Už jen něco přes rok zbývá pětikoaličnímu kabinetu do konce funkčního období. Máte při pohledu na jeho dosavadní počínání jasno, s čím si budete vládnutí Petra Fialy především spojovat?

Kroky váženého pana premiéra profesora Petra Fialy za dobu jeho premiérování si budu spojovat se slušností ke svým, s nezávislostí na názorech nesvých, s vazalstvím až lokajstvím k vlivným cizím a také s aspirací postoupit dále. Je možné, že Eurounie poté, co lehce upustí ze sytě zelené doktríny, bude pestřejší a pan expremiér jí pak dodá při postupu sám něco fialového odstínu. Mnohé už ani poničit nelze.

Ale třeba funguje jen v mantinelech, v jakých může. Neurolog Martin Jan Stránský nedávno pro ParlamentníListy.cz tak trochu provokativně při hodnocení Fialova kabinetu uvedl, že je úplně jedno, kdo vládne, pokud se jedná o svobodnou demokratickou stranu, která má demokratické mechanismy, protože absolutní většina našich zákonů je podmíněna Evropskou unií. Vypadaly by tedy u nás předchozí tři roky politicky stejně či dost podobně, i kdyby v posledních volbách nepropadlo víc než milion hlasů a pětikoalice se díky souhře náhod a pro ni šťastných okolností nedostala k moci?

Když to řekl onen vážený neurolog, bude to asi tak. O neurologii je známo, že mívá dobrou diagnostiku, horší už to bývá s léčbou. Nervový systém je mrška tajemná a stále má jaksi navrch nad zbytkem člověka. Je v tom tvrzení ovšem i jistá odevzdanost a logika závěru, že chodit k volbám je vlastně zbytečné a progresivní že jsou spíše autoritativní režimy. Také ono otřepané, že svoboda je poznaná nutnost. Nevím, zda však tímto rozkladem nešířím poplašnou zprávu. Jsem profesí chirurg a onkolog, učili mě spíše uklidňovat a budit naději činy. Šíření zoufalých zvěstí bych přenechal jiným oborům a médiím.

K červnovým volbám do Evropského parlamentu přišly bezmála tři miliony voličů, což je o 600 tisíc více než v kterýchkoli předchozích. Co mohlo naše spoluobčany přimět k tak nezvykle hojné účasti? Chtěli se vymezit proti neoblíbené Fialově vládě?

Při této otázce se mi vybavil text pochodové písně „Až nás půjdou milióony, všichni proti větru“. Jenže jistěže nepůjdou, a když, tak chvilku jen v afektu, a hlavně pak s větrem. Poznal jsem mnoho lidských tužeb, přání, starostí, snů a stesků, ale nikoli člověčí touhu vymezit se proti vládě. Mnohé totiž nezajímá. Někteří se snažili vymezit proti hlouposti, servilitě, lokajství, dozadnicevlezectví, pokrytectví, ale vláda je jen pár občanů, byť vybraných, protože nejlepších z nás. „Lidé, bděte!“ už se stalo jen teatrálním heslem, hlásal bych teď spíše „Lidé, čtěte!“ Třeba skvělého sociologa, proto u nás opomíjeného Honzu Kellera. Vysvětluje mimo jiné, jak jsme už ve společnosti do drtě nastrukturováni přečetnými zájmy, ambicemi a strachy, takže „revoluce hlav a srdcí“ nehrozí.

Překvapivě skončilo poměřování sil mezi STAN s ministrem vnitra v zádech a mladou a krásnou Danuší Nerudovou jako jedničkou kandidátky a koalicí Přísaha a Motoristé na straně druhé. Oba subjekty sice získaly shodně po dvou křeslech, ale nováček ve volbách dostal o 50 tisíc hlasů víc. Možná i proto Vít Rakušan po volbách na adresu Filipa Turka pro iDnes.cz zhrzeně pronesl: „Není to nějaký sympatický chlapík, který si jezdí autem, ale veskrze nebezpečný člověk.“ Co si myslíte o tom, když ministr vnitra někoho veřejně označuje za nebezpečného člověka? Čím může být Filip Turek nebezpečný? A pro koho?

Stále se někdo nový objevuje a říká, že chce něco dobrého, co mi prospěje, byť v sedmdesáti už jaksi tuším, co mně a mému okolí prospívá nebo škodí. O Filipu Turkovi jsem slyšel, o paní profesorce Danuši Nerudové rovněž, rovněž o nezávislém starostovi se zodpovědností za věci niterné panu Vítu Rakušanovi, který má v popisu práce označit živly nebezpečné. Jsou to všechno asi hodní lidé, kteří chtějí lepší svět pro sebe a možná i pro příznivce, neboť pro všechny nelze.

Znám ovšem také spoustu dalších zajímavých a činorodých lidí. Kdysi jsem míval v akváriu rybky živorodky, teď bych asi sháněl spíše činorodky. Řečmi mi jmenovaní neubližují, snesu názorově leccos, protože je ta demokracie, podle Karla Kryla demokratúra. Pokud činy s řečmi neladí, mohu se ozvat vždy co pár let ve volbách miliontinou vlivu voliče. Každodenní a daleko větší vliv na vůli i zvůli lidu má zajisté naše veřejnoprávní televize, jak a koho představí a koho vyžene do zapomnění. Asi je to tedy na ní. Proto si ji zřejmě platíme, a pokud si i připlatíme, bude prý to ještě lepší.