Slovenský prezident Kiska nebude podruhé kandidovat na funkci prezidenta. Mohou prý za to osobní důvody. „Může mít v současnosti Slovensko lepšího prezidenta, než je Kiska? Podle mne nemůže. I kdyby po Kiskovi nastoupil někdo s podobnou hodnotovou a politickou orientací, která naprosto kontrastuje s běžnými standardy postkomunistického světa, nebude mít tu zkušenost a autoritu, kterou nyní má Kiska,“ píše Cvek.

Kiska prý kolem sebe nedokázal vytvořit politickou sílu, která by dokázala přenést jeho vlastní působení i do parlamentních voleb. Boris Cvek se dále ptá, kam povede politický vývoj na Slovensku, až přijde rozčarování z nefunkčnosti právního státu ve věci vraždy novináře Kuciaka a jeho snoubenky. Připomíná kauzu Davida Ratha a jeho krabice s vínem – je to šest let od zadržení vlivného politika, ale pravomocný rozsudek je stále v nedohlednu. „Koho budou volit Slováci, až se jim v důsledku vyšetřování začne hroutit politický systém jako v Itálii v 90. letech? Kotlebu? Polská a maďarská zkušenost ukazují tím směrem,“ spekuluje Cvek.

Podle Cveka k rozpadu morálky slovenských voličů povede i samotná představa, že masové demonstrace mohou v „našem postkomunistickém světě“ něco změnit. Reálně se jimi docílilo pouze výměny „Ficovy vlády za Ficovu loutkovou vládu,“ míní Cvek. Pokud se iluze, že mohou voliči něco změnit demonstracemi, bude propagovat i nadále, povede to podle něj k zvýšení voličské frustrace a cynismu. V konečném důsledku pak prý takoví voliči uvěří neonacistům. „Instituce nemohou změnit voliči při demonstracích, dokonce ani ve volbách. To je veliká lekce z vývoje postkomunistické Evropy. Jedinou nadějí je postupná personální obměna, kdy se do vedoucích funkcí v institucích snad konečně budou dostávat kvalitní lidé se západní mentalitou. Je to běh na dlouhou trať, ale musíme doufat, že se to stihne dříve, než zoufalí voliči zlomí nad demokracií hůl definitivně,“ doufá Cvek.

Nejde o první případ, kdy články na Britských listech vykreslují postkomunistické státy střední Evropy v nelichotivém světle. Šéfredaktor Jan Čulík si dříve postěžoval například na to, že Česko se údajně do popředí v celosvětových médiích dostane jen, pokud jde o xenofobii Miloše Zemana či ultrapravičáků. Česko si prý podle něj musí zachovat tvář solidní, demokratické a civilizované země s vyspělou kulturou. Česká republika se prý místo toho dokázala vepsat do povědomí světa jako jedna z nejbigotnějších, nejnenávistnějších a humanitně nejnepřátelštějších zemí.

„Málokdo si uvědomuje, že to bude mít nejen politický, ale i ekonomický dopad, protože skoro nikdo nebude chtít obchodovat s otevřeně fašistickou zemí. Stále silněji se budou vyskytovat tendence vybudovat před střední Evropou znovu izolační oponu,“ řekl Čulík.

Podle Čulíka má český antisemitismus hluboké kořeny. „S hrůzou zjišťuji, že ten antisemitismus, který ovládal docela značnou část české společnosti, a jak se teď tady dovídáme i literatury, má kořeny, které se teď objevují v nenávisti určité části, velké části, vůči jinakosti zvenčí,“ upozornil šéfredaktor Britských listů v jednom z dřívějších rozhovorů.

„V díle Jana Nerudy, Viléma Mrštíka, Jindřicha Šimona Baara, Petra Bezruče, Josefa Holečka a dalších podle Holého najdeme útoky proti Židům. Bezruč popisuje Židy jako utlačovatele českého národa. Jiní autoři popisují Židy jako dravce, kteří ničí ostatní obchodníky, ničí české vesnice, chudé sedláky a podobně. Nechybí ani obraz vilných Židů, Židů syčících na většinu společnosti a další a další antisemitské stereotypy, které přebírala celá řada autorů.“

V době migrační krize v roce 2015 psal šéfredaktor Britských listů Jan Čulík o vlně iracionální hysterie a zuřivé nenávisti vůči nevinným a ubohým lidem, kteří prchají před terorem a vražděním. V Česku spatřoval fašistické tendence. „Na tu pomoc mají legální právo podle Ženevských dohod z r. 1951 i podle zákonů Evropské unie a civilizované země jim ji taky poskytují. Slušné země žadatele o azyl nevězní, nedávají jim pouta a neodebírají jim peníze a mobilní telefony. Nechápu, kde se v Česku berou tyto fašistické tendence,“ psal tehdy Čulík.

Kritizoval i nenávistnou zuřivost lidí v diskusních fórech a hájil uprchlíky, kteří podle něj mají mnohdy vyšší kvalifikaci než zmiňovaní Češi. „Na počátku problému je logický zkrat pramenící z naprosté ignorance. Čeští xenofobní rasisté obviňují z možného terorismu jeho oběti, lidi, kteří naopak před terorem a útlakem a vražděním prchají a jediné, co si přejí, je mít možnost pro sebe a své rodiny žít v míru a pracovat. Jsou to často vysoce vzdělaní lidé, většina z nich mluví plynně anglicky, tedy druhým, mezinárodním jazykem (kolik Čechů to umí?) a jsou to profesionálové – technici, inženýři, lékaři, studenti,“ ptal se Čulík.

Kritika se ale netýkala jen obyčejných, uprchlíky kádrujících Čechů. Své si vyslechl i exprezident Václav Klaus, který prý píše rasistické články. Jan Čulík hovořil i o zrůdách, které pracují pro Policii ČR a Ministerstvo vnitra ČR, které porušují místní i mezinárodní zákony tím, že běžencům kradou peníze ušetřené na cestu. „A Václav Klaus má tu neuvěřitelnou neomalenost, že publikuje v německých novinách otevřeně rasistický článek, v němž vyjadřuje – naprosto bez jakýchkoliv faktů – názor, že se ‚uprchlíci do západní společnosti nikdy neintegrují‘. Ví Klaus, co dělá? Že publikuje otevřeně a nadřazeně rasistický článek v zemi, která má s rasismem ty nejhorší zkušenosti? Zkuste si v Klausově článku nahradit slovo ‚uprchlíci‘ slovem Židé... Klausova obscénnost se vám vybaví okamžitě,“ rozčiloval se Čulík.

Čulík také konstatoval, že je nepřípustné a nemorální diskriminovat lidi na základě kolektivní viny, kterou jim svévolně připisujeme, protože si myslíme, že by se nějak mohli chovat. „Vyvraždí-li vašemu sousedovi zločinec polovinu rodiny a soused se na vás obrátí o pomoc v nouzi nejvyšší, je neuvěřitelně obscénní, začnete-li ho v té situaci kádrovat a uvažovat, zda je vaší pomoci hodný. Je to asi, jako kdyby se v roce 1945 vraceli z nacistických koncentráků zničení vyhublí lidé potřebující pomoc a vy byste řekli: Tak to pozor, to ne, jeho prastrýc v roce 1923 byl v Praze hnusný židovský kapitalista,“ napsal Čulík a přirovnal situaci migrantů k perzekucím židovského národa během druhé světové války.