Masová nelegální migrace, občanská válka na Ukrajině, řecká krize, teroristické útoky a hrozba jejich pokračování… Byl podle vás rok 2015 něčím přelomový?

Zapomněl jste na pařížský summit, kde se rozhodovalo o nejen klimatické budoucnosti planety. Nezapomeňme, že klimatické změny jsou dnes úzce provázány s prohlubováním ekonomických nerovností ve světě, a tedy s problémem, co tolik děsí váš list: s problémem migrace. Ponesou-li náklady klimatické změny především nejchudší oblasti, čekejme odtud další a další migraci do zemí, které si to doma mohou udělat pěkné. 

Pro Českou republiku byl nepochybně přelomový 17. listopad. Jak napsal na svém facebooku publicista Petr Bittner, Miloš Zeman opsal kruh sametové revoluce. Za tímto horizontem se před námi rozprostírá nevábný horizont druhé republiky, který jsme nechtěli už nikdy vidět. Z hlubin tohoto bažinatého obzoru vychází hnilobný zápach patologické sedliny, jejíž hlásnou troubou jsou Parlamentní listy a kapela Ortel. Říkejme tomu klidně pivní český fašismus. 

Tématem číslo jedna se stala migrační krize. Do Evropy se dostávají stovky tisíc lidí. Když se s odstupem podíváme na průběh krize v roce 2015, co lze považovat za úspěch v jednání Evropské unie v tomto kontextu a v čem naopak evropské elity selhaly?

Aniž bych chtěl jakkoli vzývat vládu expertů, opravdu se cítím unaven tím, jak se k tomuto tématu vyjadřuje kdokoli bez sebemenší kompetence, od biologa Konvičky po sociologa Hampla. Na rozdíl od nich mám však tu soudnost, že se necítím být tím nejvhodnějším komentátorem tématu. Obraťte se prosím na nějaké odborníky z Ústavu mezinárodních vztahů. 

Co se týče Orbána, to je nacionalista a rasista, ale pokud bychom měli na chvíli přijmout jeho zvrácenou logiku, slušelo by se připomenout, že on jako Maďar je potomek kočovných nájezdníků z asijských stepí, co rozvrátili panonskou civilizaci. Takovéto postoje jsou ovšem nepřijatelné a členské státy EU, co odmítají solidaritu se svými partnery ohledně přerozdělení uprchlíků, by měli být tvrdě potrestány. 

V Česku téměř žádní migranti nejsou, přesto je tu debata o nich hodně intenzivní, až hysterická. Proč tomu tak je?

Těžko říct. Stejnou věc můžeme pozorovat ve východním Německu, kde je ve srovnání se Západem minimum arabských či tureckých imigrantů muslimského vyznání. Pravda, je tam mnoho Poláků, ale ta zášť hnutí PEGIDA je artikulována především vůči muslimům. Myslím, že tenhle typ hysterie je typický spíše pro východoevropské země, které se nějak vyrovnávají s postkomunistickou transformací a především s tím, že se nepodařila. Že ten vysněný Západ jaksi nenastal. 

U Čechů jde možná o strach z jinakosti. Od konce války žijí v národnostně homogenním státě, což velmi proměnilo jejich mentalitu oproti předchozím dobám, kdy žili v mnohonárodním státě s Němci, Poláky, Slováky, Maďary a Ukrajinci a předtím v mnohem rozsáhlejší habsburské říši. Nicméně jisté xenofobní nálady můžeme v české společnosti vystopovat mnohem hlouběji v historii. Historik Miroslav Hroch v jedné své knize píše, že česká zášť vůči Němcům byla spíše sociálním střetem mezi českým plebsem a německy mluvící městskou elitou; a tento svou povahou sociální střet byl tak vyjadřován jako střet národnostní. 

Problém lze však číst i jinak. Současné sociální problémy východoevropských zemí není možné kvůli antikomunismu formulovat jako sociální, a tak se lakují jako etnické, do zášti vůči chudým Romům a imigrantům. Sen o blahobytu, co nastane se vstupem do Evropské unie, se nenaplnil a Češi cítí frustraci a bezmoc z polistopadového vývoje. Jenomže vládnoucí ideologie, hlásaná českými novináři v čele s Taberym a Pleslem, jim brání problém pojmenovat jako kapitalismus. 

