V minulém týdnu jsme si připomínali výročí 21. srpna 1968 a pro ParlamentníListy.cz k tomu napsal Ivan Hoffman, že rozporuplné vnímání Ruska, které bylo vlastní pamětníkům, bylo u mladých nepamětníků nahrazeno čirou nenávistí. Vnímáte to také tak, že nositeli ostrých postojů k Rusku jsou často lidé, kteří s ním mají naprosto minimální zkušenost?

Jde o zvláštní jev, o němž jsem si dříve naivně myslel, že je typický pro Balkán či Kavkaz. Staré, zdánlivě zapomenuté křivdy a traumata se po dvou generacích náhle stanou tak živými a palčivými, že stojí za to začít kvůli nim válčit. V českém případě před pár lety začali relativně mladí komunální politici bojovat s naší minulostí. Aniž ji znali a chápali. Stačilo jim, že Ruskou federaci ztotožnili se Sovětským svazem. Hodnotím to tak, že potřebovali mít svého nepřítele a svou válku. Důsledky obojího si naplno užijeme v nastávající zimě. Míra jejich nenávisti vůči Rusku po půl roce války na Ukrajině je pro mne pochopitelnější než třeba v roce 2019.

Situace mi trochu připomíná rok 1914, kdy obecně po celé Evropě starší generace politiků varovala před válečným konfliktem, ale ta mladší s nadšením rukovala do války. Když se vše zhroutilo a zcela se změnil svět, mladí, původně nadšení válečníci z rozpoutání katastrofy obvinili zastánce mírových řešení.

Vy jste signatářem Charty 77, opozice vůči režimu, který na sovětských tancích stál. Jaký byl vůbec tehdy v disentu postoj vůči Rusku? Byli okupanti vnímáni ideologicky, nebo národnostně jako „Kreml“, jak slyšíme dnes?

Okupanty jsem vždy označoval za Sověty. Naše naděje, která se nakonec naplnila, byla v tom, že jednotlivé národy v Sovětském svazu se nakonec osvobodí, že projekt vzniku nového sovětského člověka se zhroutí spolu s „Říší zla“ a Litevci, Lotyši, Estonci, Gruzínci, Ukrajinci i Rusové získají své vlastní nezávislé státy. Obecně se sice pro okupační vojáky používal termín Rusáci, ale věděli jsme, že jde o mnohonárodnostní společenství držené ideologicky.

Ona s tím souvisí i jedna drobnější kauza letošního výročí, odehrávající se na sociálních sítích. Na Wikipedii byla přímo ve výroční den změněna informace o národnosti Leonida Brežněva z ukrajinské na ruskou a rozpoutala se debata o podílu Ukrajiny a Ukrajinců na tehdejší invazi. Jak se z vaší zkušenosti díváte na pozici Ukrajiny v rámci SSSR vy?

Zřetelně mám smůlu, že už hodně pamatuji. Vpád pěti armád do Československa se oficiálně jmenoval Operace Dunaj a velel jí generál Pavlovskij, rodák ze západní Ukrajiny. Možná proto pouze v jedné jediné postsovětské zemi mají účastníci tohoto zločinu postavení vojenských veteránů odměněných takto za záchranu socialismu. Na Ukrajině. Ostatně když jsem srovnával situaci v postsovětských zemích, Ukrajina v mnoha ohledech ještě po roce 2000 zůstávala hodně sovětskou. Leninopad (bourání pomníků z dob SSSR, nejen Leninových) tam nastal až po roce 2014, po druhém Majdanu. Čtvrt století po Pobaltí.