Jaké jsou vaše postřehy po hlasování o nedůvěře vlády? Jak hodnotíte práci opozice?

Podle všech papírových předpokladů vláda padnout neměla a taky nepadla. Že tomu bude předcházet divadlo a strašení opozičních politiků, že pod Babišem bude mít národ Přelet nad čapím hnízdem a skončí v Rusku nebo Číně, to jsme tak nějak tušili a nepřekvapilo to. Sněmovní holky a kluci se tužili na obou stranách barikády. Jistě, opozice má tlačit na vládu, ale ten tlak by se měl projevovat někde jinde. Nejsou byty pro mladé, není dostatečná podpora mladých rodin, je nedostatek sociálních domů, mzdy jsou nízké, problémů víc, než je zdrávo. Za ty prachy, co poslanci berou, by si měli konečně sednout dohromady a říct, co každý  jeden z nich udělá, aby se to začalo řešit. Místo toho se urážejí v přímém přenosu s jakoukoli absencí studu a sebereflexe. Někdy to vypadá, že je klepne pepka. Ani se nedivím, že podle průzkumů v oblíbenosti jsou politici na chvostu.

Poslanci ČSSD odešli na hlasování ze sálu, nepodpořili svoji vlastní vládu a ministry. O čem to svědčí?

Všechny kroky se řeší na poslaneckých klubech. Nemůžu vědět, jaké usnesení bylo přijato pro postup při jednání a hlasování. Po pravdě, ani nerozumím, jen můžu spekulovat, proč poslanci odešli. ČSSD je součástí koalice a měla dle mého mínění tedy hlasovat proti návrhu o nedůvěře. Podle toho to svědčí o tom, že v této straně jsou silné vnitrostranické spory a ten odchod byl kompromisem pro oba tábory. Osobně se domnívám, že pokud z ČSSD nebude zaznívat rozhodný jednomyslný hlas podpořený viditelnou konstruktivní prací, přiblíží se k pádu pod pětiprocentní hranici.

Premiér Andrej Babiš dle svých slov odstoupit nehodlá. Měl by? Je situace kolem jeho syna dostatečný důvod? Jde o třešničku na dortu, nebo je premiér obětí napadání jeho rodiny? Co si myslíte vy?

Opozice dobře věděla, že nesežene potřebný počet hlasů. Když ono je to ale tak vzrušující zabývat se nesmysly, když je to tak dobře placeno.  A být u toho vidět… Přitom chybí spousty zákonů nebo je jich řada nedokonalých, volajících po změně. Co se zákonodárným shromážděním, ve kterém se poslanci řežou jak malé děti na pískovišti o bábovičku? Každé významné výročí nějací novináři či politici zfabrikují kauzu, kterou pak dávají lidem salámovou metodou sežrat. Mně osobně se to hnusí a říkám zcela otevřeně, že kdyby na mě kvůli mým aktivitám někdo útočil přes moje děti, tak mu docela obyčejně rozbiju hubu!