Bývalá ministryně spravedlnosti Helena Válková přišla o možnost stát se novou ombudsmankou. Vyšlo totiž najevo, že v 70. letech se na psaní jedné odborné práce podílela spolu s prokurátorem Josefem Urválkem, nechvalně známým z justičních procesů v padesátých letech. Samotná Válková se hájila například tím, že Urválka vlastně pořádně neznala. Jak si vysvětlujete způsob, jakým Válková vše zdůvodňovala? 

Dost dobře si to vysvětlit neumím. Pochopila bych, že jako mladá právnička něco napsala a Urválek text tzv. připodepsal. S tím těžko něco mohla dělat, pokud chtěla dělat kariéru. Připodepisování fungovalo za socialismu a v některých ústavech funguje bohužel doteď. Podivná praxe. Ale místo toho, aby řekla: ano, napsala jsem něco s Urválkem, je to chyba, stalo se, vím, kdo je Urválek, začala mluvit o tom, že nevěděla. To je úplný nesmysl. I já jsem ve svých deseti letech věděla, kdo je Urválek, protože mi to řekli rodiče. Hájit se tím, že nevěděla, co je zač, bylo neúnosné. Jen chybělo, aby řekla, že byl roztomilý člověk. Měla poctivě přiznat, že ho nechala, aby se pod text podepsal. Nevím, kolik toho psala ona, kolik on. Jen říkám, že vím o praxi, kdy se dělo to, že se jiní pod materiál připodepisovali. Posypala bych si popel na hlavu, řekla, že jsem chtěla dělat kariéru. Ale vyprávět o tom, že ho neznala…nevím, co ji to napadlo. 

Miloš Zeman uvítal skutečnost, že Válková na základě nově známých skutečností nominaci odmítla. Jak v té situaci obstál?

Velmi jasně vyjádřil, co si mysleli všichni. V situaci obstál. Nevidím žádný problém.

A co premiér Babiš? Podle něj se spolupráce s Urválkem nedá obhájit. Jak tato slova zní z úst premiéra?

Naprosto normálně. Spolupráce s Urválkem se nedá obhájit. Tato věta vše vystihla.