Radikální až teroristické skupiny muslimů se snaží prezentovat stávající konflikt Hamás-Izrael jako konflikt muslimů a Izraele, popřípadě jako konflikt všech muslimů proti Západu. Nejedná se tedy o konflikt mezi státy, spíše o multilaterální proxy válku hlavních sponzorů džihádu proti Izraeli a proto i prohlášení Íránu třeba brát z této perspektivy.

Stojí za připomenutí, že Západ, zejména Evropa, již od roku 2015 intenzivně dokazuje svoji slabost a neschopnost (a neochotu) bránit svoje území, své občany a svoji tradici před invazí nelegálních imigrantů. Toto samozřejmě islámským radikálům neuniklo a naopak se připravovali jak fyzicky, tak i psychologicky na to, jak této slabosti využít. Neustálé a značně naivní dodávky humanitární a rozvojové pomoci ze strany EU do Gazy jen Hamásu uvolňují ruce pro přípravu a vedení války. Konec konců, doktrína politického islámu tuto slabost a neakceschopnost demokracie předpokládá:

„Neberte si nevěřící za přátele. Dokud jste slabí, tvařte se přátelsky, ale jakmile budete silní, udeřte a bojujte jako lvi a zničte je.“ To je jedno z nařízení proroka Mohamada. Přesně podle toho se řídil Hamás. Ukolébal ostražitost Izraelců a jakmile měl dost zbraní a zfanatizovaných džihádistů, udeřil na nic nečekající Izrael.

Bohužel, naše tajné služby netuší, že Korán a především tzv. Hadísy Mohamada jsou základem pro porozumění uvažování nepřítele.

Zrovna tak například porušení smlouvy z Oslo, kterou Arafat nečekaně porušil a zahájil 2. intifadu. Když se Arafat vracel z Oslo a v Palestině se do něj pustili, že uzavřel smlouvu s ďáblem, odpověděl: „Pamatujte na smlouvu z Al Hudayabiya!“ To byl odkaz na život proroka Mohameda, když ten mírovou smlouvu s Mekkou, uzavřenou ve vesnici Al Hudayabíya, zrádně porušil, Mekku nečekaně přepadl a vyvraždil.

Nyní v událostech z Izraele vidíme stejný modus operandi. Smlouvy platí jen potud, pokud jsou pro palestinské radikální organizace výhodné, účelem je Izraelce ukolébat léty jakéhosi příměří a potom nečekaně udeřit s maximální brutalitou a krutostí vůči všem Izraelcům, zejména civilistům.

Je pozoruhodné, jak pomalu vyplouvá na povrch ideologické spojení progresivistické ultralevice, fašismu (nacismu) viz veřejný aplaus SSmanovi v kanadském parlamentu a nyní s radikálním islámem, přesně, jak o tom vypráví Brigitt Gabriel o své zkušenosti z vývoje v Libanonu 70. let. Toto potvrzuje i srovnání brutálních metod Hamásu například s metodami Banderovců na Volyni, Vlasovců při potlačování Varšavského povstání či nacistů v Sovětském svazu za války. Připomíná to i projev H. Goeringa u Norimberského soudu, kdy vysvětloval, jak nacionální socialisté na cestě k moci využili všech vymožeností demokracie, aby ji, jakmile moc uchvátili, zrušili. Je tedy jasné, že v tomto souboji ideologií my jako konzervativní demokraté dlouhodobě taháme za kratší konec. Je to souboj naivní unijní ideologie vs. zodpovědnost za budoucnost. LGBT blouznění, imigrační šílenství versus surová realita a důsledky pro nás, obyčejné lidi. Jenže my máme tu zodpovědnost za budoucnost pro své děti a vnuky.

To, co se děje v Izraeli a vůbec po světě po 7.10. 23, jen potvrzuje výše uvedené propojení.

Co bude následovat a co to znamená pro nás?

