Zlevněné jízdné pro důchodce a studenty, zvýšení důchodů, obědy zdarma pro školní děti. To vše prosazuje vláda Andreje Babiše. Rozhazuje a korumpuje voliče, nebo zjednává sociální spravedlnost?
Důchody bych z toho vyjmul. To je jiná kategorie. Nicméně na obědech do školy lze přesně ukázat, jak škodlivý přístup má vláda k lidem a jejich penězům. Zaprvé je nutné stále dokola opakovat, že obědy v základních školách nebudou nikdy pro nikoho zdarma. To je lež. Někdo bude muset ty obědy za jiné totiž vždycky zaplatit. A zadruhé je to typický socialistický krok socialistické vlády. Nejdřív každý měsíc sedře z lidí kůži na daních, odvodech a poplatcích a některým pak logicky nezbude ani na takové věci, jako jsou obědy ve škole pro vlastní děti. A pak si vláda zahraje na sociálního spasitele a některým rodičům dá na obědy cizí peníze. V této zemi odevzdávají lidé vládě každý měsíc na všech druzích daní, odvodů a poplatků kolem 60 % z toho, co si vydělají. Chápete to? Šest tisíc z deseti dostane vláda. Každý měsíc. Jestli chcete, aby měli rodiče peníze na obědy ve školách pro vlastní děti, tak jim, proboha, nesmíte každý měsíc většinu těch peněz vzít. No a stejné je to se všemi zdánlivými slevami, za kterými stojí vláda.
Andrej Babiš čelil koncem roku aféře kvůli reportáži s jeho synem. Přesto preference jeho hnutí neklesly, podle některých průzkumů dokonce stouply. Čím si to vysvětlujete?
Jedinou cestou bez intrik, jak bojovat s Andrejem Babišem, jsou volby. Je na nás ostatních být pro lidi lepší volbou, než je on. Když začal v médiích další díl seriálu Čapí hnízdo, doufal jsem, že politici z jiných stran a lidé v médiích udrží nervy na uzdě a nepůjdou po něm i přes jeho nemocného syna. Věděl jsem, že by mu to v očích neznalých lidí, které Andrej Babiš dokáže prostřednictvím PR agentury přesvědčit o tom, že je mu ubližováno, přineslo jen další preferenční body. Lidé mají totiž jednu přirozenou vlastnost. Vždycky se semknou kolem člověka, o kterém se domnívají, že je mu ubližováno. Přitom nejde většinou o fakta, nýbrž o emoce. Růst preferencí je za takové situace jasný, čitelný, selským rozumem předvídatelný a logický. V mých očích sehrává parlamentní opozice v této hře tak trochu roli, slovy klasika, užitečných idiotů. A dodávám, že bohužel.
Česká vláda odmítla podepsat globální pakt o migraci, který 10. prosince odsouhlasila OSN v marockém Marrákeši. Je to podle vás dobře? Evropský komisař pro migraci Dimitris Avramopulos sdělil, že kdo odmítá globální pakt OSN o migraci, dostatečně ho neprostudoval. Jeho kritici však uvádějí, že pakt staví ekonomické migranty na roveň politickým azylantům a uprchlíkům před válkami a že to vypadá, jako by ho psala odborová organizace migrantů. Jaký je váš názor na tento pakt?
Slyším z domácího mediálního prostoru slova hanby a rozhořčení nad tím, že globální pakt o migraci schválilo v Marrákeši 164 zemí, zatímco Česká republika nikoliv. A že těch 164 zemí má snad větší pravdu než těch několik málo, které odmítly. Tak aby bylo jasno. Těch 164 zemí je tvořeno z drtivé většiny ze tří skupin. První jsou ty země, kterých se migrace vůbec netýká, protože nejsou cílovou destinací. Pro ty je ta deklarace jen prázdným gestem. Druhá skupina jsou ty země, které mají vlastní problémy kvůli své dosavadní hloupé migrační a azylové politice a chtějí tyto problémy hodit na jiné státy. No a třetí skupinou jsou státy, ze kterých přichází nelegální migranti převážně do Evropy. Počet 164 nemá žádnou vypovídací hodnotu, není měřítkem pravdy a nedává morální právo kritizovat Českou republiku. V zájmu bezpečnosti lidí v této zemi se ke globálnímu paktu OSN nesmí Česká republika nikdy připojit.
Zahraniční pracovníci z Ukrajiny i jiných zemí dále zaplňují pracovní místa, která Češi nechtějí. Na Plzeňsku i jinde je to doprovázeno kriminálními excesy. Je dobře, že na manuální pracovní místa do ČR přicházejí dělníci z Východu?
Nejde o to, že by Češi tu práci vykonávat nechtěli. Jde o to, že jim sociální stát umožnil, aby byli zaměstnáni na jiných naprosto nepotřebných místech za veřejné peníze. Česká republika má po socialistické Francii nejvíce lidí zaměstnaných ve státní a veřejné sféře. Na vyřešení nedostatku pracovníků v soukromoprávním sektoru není potřeba žádné politicky řízené migrace. A už vůbec ne té řízené Bruselem, která by přetekla až k nám. To stát a politicky motivované dotační prostředí veřejného sektoru odsály lidi ze soukromého prostředí jejich umělým přezaměstnáním v bizarních oblastech a oborech, do kterých by ve zdravé společnosti neměl stát smočit ani prst, natož ruku. Kriminální excesy jsou jen jedním z dalších důsledků takové politiky.
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Oldřich Szaban