"Nedávno byly vyneseny rozsudky v kauze Davida Ratha. Respektive rozsudky nad aktéry takzvané 'první větve', neboť soudce Robert Pacovský rozdělil případ do dvou částí. Po seznámení se se skutečnostmi onoho rozsudku, který byl mediálně rozebírán, bych se ráda pozastavila nad jistými zarážejícími momenty. Vrátím se maličko do minulosti. Soudy porušily lidská práva Davida Ratha, když mu prodlužovaly vazbu. O tom před časem rozhodl Ústavní soud. Tehdy zrušil rozhodnutí o vazbě, které vydal soudce Pacovský," začíná s hodnocením pro ParlamentníListy.cz Beata Krusic. Tato vychovatelka na základní škole se velmi pevně postavila za Davida Ratha. S megafonem v Praze protestovala proti jeho zatčení a dokonce kvůli tomu držela i hladovku.

Tandem soudce a žalobce

"K Pacovskému bylo jasně řečeno, že jeho tehdejší rozhodování o vazbě bylo chybné, stojící na domněnkách, nikoliv na faktech a zároveň jdoucí na ruku žalobci Petru Jirátovi, jehož argumentace se naprosto shodovala s následnou argumentací samotného soudu. Přítrž tomuto 'tandemu' učinil pak právě Ústavní soud svým rozhodnutím o ukončení vazby. Logicky zde vyvstává otázka, jak je možné, že soudce, který tak pochybil ohledně vazby a byl v podstatě pokárán nejvyšším orgánem, vůbec smí nadále na případu pracovat? Jakou spravedlnost lze očekávat při rozsudku, když hned z kraje jsou tu nezpochybnitelná fakta o podjatosti onoho soudce? Bojím se, že žádnou," říká Krusic.

Soudce Pacovský se podle ní dopustil před časem dalšího pochybení, za které byla Krajskému soudu uložena pokuta od Úřadu pro ochranu osobních údajů, kdy nechal fotografy vyfotit spis, kde byly osobní údaje některých aktérů kauzy. "Z toho, co uvádím, je tedy patrné, že o objektivitě soudce se dá s přehledem silně pochybovat. Od počátku celý proces vykazuje známky objednávky. Objednávky na likvidaci politika. Můj názor dokládá délka vazby, způsob mediální odporné kampaně v počátku vypuknutí kauzy za účelem ovládnutí hlasu veřejnosti," míní.

O nejasných odposleších

"Stejně, jako při tehdejším rozhodování o vazbě a následném papouškování domněnek žalobce Jiráta, se Pacovský chová i nyní. Poukazuje na odposlechy, které se prý staly klíčovým důkazem. A to je další věc, kterou je potřeba zmínit. Soudce Pacovský sice dává za pravdu, že odposlechy jsou z velké části nerozluštitelné, ale prý ty, které jsou 'poslouchatelné', jsou dostačující k tomu, aby aktéři kauzy byly usvědčeni. Dovolím si tvrdit, že toto je další ukázka toho, že o objektivitě soudu nemůže být ani řeč. Zde je na místě odvolání se proti rozsudku a zpochybnění odposlechů, které jsou z velké části nepoužitelné a tudíž se znova lze dovozovat, zda právě takový důkaz lze brát v potaz. Pokud v tomto případě ani nesedí přepis odposlechů se samotným odposlechem, pak mám právo být jako občan této země zneklidněna postupem nezávislého soudu, který od počátku dává nám, občanům, pocítit, že je něco v nepořádku," podotýká pro ParlamentníListy.cz.

Podle aktivistky Beaty Krusic je nezpochybnitelné, že žalobce Jirát měl při rozsudku nad "první větví" kauzy Rath svůj "velký den". Nakonec se pozastavuje nad rozsudkem nad Ivanou Salačovou: "Soud už několikrát potvrdil, jak moc si s panem žalobcem notuje a v případě spolupracující obviněné Salačové žalobce doslova triumfuje. Podmíněný trest této osoby je neuvěřitelný. Inženýrka Salačová se stává hrdinkou celé kauzy. Je odvážnou ženou stojící na straně pravdy. Co na tom, že v počátku soudních jednání zazní její nezapomenutelná věta, zaznamenaná během výslechu: 'Je to tak už dobře?' Každý si jen s trpkým úsměvem může odvodit, co asi mělo být to 'dobře'. Tato žena odchází od soudu s podmínkou a řadový občan musí jen bezmocně přihlížet justiční 'spravedlností'."

• Politika a společnost JINÝMA OČIMA