Oslavy 17. listopadu asi již nepřekvapivě provázely události, které se řeší v médiích. Za jakou formu protestu považujete vyhození květin a věnců od vrchních politických činitelů do koše vy?

To nebyl protest, ale hulvátství. Absolutní projev neúcty. Ne vůči konkrétním politikům, ne vůči vysokým ústavním funkcím, ale hlavně vůči obětem německého běsnění v roce 1939. Omluvit to nelze ničím.

Stává se takzvaným folklórem, že významná výročí a pietní akce budou využívanou příležitostí spíše k vyjádření politického postoje než připomínek historie?

Folklórem určitě ne. Folklór, to je krásná lidová tradice – a hulvátství při svátečních příležitostech není tradicí lidovou, nanejvýše jen kavárnickou. My ostatní si přelomové události připomínáme důstojně a normálně – snažíme se povídat si o nich s dětmi, jdeme na dobrou výstavu, položíme někde kytičku. Masové pseudoprotesty s prefabrikovanými protestními kartičkami vyrobenými z jedné vody pro všechny protestující, to s folklórem skutečně nemá zhola nic společného.

Václavské náměstí zažilo další demonstraci, na níž lidé vyzývali premiéra Andreje babiše k demisi. Na transparentech se objevují stále méně a méně lichotivá slova proti prezidentovi i premiérovi, některá mluví dokonce o smrti. Kde je hranice a překročili jsme ji už?

Šibenice se na demonstracích objevují už několik let, osobně to považuji za nechutné bez ohledu na to, zda se demonstruje proti představitelům mé strany nebo proti vládě, s jejíž politikou bytostně nesouhlasím. Jsme především jeden národ. To, že se větší část lidí rozhodla svěřit výkon správy naší země politikům, kteří se podle mě mýlí, kteří slouží zemi špatně, nás ještě neospravedlňuje k hrubému chování.