Máme za sebou první kolo přímé prezidentské volby. Jednou z možností uchazečů o Pražský hrad, jak před ním oslovit voliče, byly televizní debaty. Odstartovala je Česká televize, která tu svou označila dokonce za Superdebatu, ačkoli se jí nezúčastnil jeden z favoritů Andrej Babiš. Jak byste ji zhodnotil i s přihlédnutím k tomu, že veřejnoprávní televize má nejsilnější zázemí a nejpočetnější redakce zpravodajství a publicistiky?

Počty zaměstnanců České televize neřeším, nešikovná či manipulativní dramaturgie může být v režii jednotlivců, za jejichž konání všichni zaměstnanci zpravodajství a publicistiky jistě nemohou. Věřím, že jsou v redakci lidé, kteří s nerovným přístupem nesouhlasí. Je také otázkou, zdali diskuzi osmi či devíti kandidátů by měl řídit jediný moderátor, zdali je schopen všechno hlídat, na vše reagovat.

Některé momenty ze Superdebaty v České televizi jsem se pokusil rozebrat s Modrým jelenem. Bylo patrné, jak od počátku měla Česká televize zacílenou mušku proti panu Baštovi a panu Babišovi. O Jaroslavu Baštovi se moderátor Martin Řezníček dopředu vyjadřoval, že pan Bašta říká nesmysly, když chce odvolat vládu, namísto toho, aby nechal zaznít jeho názory a divák sám na základě předkládaných faktů usoudil, zdali to, co říká Jaroslav Bašta jsou, či nejsou nesmysly. Martin Řezníček toto nerozkrýval, hned byl hotov s úsudkem a panu Baštovi skákal do řeči. U Andreje Babiše zase teatrálně poukazoval na jeho nepřítomnost, že pan Babiš do debaty nepřišel, namísto toho, aby divákům předložil zdůvodnění pana Babiše, proč přijít odmítl.

Takže to nebylo od veřejnoprávní televize nejšťastnější rozhodnutí nachystat pultík i se sklenkou vody pro Andreje Babiše, aby co nejvíce zdůraznila, že pozvání nepřijal? A co třešnička na dortu na závěr, tedy „ticho Andreje Babiše“, jak moderátor Martin Řezníček nazval prostor 30 sekund pro oslovení voličů určených tomuto kandidátovi?

Bylo to jen teatrální a hloupé zdůrazňování, že jeden z kandidátů do studia nepřišel. Kdyby to televize přešla mlčením, pro svůj boj proti panu Babišovi by možná aktivističtí redaktoři udělali více. Takto to příznivce pana Babiše spíše povzbudilo, i nezaujatý divák musel vidět zjevnou manipulaci s cílem očernit tohoto kandidáta na prezidenta, což lze vnímat jako úmyslné poškozování prostřednictvím záměrné dramatizace svobodné vůle se debaty nezúčastnit. Pan Babiš ve svém videu před touto debatou přitom vysvětloval, proč nehodlá přijít.

Použil přitom metodiku jako z Modrého jelena, ale to říkám samozřejmě s nadsázkou. Ke svému výkladu a vysvětlení, že do debaty nepřijde, použil sestřih z předchozích debat v České televizi, na nichž dokumentoval, jak mu moderátoři a moderátorky skáčou do řeči, manipulují s informacemi, nenechají ho domluvit. Ukázky byly celkem výmluvné v tom smyslu, že v nich šlo o pokoření pana Babiše, o verbální vítězství nad ním, přehlušení jeho řeči, nikoliv o vyslechnutí jeho názorů. Vysvětlení pana Babiše, proč nepřišel do Superdebaty, u Martina Řezníčka nezaznělo, to nebylo fér. Nedůstojné veřejnoprávního média.

A ta druhá polovina Superdebaty s odklizením šesti z osmi kandidátů do ústraní důstojná byla?

Když bylo šest kandidátů ve druhé půli debaty na základě předvolebních průzkumů soukromých firem odsouzeno do role statistů s tím, že horkými kandidáty jsou pouze paní Nerudová a pan Pavel, bylo mi stydno. Šesti z pohledu České televize jakýmsi béčkovým kandidátům bylo dovoleno pokládat těm dvěma hlavním otázky. Chvíle, kdy mi bylo trapně i za ty takzvané favority. To byla svévole televize, která tímto způsobem manipulovala veřejným míněním. Šlo o nerovný přístup.