Jako právník se mimo jiné specializujete také na mediální legislativu. Jak hodnotíte rozhodnutí kabinetu Petra Fialy narušit stojaté vody a pokusit se prosadit změny také v mediální regulaci. Byl takový krok skutečně nezbytný a potřebný? 

 

Říkáte, že vláda Petra Fialy narušila stojaté vody v oblasti mediální regulace? Média o tom píší jako o něčem zásadním. Ale reálně? Vláda nepředložila nic, co by v oblasti regulace médií znamenalo jakoukoliv změnu. S výjimkou absurdního a nic neřešícího zvýšení televizních a rozhlasových poplatků. Vládní návrh novely mediálních zákonů nemůže mít podporu nikoho, kdo se této oblasti opravdu věnuje. A pokud se mýlím, dejte mi prosím vědět. Ve chvíli, kdy vláda navrhuje změnu zákona, měly by být pro média zásadním zdrojem důvodová zpráva. Tak si ji přečtěte. Vláda vůbec netuší, k čemu jí navrhované změny ve veřejnoprávních médiích povedou. Jediné, co návrh novely z dílny ministra Baxy obsahuje, je zvýšení rozhlasových a televizních poplatků a otevření prostoru k relativizaci úkolů veřejnoprávních médií, tedy k něčemu, co se nebojím označit jako cestu k novodobé cenzuře. Ne, tento krok vlády není nezbytný, není potřebný, je absurdní a z hlediska svobody slova je podle mě nepřípustný. 

 

Čekal jste, že se vládní pětikoalice pustí do tak kontroverzních legislativních změn? Vždyť předchozí vlády sice změny naznačovaly, ale nikdy se k nim neodhodlaly… 

 

Vládní návrhy ve skutečnosti nejsou nijak kontroverzní. Vláda neřeší vůbec nic složitého. Jen velice hloupě navrhuje zvýšení poplatků. Je pravda, že se navíc pokusila do novel vnést prostor pro cenzuru a téměř jí to vyšlo, ale snad se nám povedlo na tuto zdánlivou maličkost upozornit a tento pokus jí nevyjde. Pro čtenáře je důležité to, že změny v mediálních zákonech tak, jak je navrhuje současná vláda, jsou výsledkem absolutního diletantství. Zajímalo by mě, kdo na Ministerstvu kultury na tomto návrhu pracoval. Sám jsem se za posledních 25 let v rámci odborných společností účastnil mnoha diskusí o povaze veřejnoprávních médií a jejich roli ve společnosti. Diskusí za účasti zástupců veřejnoprávních médií celé Evropy. Právní legitimita poplatků za možnost přístupu k veřejnoprávním médiím historicky souvisí s tím, jak média fungovala v minulosti. Vysílat mohl jen ten, kdo měl přístup k omezenému přírodnímu zdroji – ke kmitočtům. Návrhy změn mediálních zákonů ze strany současné vlády nemají nic společného s odborností. A jejich předkladatelé nikdy nebudou schopni je podpořit ani jediným odborným argumentem. Protože tématu mediálního práva prostě nerozumějí. 

 

Na veřejnosti nejvíce protřásanou změnou je navýšení koncesionářských poplatků, kterými chce vláda zohlednit veřejnoprávním médiím růst provozních nákladů způsobených vysokou inflací. Co si o tom myslíte? 

 

Je to absolutní nesmysl a vůbec se nedivím komerčním televizím, že proti tomuto návrhu protestují. Nechápu, proč si novináři, kteří by měli být tzv. hlídacím psem demokracie, nepřečtou aspoň důvodovou zprávu k návrhu změn ve výši poplatků. Vždyť v této zprávě není nic, co by navýšení poplatků reálně odůvodňovalo. Základní otázkou musí být, za co mají lidé a firmy poplatky veřejnoprávním médiím platit. Co je ta „veřejná služba“? StarDance, seriál Osada nebo Reportéři ČT? Ministr Baxa tyto otázky v důvodové zprávě naprosto ignoruje. Dokonce se snaží tvářit, že ČT i ČRo fungují ekonomicky správně a je třeba přihlížet jen k nárůstu externích nákladů. Aniž by vůbec popřemýšlel o efektivitě toho, kolik lidí veřejnoprávní média platí nejen ve mzdách, ale i v odměnách na základě smluv s „externisty“, jaké mají majetky v pozemcích. Absurdnost hospodaření veřejnoprávních médií je podle mě naprosto jasná. To, že to nezajímá politiky, mě nepřekvapuje. Ale jak je možné, že to, až na pár výjimek, nezajímá novináře? Jak je možné, že nikomu nevadí, že zvýšení rozhlasových a televizních poplatků odůvodňuje Ministerstvo kultury takto: „Od roku 2012 přitom Česká televize dosahuje stabilních výsledků ve sledovanosti, za posledních deset let se stala šestkrát nejsledovanější televizí v ČR.“ Jako právník mohu říci jen to, že budu první, kdo se postaví na stranu TV Nova a FTV Prima s tím, že novela zákona o poplatcích zcela nepřijatelně zasahuje do hospodářské soutěže na mediálním trhu. Lze to říci i jinak. Pokud máte zcela nefunkční, neekonomický systém, nenapravíte ho tím, že do něj nalijete ještě více peněz. 

 

Kromě toho vláda rozšiřuje okruh přístrojů, ze kterých se budou platit koncesionářské poplatky, také na mobilní telefony a tablety, na kterých lidé čím dál častěji poslouchají rádia nebo sledují televizi. Je to podle vás správná odpověď na technologické změny ve společnosti? 

 

Je naprosto jasné, že to není správná odpověď. Televizní a rozhlasové poplatky byly historicky nastaveny jako jakási platba za dostupnost veřejné služby médií, bez ohledu na to, zda ji konkrétní poplatník užívá nebo ne. I když to bylo vždy chápáno jako nespravedlivý model, protože platit museli i ti, kdo reálně služby veřejnoprávních médií nevyužívali, právně bylo možné tento model vysvětlit, protože ČT i ČRo měly přístup k velmi omezenému přírodnímu statku, k frekvencím. Dnes ale žijeme v jiné době. A vláda svým návrhem vlastně dává za pravdu nám všem, kdo říkáme, že nyní by za služby České televize a Českého rozhlasu měli platit jen ti, kdo je reálně využívají. Protože argument, že ČT a ČRo přecházejí s výkonem své „veřejné služby“ na internet, neznamená, že budeme platit i za dostupnost jejich programů na internetu, ale že dřívější logika médií veřejné služby už neplatí. Protože na internetu mohou vysílat i ministerstva a jiné úřady, protože na internetu neexistuje veřejný zájem na financování dostupnosti tak, jako existoval dříve.