V jaké atmosféře a v jakém stavu naše země spěje k letošnímu 28. říjnu? Dějí se v poslední době věci, které ji mohou ohrozit, nebo které naopak slibují posun směrem k lepšímu? V jakém stavu naše politika spěje do roku nejdůležitějších voleb?

V atmosféře frustrace a zmaru. Osobně jsem naprosto šokovaný postupem Hradu v případě Jiřího Bradyho. Myslím, že můžeme mít jakýkoliv názor na návštěvu dalajlámy, ale vyhrotit to tímto způsobem je naprosto neuvěřitelné a pošlapávající principy demokracie v naší zemi.

Někdy běh událostí určuje sled zdánlivých drobností. Jak vnímáte spor o ocenění pro Jiřího Bradyho, kdy jeho synovec Daniel Herman tvrdí, že Řád TGM strýci nebude udělen kvůli postoji synovce k dalajlámovi, přičemž prezident Zeman to odmítá? Jak jste ostatně vnímal návštěvu dalajlámy, která opět vzbudila vášně? Co říci ke sporu o to, zda se raději setkávat s dalajlámou, nebo raději dát přednost ekonomickým vztahům s Čínou?

Osobně jsem členem delegace Evropského parlamentu pro Čínu, a proto velmi reakce Číny chápu a znám. Nicméně my také Číně nediktujeme, s kým se může a nemůže setkávat. A pokud ministr kultury odpovědný za církve a náboženství se setká s jedním z duchovních vůdců této církve, nemůže a nesmí to být předmětem jakéhokoliv diplomatického sporu. Prostě je to běžná záležitost, která se děje všude v demokratickém světě. A takto jsme měli s Čínou otevřeně hovořit. Čína také reagovala dosti podrážděně na návštěvu dalajlámy v Evropském parlamentu, ale nyní to vypadá, že se vztahy opět vrací do původního stavu.

Schvalujete krok například Mariana Jurečky, Petra Gazdíka a dalších, kteří odmítají přijít na státní oslavu 28. října a místo toho hodlají uspořádat vlastní akci na Staroměstském náměstí? Chápete to jako vyjádření jejich názoru, nebo to spěje k nebezpečnému rozdělení jednotlivých skupin společnosti? Když už ani slavit neumíme spolu, chceme si spolu vůbec ještě povídat?

Moji oba dědečkové z tátovy i mámy strany bojovali za první světové války. Praděda Zdechovský šel ještě po vzniku Československa bojovat s Maďary a praděda Andr byl zase v Rusku v legiích a vracel se přes Ameriku až v roce 1920. Po obou máme dochované deníky a korespondenci, ze které lze vyčíst, že jim v průběhu několika let zemřeli ve válce všichni jejich kamarádi a část příbuzných. Ale oba byli vlastenci a neskuteční patrioti. Pradědeček Zdechovský bojoval za Rakousko-Uhersko a druhý děda jako legionář vlastně proti němu. A konec války a vznik Československa je spojil a oba se tehdy ocitli v jedné armádě. Proto pro mě tento svátek asi má úplně jiný význam než pro mnoho politiků. V pátek se půjdu v klidu poklonit všem obětem války v Hradci Králové s panem primátorem a pomodlit se za všechny lidi, kteří položili v tento den za vznik naší republiky život. Podle mě je v této době důležité lidi spojovat, a ne rozdělovat. Jakákoliv akce s cílem to „natřít“ Zemanovi v tento den mi nepřijde vhodná, i když osobně jsem z chování Hradu velice zklamán.