„Naši předkové se museli chovat velmi zodpovědně. Platilo to nejen vůči jejich rodině a jejich hospodářství. Ale také k této zemi. Proto se vždycky proti nepřátelům stavěli se zbraní v ruce. A byli ochotni prolévat svou krev proto, aby tuto zemi chránili,“ zdůraznil na besedě ve Cvikově spisovatel a historik Vlastimil Vondruška. „Když po mnoha generacích obnovili samostatnost, tak to udělali i pro nás. Máme povinnost to nepromrhat a naši zemi předat našim dětem a vnukům. A také naši víru, náš jazyk a tradice,“ zdůraznil.

Nepovoleně vzdálen od posádky mířil do archivů

Do cvikovského kulturního centra Sever dorazil v úterý suverénně nejčtenější spisovatel místní knihovny Vlastimil Vondruška. Několik desítek lidí se ho dočkalo až s hodinovým zpožděním. Roztržitý Vondruška totiž vyjel na úplně jiné místo České republiky, kde má ovšem pořad až ve čtvrtek... Nicméně všichni počkali a čtenářská beseda zdárně proběhla.

Na úvod vysvětlil, že k literární tvorbě se dostal náhodou. Vyprávění začal u své základní vojenské služby, kterou trávil u silničně-stavebního praporu. „Tehdy už nebylo tolik politicky nespolehlivých, takže v té době se tyto jednotky rekrutovaly z kriminálníků, absolutních debilů a posluchačů filozofické fakulty. Aby bylo jasno, já jsem tam byl jako posluchač filozofické fakulty,“ pobavil sál. Díky „neuvěřitelnému nepořádku však trávil hodně času nepovoleně vzdálen od posádky“. „Jediné nebezpečí bylo, že vás chytí lítačka v hospodě. Už jsem byl tehdy tak ponořen do své práce, že jsem utíkal nikoliv do hospod, ale do archivů. Tam to bylo bezpečné. V nich jsem narazil na soudní protokoly renesančních měst, které mě nesmírně zaujaly,“ objasnil.

Dnes jsou kritikou uznávána hlavně díla deviantní

Po vojně začal pracovat v Československé akademii věd, ale i psát pro časopis Signál. „Mým cílem bylo kultivovat policajty. A to tím, že tam budu psát o historii. Aby mi to vyprávění přijali, muselo vycházet z nějakého konkrétního případu. Začal jsem je sestavovat ze svých výpisků z archivů,“ sdělil Vondruška. Později tam i z donucení psal pod pseudonymem Jan Alenský. Zlom nastal, když si šéfredaktor vymyslel, že udělají monotematická čísla a první se bude věnovat trasologii, což je kriminalistická metoda zjišťování stop. Konkrétně šlo o stopy krve. „Předvolal si mě a oznámil mi, že mám do pátku přinést sloupek o trasologii v renesanci. Říkal jsem mu, aby se nezlobil, že renesance sofistikované kriminalistické metody neznala, laboratoře neměly. Takže nemám žádný pramen, jak něco takového připravit,“ vyprávěl. Ale šéfredaktor mu odvětil, že to zvládne, neb potíže se mají překonávat. „Tehdy jsem překročil pomyslnou hranici mezi publicistikou – kdy lidé popisují na základě existujících pramenů příběh, který se skutečně stal – a mezi beletrií – kdy znáte reálie a procedurální postupy, ale příběh je vymyšlen,“ upozornil.

Jako mnoho umělců se nevyhnul umělecké kritice. A to jak historické, které velmi dlouho trvalo, než přijala baroko, tak té současné. „Pokud se podíváte na to, jaká díla jsou povětšinou uznávána, jsou to v podstatě díla deviantní. O pedofilech, o znásilňování, o transsexuálech, všude tečou potoky krve, všechno musí být strašně depresivní a dopadnout špatně. Samozřejmě jsou i toto témata, o kterých se má psát. Ale dnes se staví na piedestal, že je to vrchol umění. Což popírá původní smysl, proč umění vzniklo, tedy dávat lidem naději a víru,“ konstatoval.

Pivo se za středověku žralo

Řeč se stočila – jak v Čechách jinak – i k pivu. A to k tomu středověkému, které bylo zcela jiné než to dnešní. „Pokud byste ochutnali středověké pivo, s největší pravděpodobností nepoznáte, že to pivo je. Vařilo se jinak než dnes. Za přístupu vzduchu, používalo se svrchní kvašení, nefiltrovalo se, nečistilo. Mělo mnohem větší obsah sladu, až do husitských válek se většina piv netmelila. Chutě se tam dodávaly různými bylinkami a kořeními. Takže byla široká škála chutí, byla piva hořká až kyselá, ale i sladká,“ vysvětlil. Pivo bylo kašovité. „Proto se středověké pivo nepilo z číší, ale konzumovalo se z misek. Někdy i lžicí,“ upozornil. Vzpomínku na toto pivo máme dodnes v českém jazyce. „Pokud budete pít hodně vína jste pijan. Pokud budete konzumovat hodně piva, jste ožralové. Slovo ožralý je od toho, že se pivo žere,“ ozřejmil.

Jaká byla středověká spravedlnost? „Liší se od té současné. Na rozdíl ode dneška zákony chránily jen ty poctivé a spravedlivé,“ upozornil. „Obecně výkon středověké spravedlnosti v sobě nesl étos milosrdenství a křesťanství. Pokud někdo spáchal zločin, automaticky se vyřazoval ze společenství poctivých a spravedlivých a ztrácel právo být chráněn panovníkovými zákony. Protože zákon chránil ty, kdo je respektují. To je logické. Nikdo přeci nezabije, neznásilní, neoloupí omylem anebo náhodou. To vždycky uděláte vědomě a pak si musíte nést následky. Leč nad zákony světskými stojí zákony Boží. Ty říkají, že i hříšníkovi může být odpuštěno, pokud se napraví. Soudce vždy musel zvažovat, jestli je naděje, že se ten zločinec napraví,“ vysvětlil spisovatel.