ČR prý dostává z EU dotace. Toto tvrzení není úplně pravdivé. Je to polopravda, a ta je někdy horší než čistá lež. Peníze totiž nedostává ČR do rozpočtu, peníze z Unie dostávají některé konkrétní subjekty. Dostává je například někdo, kdo staví cyklostezky. Někdo, kdo si nechá proškolit zaměstnance. Někdo, kdo je miliardář a chce si udělat radost například něčím jako je ptačí hnízdo. Někdo, kdo dostane příspěvek na stroj do své firmy nebo někdo kdo umí správně vyplnit formuláře a zajistit cestu jiným subjektům k unijním penězům. Většina občanů žádné dotace z Unie nedostává. Pokud použiju silnici nebo cyklostezku opravenou za dotace, tak v reálu jedu po předražené silnici. Bez dotací by to bylo jednodušší a levnější.

Unijní peníze se netvoří v Bruselu. ČR musí denně poslat do EU asi 100 milionů korun. (Přesně 122 milionů v roce 2016) Platíme všichni, platí bezdomovec, když si koupí krabici vína, platí každý důchodce, když si koupí rohlík. K tomu pak musí něco přihodit například zaměstnanec z Belgie nebo důchodce z Německa. Do Bruselu jde i většina peněz, které se u nás vyberou jako clo za zemí mimo Unii.  Jde o nemalou částku tvořící cca 10 % rozpočtu unie.

Za dotace si ani vybrané subjekty nemůžou  koupit co potřebují!  Slovy ekonoma, nemůžou alokovat prostředky tím nejlepším možným způsobem. Kam můžou jít unijní peníze je dané operačními programy, které musí být v souladu s požadavky Unie. Toto je vážný problém. Toto byl důvod, proč hospodářství v dobách socialismu nedokázalo zajistit toaletní papír. Toto je důvod, proč Venezuela krachuje navzdory obrovským zásobám ropy.

Alokace zdrojů zní vědecky, ale je to prosté. Úředník z Bruselu neví, že potřebujete opravit střechu, ale přispěje vám například na ekologické topení. Vy si tak koupíte předražený certifikovaný kotel s příspěvkem Unie, bude vám na něj ale kapat děravou střechou voda.

Zdá se, že problémem je špatně alokovaných více než 100 milionů Kč denně. Je to ale ještě horší. Každé financování z unie vyžaduje kofinancování. Takže z těch 100 milionů denně může být najednou i dvojnásobek.

S bodem 3 úzce souvisí plýtvání lidskými zdroji. Dotazníky a vybavováním dotací se zabývají úředníci státu i soukromé firmy. Získat dotaci je heslem doby. Tito lidé nedělají žádnou skutečnou, užitečnou práci. A tito lidé chybějí ve firmách, které musí dovážet lidi ze zahraničí.

A bude hůř! Dnes jsme čistým příjemcem dotací! Demagogicky se dá tvrdit, že se dotace „vyplácejí“. Jenomže i tato zdánlivá výhoda za pár let končí a ČR se staneme čistým plátcem.

V posledních letech a měsících se taky ukazuje skutečná povaha unijních dotací. Dotace jsou používané k nátlaku a vydírání neposlušných zemí. Nechcete ilegální migranty, nedostanete dotace a podobně.

Jsou zde  i další problémy jako hrozba vracení dotací, když přijde po letech důkladná kontrola.  Nebo to, jak nám budou dotace předhazovány při případném vystoupení z Unie.

Pokud se nám zdá, že těch 100 milionů denně není moc, tak například Liberec má  příjmy přes 2 miliardy ročně. Pokud by dostal alikvotní část ze 100 milionů Liberec  místo Bruselu, dostal by  navíc ročně 360 milionů do rozpočtu a to není málo.

A navíc jsou „zlé“ jazyky, které tvrdí, že ČR byla ve výsledku vždy v pozici čistého plátce.

František Petrík,
člen Republikového výboru Svobodných