Vždyť tu přece žijí stejní lidé, jako tu žili před těmi necelými třiceti lety, kdy si zvolili svobodu a demokracii, a ti mladí, kteří k nim během té doby přibyli, už vyrostli ve svobodě.

To je věc, nad kterou si také lámu hlavu, ale myslím si, že to je dáno postupnou koncentrací ekonomické, politické, mediální moci, vyprázdněním a oslabením politiky v tom smyslu, že chybí lidé a politické osobnosti, které jsou hodnotově pevně ukotvené, které mají odvahu pojmenovávat věci přímo tak, jak jsou, které jsou dostatečně silné, aby čelily útokům a ostrakizaci, osobnosti, které mají dostatečné charizma, aby dokázaly strhnout ty, kteří bloudí českou, moravskou a slezskou krajinou plní apatie a bezradnosti, co vlastně mají dělat.

Já pořád ještě věřím, že tady žijí lidé, kteří se nechtějí smířit s tou ponurou vizí, o které jsme hovořili, že ji chtějí změnit. A pokud ještě žijeme, a zaplať pánbůh zatím žijeme, ve formální zastupitelské demokracii, musíme to, co se nám nelíbí, řešit demokratickými nástroji, a to jsou volby. Prostě je tu žalostná absence a nedostatek skutečných politických lídrů, ne rychlokvašek, ne pragmatiků, ne odideologizovaných realistů, ale skutečných politiků.

Nenesou vinu na současné situaci i předchozí politické reprezentace, jichž jste byl i vy součástí? Třeba tím, že nedokázaly lidem vysvětlit, proč dělají konkrétní kroky? Navíc někteří politici zklamali, protože figurovali v různých korupčních skandálech.

Doba se velice změnila v tom smyslu, že pokud jsme několik let předtím žili ve velmi mediálně kritické společnosti, kdy média plnila roli, kterou tak úplně nevnímám, ale respektuji to, tzv. hlídacího psa demokracie, tak nyní žijeme v období mediálního roubíku, kdy není až tak důležité, o čem média píší, jako to, o čem nepíší. A pokud srovnáte to, za co byli kritizováni a mnohdy ostrakizováni politici několik let zpátky, s tím, co si dovolí někteří politici nyní, potom zjišťujete, že potíž nebyla v těch minulých politicích, ale potíž je v tom, že základní principy otevřené mediální společnosti se změnily a že míra tolerance se dramaticky posunula. Protože to, za co byli politici několik let zpět téměř křižováni, za co odstupovali ze svých funkcí, je dnes úplnou normou. Jak někde řekl Mirek Topolánek, že míra korupce se opravdu v tuto chvíli zmenšila, protože ti, kteří se na ní podíleli předtím, teď z ní učinili už součást fungování tohoto státu, takže se na ní nepodílejí.