Konec roku bývá obdobím bilancování. Dění roku letošního bylo svým způsobem jen dalším zrychlením procesů, které lze sledovat už delší dobu. Zásadně se mění cíle, na které je společnost připravována, a hesla, pod nimiž má k těmto cílům dospět.
Snad už jen pamětníci si vzpomenou, že před více než třiceti lety politici slibovali demokracii směrem dovnitř státu, suverenitu směrem navenek a k tomu jako bonus brzkou prosperitu pro všechny. Dneska už se k těmto slibům sotva kdo hlásí. Co nastoupilo místo nich?
Demokracie by teoreticky měla být svobodným soupeřením různých názorů a permanentní diskusí o tom, jakým způsobem sladit zájmy jednotlivých vrstev společnosti. Kdo dnes svobodně diskutuje o možnosti různých cest dalšího vývoje? Namísto výměny názorů nastoupilo cejchování. Mít názor odlišný od vládního týmu znamená být populistou, dezolátem či dokonce agentem cizí moci. Obrana demokracie vyžaduje nekomunikovat s lidmi s odlišným názorem a oddělit je od zdravého jádra společnosti hlubokým příkopem, jak radí vrchní vládní odborník na komunikaci.
Stejně dopadly sliby o suverenitě. Volání po suverenitě toho, co zbylo z Československa, se stalo projevem směšného „flastenčení“, které odporuje nejvyšším evropským hodnotám. Naším cílem je přece svět bez hranic. Ideál světa bez hranic od nás vyžaduje, abychom dodávali stále více zbraní do míst, kde umírají nepředstavitelná kvanta lidí při posunování hranic tam a zase zpátky.
Tím se dostáváme ke třetímu z neplněných slibů. Namísto prosperity pro všechny nastupuje slib nový, slib údajného bezpečí pro všechny. Absolutního bezpečí dosáhneme jedině zvyšováním vojenských výdajů. Co bylo ještě docela nedávno jejich stropem, stává se podlahou, od které se musíme odrazit, vysvětluje Jana Černochová, s odpuštěním ministryně obrany.
Jako kdyby neznala rozbory Roberta Mertona z dob krátce před druhou světovou válkou. Americký sociolog v nich objasňuje, jak funguje sebenaplňující se proroctví. Jako jeden z příkladů uvádí právě zbrojení. Jestliže státy zvyšují tempo zbrojení proto, že jsou přesvědčeny, že válka je nevyhnutelná, stane se spíše dříve než později válka skutečně nevyhnutelnou, varoval Merton. Kdy taková válka vypukne, to nám oznámil tento měsíc generální tajemník NATO Mark Rutte: „Rusko se připravuje na dlouhodobou konfrontaci s Ukrajinou a s námi,“ prohlásil Rutte. „Nejsme připraveni na to, co nás čeká za čtyři až pět let.“
Proč to musí být právě za čtyři až pět let? I to by snad mělo být jasné. Pokud by generální tajemník předvídal vypuknutí velké války za nějakých deset až patnáct let, nikoho by tím patřičně nevyděsil a další vývar peněz na zbrojení by z členských zemí nevyždímal. Pokud by oznámil, že třetí světová vypukne už za rok nebo za dva, nedalo by se na ni sebevíce nákladným zbrojením připravit. Proto musí Mark Rutte prorokovat právě čtyři až pět let. Čistě jen shodou okolností premiér Fiala slibuje dorovnat české platy na německou úroveň rovněž za čtyři až pět let. Je fajn, že si platově přilepšíme zrovna počátkem třetí světové války.
A tak tady máme namísto demokratické diskuse boj proti populismu, namísto státní suverenity svět (téměř) bez hranic a namísto všeobecné prosperity přípravu na všeobecnou mobilizaci. Boj proti populismu v podstatě znamená, že lidé nemají do těchhle věcí co mluvit. Diktát nejvyšších evropských hodnot znamená, že Česko do toho taky nemá co mluvit. A příprava na válku znamená, že ani Evropa do toho nemá co mluvit. Časy se prostě mění. Jen aby to nedopadlo tak, že místo rozvíjení všeho, co se jen nedávno naslibovalo, se budeme už jenom svíjet.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Rychetský