Je Česko po devětadvaceti letech od 17. listopadu a společenského zvratu tam, kde mohlo či mělo být? V čem se tehdejší očekávání naplnila a v čem ne?

Víte, hodnocení těch let je velice subjektivní záležitostí, protože subjektivní byla i očekávání. Takovým celonárodním očekáváním bylo volání po svobodných volbách, takže v této oblasti se očekávání naplnila. O to více je v současnosti udivující, že část společností není ochotná tyto svobodné volby respektovat, a spousta lidí si demokracii vykládá pouze jediným způsobem, a to že může kohokoliv beztrestně urážet. Kopnout si dnes do prezidenta je doslova módním hitem. A čím ostřeji, tím lépe. A někteří už pochopili, že se to dokonce vyplácí. Projeďte si pořady České televize. Neskutečný počet „umělců“, kteří dostatečně veřejně souznějí s názorem, že prezident Zeman je hnus, je odměněno vlastním pořadem v ČT. A upozorňuji, že na tyto pořady jsou vynakládány nemalé částky z peněz nás všech, kdo musíme tuto veřejnoprávní žumpu platit. Poukážu jen na dva z poslední doby. Zpěvák Ruppert a Dan Bárta. Jeden se fláká po Itálii a dělá doprovod italskému kuchaři, druhý vás seznamuje s přírodou.

Od posledního výročí jsme byli svědky nárůstu protestních hnutí, které se snaží odvolávat k étosu 17. listopadu, k Václavu Havlovi, ať už je to Milion chvilek pro demokracii či jiné skupiny, které protestovaly proti Zdeňku Ondráčkovi, Andreji Babišovi, Miloši Zemanovi a chystají akce na 17. listopad. Jak tyto protesty hodnotit, je to obdivuhodný nárůst občanské aktivity zejména mladých lidí?

Nesnáším étos, protože z velkého étosu bývají později těžké frustrace. A neidealizuji si politiky. Žádné. Pokud už politici mají nějakou zásluhu na společenském vývoji, vždy to nejlépe zhodnotí až historici. Odvolávat se na étos 17. listopadu je poněkud scestné. Obzvláště když v čele těchto protestů stojí lidé, kteří neprotestují proti konkrétním nepravostem ve společnosti, ale proti některým zvoleným politikům, a to společně s politiky, kteří ve volbách neuspěli. Je to stejně směšné, jako když zaměstnanci České televize před 18 lety okupovali se spacáky velín a protestovali proti politickým tlakům společně se spřízněnými politiky. Jediným odkazem 17. listopadu jsou svobodné volby a svoboda slova. Tak ty volby, prosím, respektujme. Stejně tak dnešní možnost svobodně vyjádřit názor bez toho, abychom dotyčného označkovali nějakou nálepkou. Což nejvíce činí právě ti, kteří po tzv. hodnotách, pravdě, lásce, všeobjímajícím dobru, volají.

Zmínil jsem protesty mimo jiné proti Andreji Babišovi. Co říkáte tomu, že pár dní před výročím 17. listopadu se objevují takové informace o jeho synovi v souvislosti s Čapím hnízdem? Mají sílu a výbušnost, že by mohly ohrozit Babišovu pozici v čele vlády?

Sílu a výbušnost samozřejmě mají. Navíc v sobě obsahují citovou zabarvenost, protože kdo by něco takového mohl učinit vlastnímu dítěti, takže pro pana Babiše nastala velice těžká situace. Ale kdo má vlastní zkušenost s mediální štvanicí, jako jsem absolvovala já v televizní krizi, kdo viděl, jak je možné přetvářet realitu, manipulovat veřejnost, kdo zažil, jak novináři umějí ohrožovat rodinné příslušníky, jak si vystaví příběh na polopravdách, ten se rozhodně dívá na celou kauzu se značnou rezervou. Znám Slonkovou a Kubíka a vím, čeho všeho jsou schopni. A obávám se, že ani to načasování není náhodné.