Liberálové z kaváren, co se teď začali vymezovat vůči rasismu brigádnických zaměstnanců, odsouzených k nízkým platům a nejisté práci, by si měli uvědomit, že na tom mají svůj díl viny. A naopak, čeští pracující a nezaměstnaní by si měli uvědomit, že za jejich ‚zkurvené životy‘ nemůžou Romové a muslimové, ale kapitál a začít proti němu společně organizovat stávky a demonstrace, vstupovat do odborů. Pokud bych měl parafrázovat Masaryka, nebát se a stávkovat. 

Jak vidíte situaci v Německu na tamní politické scéně? Podle našich médií bych soudil, že jsou dny kancléřky Merkelové sečteny. Ale nějak mi to nevychází, když se podívám na tamní poměr sil. Ano, bavorská CSU trošku proti kancléřce rebeluje. Pak tu máme protiimigrantskou stranu Alternativa pro Německo. Ale to je asi tak všechno. Koaliční sociální demokraté jsou k migrantům ještě vstřícnější než kancléřka a totéž se dá říci o dalších stranách – Zelení a Strana Levice (die Linke). Jak to vidíte vy?

Podle německé krajní pravice je Merkelová Velký Satan multikulturalismu, což je směšné, protože ještě před pár lety právě ona přijala krajně pravicovou rétoriku o tom, že multikulturalismus selhal. Z levicového spektra je kritizována za pokrytecké jednání a postoje, kdy na jedné straně podporuje vývoz zbraní do nedemokratických států na Blízkém východě, na druhé straně činí líbivá gesta o vítání uprchlíků. Bohudík, co se týče nebezpečí krajní pravice, a bohužel, co se týče možností sociální revoluce, je bohaté západní Německo stále pilířem stávajícího evropského pořádku. 

Nicméně je pravda, že i v celoevropském kontextu se jakoby část Evropanů odklonila od dosavadních elitních politiků nebo představitelů EU a přiklonila se k euroskeptickým a antiuprchlickým silám. Viz Francie a úspěch Národní fronty v prvním kole regionálních voleb. Bude tento trend pokračovat? Hrozí nějaké zhnědnutí Evropy, nebo jsou to přehnané a nafouknuté obavy?

Jak nyní můžeme vidět, Národní fronta francouzské regionální volby drtivě prohrála. Jiný trend ovšem můžeme vidět na východním okraji Evropy, která k jádru Evropy vlastně ani nepatří, v Polsku a Maďarsku. 

Stabilitou Evropské unie zatřásla také dluhová krize v Řecku, kdy se rozhodovalo o jeho dalším působení v eurozóně. Výsledkem je, že Řecko obdrželo překlenovací úvěr, zůstává v eurozóně, zavádí reformy. Jak hodnotit tento stav?

To je jako kdybyste se v roce 1918 evropských marxistů zeptal, jak vidí tzv. brestlitevský mír, kdy sovětské Rusko postoupilo podstatnou část svého evropského území Německu a Rakousku-Uhersku. Ale spíš než nějaký analytický postřeh vám řeknu, že mne přepadá melancholie. Ostatně řecká kultura je známá jako kolébka velkých tragédií. 

Po ekonomické stránce prý předbíhá Spojené státy Čína. Například podle politologa Oskara Krejčího „je střídání hegemona nejcitlivější období v mezinárodních vztazích, kdy nejvíce hrozí velká válka“. Jak se ekonomická síla či slabost Spojených států může projevit na mezinárodních vztazích?

Ano, to, co podle vás Krejčí říká, není od věci. Ale těžko říct.

Jak moc ovlivní globální vývoj výsledky, ale i průběh a předvolební kampaň prezidentských voleb ve Spojených státech amerických? Vyhraje „normální“ kandidát, nebo třeba radikál Donald Trump?

Nemyslím si, že by vyhrál Trump, neb jde o trolla, jehož úlohou je zajistit volitelnost pro jinak nezajímavého pravicového kandidáta Jeba Bushe. Jinak si nejsem moc jistý, co máte na mysli globálním vývojem? „Migrační vlnu“ chudých Mexičanů? Vnitřní rozklad americké společnosti? Úpadek americké moci? Budete-li klást preciznější otázky, dostanete i preciznější odpovědi, pane redaktore. 

Jaká je vaše prognóza budoucího vývoje Evropy v roce 2016? Poradíme si s migrační krizí, nebo se situace ještě vyostří?

Nejsem ani z Prognostického ústavu, ani nevlastním křišťálovou kouli. Spíše se ptejme, jak si česká společnost poradí s nárůstem nenávisti, jejíž výpary se linou z každého nonstopu a z každé hospody na rohu.