Mladý muž v úvodu diskuse s exprezidentem uvedl: „Poukazujete na značné problémy ve vztahu s EU, ale jaká je optimální cesta zvláště z ekonomického hlediska?“

Ze společenství do Unie

„Považuji dnešní formu evropské integrace ztělesněnou EU za negativum, ke kterému nemělo nikdy dojít. Takto evropská integrace nezačínala, EU začínala jako liberalizační proces, otevírání se, likvidování nejrůznějších bariér na hranicích států. Tam se ještě hodilo slovo integrace. V principu to bylo v poválečné době od roku 1957, od římských dohod to byl svým způsobem liberalizační proces,“ uvedl Václav Klaus. Tento punc podle něj postupně více a více ztrácel a přeměnil se v proces unifikační, centralizační, „… kdy dochází k zásadnímu přesunu pravomocí z jednotlivých členských zemí do vrcholných orgánů, k těm ‚strejčkům‘ v Bruselu nebo kde.“

Proces měl podle Klause dva výrazné vrcholy a body. „Prvním byla takzvaná Maastrichtská smlouva v roce 1992, kde došlo i k přesmyčce v názvu – z ES na EU. Od společenství států došlo k Unii. To byl fatální a fundamentální zvrat. Druhá radikální změna, vrchol unifikačního procesu, nastal takzvanou Lisabonskou smlouvou v roce 2009, kterou jsem marně zkoušel nepodepsat. Tam došlo k dalšímu radikálnímu posunu v tisíc jedna věcech. Pro všechny z vás jedna shrnující změna – v tom roce 2009 skončilo takové hlasování, kdy aby mohlo dojít ke změně, je potřeba, aby všichni byli proti této změně. Nevím, zda to všichni doceňují, ale to je zásadní věc. Teď už je možné přehlasovávat jednotlivé země, a to je obrovské oslabení zejména pro malé země našeho typu… Kdybych si mohl přát, tak před Maastricht, kdy to bylo společenství,“ zasnil se nakrátko Klaus.