Když bychom se tak prázdninově zamysleli nad stavem tištěných médií v ČR: Tabulky signalizují další propad nákladu a mediální teoretici naříkají nad tím, jak si média parcelují oligarchové. Je to vskutku tak zlé?

Řada celostátních médií (ne všechna) v současné době patří podnikatelům, kteří neměli vydávání novin nebo provozování rozhlasu a televize jako svůj prvotní podnikatelský záměr, který by dlouhodobě rozvíjeli, vtiskávali mu osobitou tvář a se kterým by byli ztotožněni názorově. Typ média, kde se vlastník cíleně ztotožňuje s názorovým směrem média, najdeme v českém mediálním prostoru snad jen na internetu. Bohatí podnikatelé s politickým vlivem u nás média kupují spíš jako vlivové nástroje a jako investici. Takové médium pak nevydělává peníze primárně tím, že poskytuje vyvážené, objektivní a ověřené informace, a tak se těší masové čtenosti či poslechovosti, ale je zaměřeno na dva zcela jiné cíle, a to být co nejvýnosnějším nosičem reklamy i za cenu manipulativních vstupů zájmů inzerentů do samotného obsahu a zkreslení obsahu ve prospěch inzerentů nebo v neprospěch jejich konkurentů nebo být nosičem ekonomických a politických zájmů vlastníka. Pokud tyto dva cíle zastíní prvotní smysl vydávání novin – tedy přinášet co nejobjektivnější informace pro co největší masu lidí, a tím se stát vyhledávaným nosičem inzerce, nutně přichází propad.

Nelze se nezastavit u Andreje Babiše. Jak zdatný majitel médií to je? Když nahlédnete do jeho novin a posloucháte jeho rádio, zachycujete známky politického zneužívání jeho médií? Anebo to je všechno nesmysl a všichni šéfredaktoři mají naprosto volnou ruku?

Nevím, jak měřit zdatnost Andreje Babiše jako majitele médií. Pokud bylo jeho cílem získat mocenský vliv, pak je úspěšný. Pokud je jeho cílem zhodnotit peníze, vložené do nákupu novin a rádia, pak váhám. Nevím, nakolik je mediální impérium Andreje Babiše ziskové. Z dostupných informací vyplývá, že čtenost MF Dnes a Lidových novin klesá. Propadá se také Impuls, kterému, byť je stále rozhlasovou jedničkou, ubývají posluchači. Nakolik Andrej Babiš politicky zneužívá svá média, neumím posoudit, nesleduji je. Obecně ale platí, že rámec šéfredaktorům určuje majitel média. Majitel má v ruce řetěz, od toho kterého „hlídacího psa“ demokracie, za něž se někteří novináři tak rádi vydávají. Záleží na majiteli, nakolik prosazuje své obchodní a politické zájmy a nakolik se stará o to, aby jeho médium bylo co nejčtenější. Ona „naprosto svobodná ruka“ pro šéfredaktory je jen iluze. Jako moderátorka vysoce úspěšné politické televizní talk show Sedmička jsem také měla na Nově pevné zadání. Dodržovat zákonný rámec a zvyšovat sledovanost pořadu.

Soukromé televize, například často propíraná TV Prima... Jak kvalitní zpravodajství a publicistiku nabízejí, opět například v kontrastu s Českou televizí?

Takové srovnání nemohu učinit, protože jejich zpravodajství ani publicistiku pravidelně nesleduji. Pokud jde o Českou televizi, jejímu zpravodajství a publicistice nedůvěřuji dlouhodobě. Jako bývalá moderátorka ČT a posléze jako ředitelka zpravodajství České televize v takzvané televizní krizi dobře vím, že její zpravodajství je prodchnuto elitářskou mentalitou nadřazenosti jediného správného názoru a nemá s objektivním zpravodajstvím a pluralitou autonomních svobodných názorů nic společného.

Internet, zejména takzvaná alternativní média. Jak kvalitní produkt na českém trhu nabízejí? A jak rozlišit mezi něčím, co lze brát vážně, a nadšeneckými projekty, které například ve věci Ruska, uprchlické krize nebo krize v EU mohou šlapat vedle?

Internetová média považuji za zajímavý prvek zejména proto, že některá z nich přinášejí názory a informace, jež mainstreamová média opomíjejí nebo cíleně zamlčují. V tom je jejich velký přínos. Některá se také důsledně snaží o pluralitu názorů. Pokud jde o manipulaci a propagandu, zcela jistě je v internetových médiích najdeme. Myslím ale, že v této disciplíně drtivě vedou jiná média, ne internet.

Když jsme u současných zásadních geopolitických proměn a jevů s nimi souvisejícími... Jak se podle vás vyrovnává český novinář s tím, že český člověk nemá rád EU, nechce uprchlíky, odmítá politickou korektnost, leckdy nesdílí odmítavý postoj vůči Rusku, a dokonce si i dovoluje podporovat prezidenta republiky? Existuje příkop mezi českým žurnalistou a českým mediálním konzumentem?

Většina novinářů se zabydlela v elitářském pocitu nadřazenosti své profese a názorů implantovaných samozvanými „elitami“ pražské kavárny. Namísto toho, aby nestranně informovali o tom, co se děje, opakují svou mantru o xenofobii nebo rusofilství. Brexit vydávají pomalu za konec světa, svobodně zvoleného prezidenta za škůdce země. Řada novinářů považuje občany za hlupáky, které chce vychovávat a vysvětlovat jim, co si mají myslet. Přitom o běžném životě nemají někteří novináři ani ponětí. Často jen tupě opakují, co jim kdo ze současných politických elit řekne, a dotvářejí tyto informace názorem z „pražské kavárny“. Kritické myšlení, ověřování informací, analýza a různé pohledy na problémy absentují. Majitelům médií to vyhovuje, protože oni sami jsou součástí politicky korektního establishmentu.