Už nyní je jasné, že islámských mučedníků, co se třesou na těch 72 tmavookých panen v ráji, je nejenom na stř. východě, ale i po celém západu dostatek. Je tedy jasné už nyní, že konflikt nebude ohraničen jenom Izraelem. Už nyní (22.10. 23) se do něj zapojují islámské radikální skupiny po světě a celkem jistě se řada spících buněk bojovníků islámského státu v Evropě, které (skryté v migrační vlně z let 16-18) tak hloupě pozvala Angela Merkelová do Evropy a ještě je chtěla kvótami rozmístit po ostatních zemích, se inspiruje a probouzí k akci. Konflikt bude veden nejenom ze strany muslimských teroristů, ale i evropských naivků a hlupáků na jejich straně, kterých díky inkluzivnímu školství výrazně přibývá. Bude to válka fanatiků a hlupáků proti naivkům, kterým potrvá moc dlouho než pochopí, o co doopravdy jde, že svou naivitou a za cizí peníze prodali svoji Evropu teroru.

Bohužel, naše pětikoaliční vláda, zpohodlnělá vyčkáváním na instrukce z Brusele či Washingtonu, si neuvědomuje vážnost situace natolik, aby začala jednat. Armáda neziskovek zde křičí o právech nelegálních imigrantů (podle mne nelegál nemá mít vůbec žádná práva v zemi, kde je nelegálně). My tady v ČR bohužel nejsme připraveni na chaos a násilí. Pokud se něco u nás semele- a věřte mi, teroristé vždy útočí na tzv. měkké cíle, nejlépe (předpokládaně) neozbrojené civilisty- tak nakonec to stejně bude na každém z nás, jak se tomu postavíme.

Co potřebujeme? Především uzavřít hranice nelegální imigraci a to nejenom přechody, ale i zelenou hranici. Když to šlo při covidu, proč to asi nejde dnes, kdy jde o mnohem víc? Dále repatriovat zadržené nelegály, není možné, aby se volně pohybovali po EU v režimu tzv. strpění. Je podivným paradoxem, že Evropský parlament navíc odhlasoval před nedávnem rezoluci, že kontroly na vnitřních hranicích Schengenu jsou nepřijatelné. To jen ukazuje, jak daleko od reality unijní orgány jsou.

Další drtivou skutečností, na kterou jsem upozorňoval už od roku 2014, je narůstající politický vliv (volební váha) muslimských menšin v západních zemích. Je to patrné i z opatrného přístupu západoevropských politiků ke konfliktu v Izreli. Zatímco státy s bezvýznamnou muslimskou menšinou se jednoznačně staví na stranu přepadeného Izraele, západoevropské státy čelí stotisícovým demonstracím na podporu Palestiny, jako by k tomu zvrácenému útoku na civilisty vůbec nedošlo. Z káhirské konference rovněž nezaznělo rázné odsouzení zločinů, spáchaných teroristy Hamásu 7.10. 23. na civilistech.

Mohamad vydal nařízení: “Zaseji strach do srdcí nevěřících!“ Vzpomenu si na to vždycky, když mne kontrolují na letištích (zvláštní, že mne nikdo nekontroluje při vstupu do vlaku či autobusu). Strach, propaganda a islámská lež a manipulace (Al Taqíya) se stává důležitou zbraní ve válce, kdy se všechny zúčastněné strany vytrvale obviňují ze lží. Je to nástroj, který funguje.

Možná by ministr vnitra mohl přesunout svůj úřad z boje proti tzv. dezinformacím (KRIT) na aktivity sledování skupin a menšin, které by v určitém rozpoložení se mohly stát vážnou hrozbou. Ale to bych po něm asi chtěl příliš.

Netroufám si soudit, kdo za co může a kdo si začal za celou tu dobu, když Kuroš Veliký dovolil židům návrat do Judeje v 6. st. př. n. l.. Budu vždy hájit mír, protože válkou se ničeho nedosáhne, jen mrtvých a zničených měst bude přibývat.

Toto století může být nazýváno stoletím válečných mrzáků, vdov, sirotků a dluhů. Má snad toto být cílem?