„V organizaci jsem dva roky, předtím jsem studovala mezinárodní rozvojová studia v Olomouci. Začala jsem jezdit do Tanzanie a pak jsem se věnovala Kongu, kde jsem zatím byla dvakrát a strávila tam tři měsíce. A za nedlouho tam jedu zase na dva měsíce. Jinak pracuji v Praze,“ představila se na úvod Zuzana Břehová, koordinátorka mise v Demokratické republice Kongo společnosti Člověk v tísni.

Rosteme!

„Šimon Pánek je pořád naším hlavním ředitelem. On to celé začal oficiálně v roce 1992. Tomu předcházela humanitární pomoc po zemětřesení v Arménii v roce 1988. Už to dávno není malá organizace, ale zároveň tam pořád funguje to, co tam přinesl Šimon Pánek jako studentský vůdce při sametové revoluci. A to si neseme v sobě,“ uvedla přednášející zhruba necelé dvacítce vesměs mladých lidí. „Ve srovnání s jinými organizacemi ve světě, které dělají humanitární rozvojovou pomoc, jsme ‚trochu jedineční‘ ve vnitřní pospolitosti. A ta práce je vlastně životní styl. Všichni se tomu chtějí věnovat i více, než by občas bylo i zdravé,“ svěřila se koordinátorka. Jenom v Česku má podle ní Člověk v tísni asi 400 zaměstnanců. „Činnost je poměrně velká a i se zahraničními kolegy v misích je nás 1 800 až 2 000… Už je to prostě hodně lidí na to, aby to šlo uřídit ‚sluníčkářskou cestou‘. Takže se dostává na profesionalismus a jsme srovnatelní s velkými organizacemi, které v Evropě jsou. V Česku jsme největší, ve střední Evropě jedni z největších,“ pochlubila se Břehová.

„Neděláme jen humanitární zahraniční mise, činnost v Česku je poměrně velká. Je to globální rozvojové vzdělávání na školách, podpora vzdělávacího systému v Česku, sociální práce a dluhová problematika, kterou děláme ve všech regionech,“ informovala přítomné přednášející zmiňující také festival dokumentů Jeden svět.

„Když počítáme naše oddělení lidských práv, tak pomáháme asi ve třiceti zemích. Jsou to Evropa, západní Balkán, Střední Asie, Latinská Amerika, Afrika, Blízký východ,“ pochlubila se.

Obrovská země, obrovské problémy, obrovské bohatství

Poté se dostala k aktuálním problémům země: „Ebola, která byla před rokem na západě Konga, je dnes zase ‚rozjetá‘ na východě země jako velká epidemie. Jsou tam konflikty, zvláště na východě země, kde je řada polovojenských skupin, které jsou stále aktivní. Je škoda, že je tam taková situace, protože ta země má cestovatelsky co nabídnout. Je tam řada národních parků, žijí tam horské gorily. Země je bohatá na nerostné suroviny, které se ovšem snaží těžit ozbrojené skupiny. Jejich hlavním zájmem je udržovat nestabilitu, protože díky tomu mohou dál nelegálně těžit,“ popsala situaci koordinátorka z neziskovky Člověk v tísni. „Naproti tomu sousední Rwanda je už dnes podstatně dál a dá se tam cestovat,“ pochválila sousední africký stát.

„V současné době je v Kongu asi 99 milionů obyvatel. Předchozím režimem to bylo snížené asi o polovinu a asi 44 procent lidí žije ve městech.“ Podle Břehové zažívá země populační explozi, kdy 60 procent obyvatelstva země jsou děti a mladí lidé do 18 let. „Tím, že Kongo nemá skoro žádné cesty a infrastrukturu, tak lidem moc nezbývá. Hlavní město Kinshasa má oficiálně asi 13 milionů obyvatel, ale říká se, že je to ve skutečnosti 18 milionů.“ Poslední sčítání lidí bylo podle Břehové před několika desítkami let, takže se jenom odhaduje.