Brexit je těžká rána evropské integraci, otázkou je, zda nebude pro ni smrtelná. Velmi skepticky se k budoucnosti soudržnosti EU vyjádřil politolog Alexander Tomský ve svém komentáři pro idnes.cz: „Doufejme, že bude pomalu chátrat a rozpadne se mírumilovně jako kdysi Sovětský svaz a nahradí ji nějaké minimalistické, pragmatické a vzájemně si konkurující společenství evropského trhu. Británii možná čeká lepší budoucnost než sklerotickou Evropu.“ Do jaké míry hrozí nyní Evropské unii rozpad?

V současnosti existují tři možné scénáře dalšího vývoje. Scénář rozpadu EU na jednotlivé národní státy, jak tomu bylo před druhou světovou válku, považuji za nejméně pravděpodobný. Pravděpodobnější je, že se bude úzce integrovat jádro zakládajících členů, tedy Německo, Francie, země Beneluxu, asi Itálie, a možná také některé další, především severské země. Jih, střed a východ Evropy by byl k tomuto jádru připojen více či méně volně a podle toho by také participoval na výhodách integrace i sdílel její nevýhody. To, že EU bude delší dobu fungovat tak jako dosud, tedy přibírat další a další členy a neřešit své hluboké problémy, takový scénář považuji rovněž za málo pravděpodobný.

Nebude třeba Brexit konečně impulsem pro EU, aby se reformovala na volnější společenství států, které bude spolupracovat jen v těch nejpodstatnějších oblastech, jako jsou například bezpečnost, energetika, ekonomika, anebo dojde ještě k těsnější integraci, jež vyvolá další exity? 

Jádro EU by se rozvolnilo pouze v případě, že by k tomu vedl vnitropolitický vývoj buď v Německu, anebo ve Francii. V obou zemích jsou síly, které budou usilovat o větší integraci kolem centra (v podstatě na půdorysu staré říše Karlovců) a budou ochotny kvůli tomu odpojovat celé části periférie. Je otázka, nakolik by v tomto případě Německo považovalo za součást centra i Českou republiku. Ekonomicky jsme fakticky součástí Německa a ani rozpad EU v dnešní podobě by na tom nic nezměnil.

Někteří britští komentátoři, ale i další novináři z celé Evropy tvrdí, že Brexit podporovali zvláště obyčejní lidé, kterým vadí neřízená migrace, a to i z východní Evropy. Přicházejí prý tak o práci, nebo jim zaměstnavatelé snižují kvůli této konkurenci mzdy a vůbec Británie chudne. Podobné stanovisko v referendu prý zastávali i starší lidé, kteří se zase obávali o svou bezpečnost. Jaký máte názor na tato tvrzení?

Určitě to u některých lidí svoji roli hrálo. Nikdo ovšem zatím nezjistil, které další faktory a v jaké míře se na rozhodování Britů podílely. Britové měli mnoho výjimek oproti jiným státům EU, přesto hlasovali pro vystoupení. To jenom potvrzuje, že ve hře byly i historické okolnosti – Británie se nikdy zcela neidentifikovala s evropským kontinentem a vždycky měla svým způsobem blíže k zemím, které byly součástí Commonwealthu.

Naprosto jinak prý volili v Británii lidé z venkova a z velkých měst. Zatímco Londýňané byli vesměs pro IN, venkov pro OUT. Také Karel Schwarzenberg tvrdí v souvislosti s opakovanými prezidentskými volbami v Rakousku, že populistické strany a vůbec takové jednodušší politické recepty jsou právě záležitostí lidí z obcí a menších měst. Může to být pravda?

Chtěl bych vidět škálu jednoduchosti politických receptů. Pokud Karel Schwarzenberg takovou škálu zkonstruoval, neobyčejně tím obohatil politologii jako vědní disciplínu. Ve skutečnosti to funguje spíše tak, že když se nám některé postoje nelíbí, označíme je jednoduše za projevy populismu. Tím se je snažíme diskreditovat a sami sebe prezentovat jako někoho, kdo je vůči populismu naprosto imunní. I když se pak takový člověk nechá fotit kvůli přízni jisté skupiny voličů jako pankáč s fialovým čírem, nikdo ho z populismu nemůže samozřejmě podezírat.