Daň ze zisku by byla jiná a daň z příjmů také! Stávající daně jsou jakýsi „kočkopes“ vytvořený k obrazu těch, kteří daně platit nechtějí a mají takovou moc, aby to ovlivnili. Ve své podstatě se tedy platí daň z toho, co nestačila firma (poplatník) utratit a dát do nákladů. Výpočet daně se zabývá daňovými a nedaňovými náklady, položkami odečitatelnými a neodečitatelnými, různými sazbami za různé druhy příjmů, zahrnuje slevy, úlevy, výjimky, výjimky z výjimek a řadu dalších nesmyslných, výpočet komplikujících pravidel.

Příjem zahrnuje všechny druhy příjmů, které zajišťují příliv peněžních prostředků a hodnot pro daňového poplatníka, to zahrnuje náhradu za služby, zisk z prodeje zboží, nabytí nemovitosti, úroky, dividendy, nájemné, licenční poplatky, důchody a všechny ostatní položky.

Kolik by se ušetřilo, kdyby se opravdu platila daň z příjmů? Počítejte sami. Účetnictví by si vedli firmy jen pro svou interní potřebu. Podkladem pro výpočet daně by byl součet všech příjmů za daňové období. Z této částky by následně odevzdal daňový poplatník pro potřeby státu cca 0,6% až 0,7%. Zbytek by mohl utratit za cokoliv, co se mu líbí, nebo co by chtěl.

Podnikání by začalo mít smysl a firmy by zvažovaly kam investovat účelně, místo hledání cest za co utratit a jak platit na daních co nejméně. Stačila by jediná daň, ostatní by mohly být zrušeny. Stát by současně ušetřil za spoustu zbytečných úředníků na finančních úřadech, kteří by mohli začít vytvářet nové hodnoty, nejen je konzumovat.