Pane poslanče, co vedlo k vašemu rozhodnutí? Jsou to osobní důvody nebo spíše stranické či – lépe řečeno – politické důvody?

Správně je asi říci, že obojí. Myslím, že to nelze tak úplně oddělit. V každém případě to není rozhodnutí unáhlené, impulsivní. Již na konci září minulého roku jsem řekl sám sobě (ale i mým kolegům z Úsvitu), že si dám čas na rozmyšlenou, jak dále, a že své definitivní rozhodnutí učiním do konce února (nejdéle do konce zimy). Důvodem byla má nespokojenost s děním v Úsvitu. Od té doby však přibývaly pro mne argumenty pouze negativní, ty pozitivní, abych chtěl pokračovat dále, naopak nepřicházely. Dnes jen plním pouze to, co jsem si stanovil. Po zralé úvaze jsem se rozhodl ukončit své členství v Úsvitu. Spolu se mnou tak učinilo dalších deset členů v Moravskoslezském kraji.

Jaké z toho máte aktuálně pocity? Přece jen, rozhodování a úvahy je věc jedna, definitivní krok a rozhodnutí, věc druhá…

Vyrovnané, bez pochybností. Jak jsem uvedl u první otázky, zvažoval jsem toto rozhodnutí delší dobu. Nemá smysl se snažit prorazit zeď hlavou. Když jsem pochopil, že už jsem asi poslední (což mi víceméně potvrdil, zřejmě v záchvatu upřímnosti, před nedávnem sekretář strany), kdo odmítá akceptovat tahání za nitky v Úsvitu a jeho ovládání zvenčí, pochopil jsem, že bohužel nastolený směr už nezměním.  

Ovládání zvenčí? Když před časem opouštěl Úsvit Tomio Okamura, padalo mezi důvody, které zmiňoval, jméno Víta Bárty. Ve vašem případě je tomu jinak? Nebo i za vaším odchodem lze toto jméno hledat? Pokud ano, v jakých souvislostech?

Ano, je to přesně tak. Plíživý vliv Víta Bárty na dění v Úsvitu sílil a sílí. Není to už žádné velké tajemství, je to spíše to, o čem se nesmělo mluvit, což sami říkali i někteří členové Bloku proti islámu, pro který platí úplně to stejné, jako pro Úsvit. Vzájemné propojování se je toho logickým důsledkem. Počet členů v Úsvitu nějakým způsobem historicky svázaných nebo propojených s Věcmi veřejnými (a Vítem Bártou v pozadí) dosáhl takového stavu, že současný Úsvit je už spíše pouze pokračováním Věcí veřejných, což je pro mne zcela nepřijatelné.   

Pokud vezmeme fakt ryze pragmaticky, znamená to, že opustíte poslanecký klub? Dokážete si představit, jak teď bude vypadat zbývající období pro vás v Poslanecké sněmovně a jakou roli budete ochotný hrát?

Ne, toto není v tuto chvíli aktuální. Znamenalo by to rozkolísání současného stavu zastoupení jednotlivých klubů ve výborech (což se před nedávnem ne úplně v klidu řešilo) a k tomuto rozhodně nechci přispět, obzvláště při rostoucím pnutí v koalici. Mé další působení ve Sněmovně bude vypadat úplně stejně, jako to dosavadní, pouze nebudu členem strany, ale poslancem bez politické příslušnosti. Vždyť i v dřívějším  období – ke kterému musím doplnit, že až do 7. 7. 2015 jsem ani členem Úsvitu nebyl – jsem působil ve výborech a nebyl přitom straníkem. V tomhle se tedy vlastně nic nezmění. Budu pokračovat v práci ve výborech a na tématech, která si vyberu. Myslím, že mohu říci, že nejsem tím neviditelným a nečinným poslancem, ale právě naopak. Serverem Hlídací pes jsem byl vyhodnocen dokonce jako nejaktivnější poslanec ve Sněmovně. Je to sice hodnocení neoficiální, ale zato nezávislé. Tohoto ocenění si velmi cením, přestože na moje další politické působení to nemá (a nebude mít) vliv vůbec žádný. Jedinou roli, kterou jsem ochoten hrát (ať použiji vaši formulaci) je role nezávislého poslance konajícího pouze v souladu s vlastním názorem. 

Jakou budoucnost, dejme tomu v dalších volebních obdobích, vidíte pro hnutí Úsvit? Co si myslíte o jeho postupném spojování nebo propojování s Blokem proti islámu, které jste tu již výše jasně naznačil?

Nepokládám v tuto chvíli za vhodné, abych se šířeji a podrobněji vyjadřoval ke straně Úsvit, ať už s jakoukoliv verzí názvu strany. Bude-li konat tak, jako doposud, širší členskou základnu nezíská a bez té není a nebude ani pevná a jistá podpora. Postupné propojování s Blokem proti islámu bych hodnotil spíše jako pohlcování Úsvitu Blokem proti islámu. 

Snažil jste se ještě před vstupem do Poslanecké sněmovny v různých občanských aktivitách zlomit vývoj v naší zemi, změnit politickou situaci u nás. Teď jste člověkem „uvnitř“ – insiderem... Navíc tím, kdo má za sebou asi teď nepříjemné období. Myslíte, že se přesto všechno vyplatí stále usilovat o změnu? Budete v tom pokračovat? Jste na to případně připraven? Pokud ne, myslíte, že vám politika po skončení funkčního období bude chybět?

Ano, jsem teď tzv. „insiderem“. A bylo opravdu velmi zajímavé poznat politické dění ve Sněmovně i zevnitř. A je velká škoda, že občané, a tedy voliči, mají poněkud zkreslené představy o dění ve Sněmovně a o práci poslanců. Největším omylem je to, že poslanci jsou všemocní. Vůbec tomu tak není. Poslanci mají výsostné (a velké) právo zákonodárné – navrhovat a schvalovat zákony, ale žádnou moc konat a rozhodovat. Samozřejmě, že tohle člověk nezjistí až ve Sněmovně, k tomu stačí si uvědomit základní fakta o fungování našeho politického systému. Právem navrhnout zákon sám jednotlivě (a hlasováním se podílet na rozhodnutí o něm) pravomoci poslance končí. O podstatném dění v zemi rozhoduje vláda, která vládne a koná.

Ano, usilovat stále o změnu a zlepšení se vyplatí. Určitě v tom budu pokračovat ať jako poslanec, nebo jako občan.  Co bude po skončení tohoto volebního období, to v tuto chvíli neřeším. Konám podle svého přesvědčení, ne prioritně proto, abych byl znovu poslancem. Ať už budu dělat v budoucnu cokoliv, sledování politického dění se už asi nezbavím.

I když teď končí určitá kapitola, asi je na místě též trochu bilancování. Co pokládáte za největší úspěch Úsvitu? A co naopak za svůj osobní úspěch, který se vám podařil jako poslanci?

Největším úspěchem Úsvitu byl úspěch ve volbách a vstup do Poslanecké sněmovny. Tento úspěch vysoko vyčnívá nad vše ostatní a bohužel už pak nenásledovalo nic, co by se tomuto mohlo alespoň přiblížit, ať už to bylo pod jakýmkoliv předsedou.

Za svůj osobní úspěch pokládám to, že se mi podařilo být platným a viditelným poslancem, který se snaží naplno dělat svoji práci (ocenění serveru Hlídací pes jako nejaktivnějšího poslance snad mohu pokládat za oprávnění k takovému tvrzení). A také to, že jsem si, jak jsem zaslechl mezi kolegy ve Sněmovně, snad získal renomé poslance, který si stojí za svým.