„Ministerstvo zdravotnictví je takový balvan a takový obrovský kus práce, že abych se věnoval ještě politice, ve které se pořád po dvou a půl letech cítím méně zkušený než otřelí harcovníci, tak já bych rád dotáhnul to zdravotnictví do konce,“ uvedl, nicméně v budoucnu je prý možné vše. Nechtěným půvabem politiky je podle něj totiž to, že mnoho věcí je nejistých.

Do budoucna plánuje Heger vyjasnit v zákoně oblast týkající se smluv mezi pojišťovnami a nemocnicemi, které jsou v současnosti neveřejné. Pojišťovny se k tomuto staví podle něj poněkud odtažitě.  „Pokud to dělají pojišťovny férově, aby poskytovatelé byli vybíráni výběrovými řízeními, tak ty se nemají obávat ničeho víc než jenom nějaké administrativní zátěže,“ míní. Nevole prý pak vzniká zejména od těch pojišťoven, které nemají čisté svědomí a nechtějí, aby do jejich smluvních vztahů bylo vidět.

Prostor pro korupci

Faktem zůstává, že Všeobecná zdravotní pojišťovna platí nemocnicím více než ostatní pojišťovny. Analyzovat, jak to vše vzniklo, je ale podle Hegera obtížné. „Od raných 90. let se ten systém každý druhý rok měnil, začal výkonovým systém, kde si nahnali někteří poskytovatelé výší paušály,“ vysvětluje.  „Pak byly nemocnice, kterým se snažily pojišťovny pomoct, ať fér, nebo nefér. Měly ten paušál tak špatný, že nemohly přežít. Nebylo to zveřejňované, neprůhledné.“

V tomto okamžiku se prý pojišťovny naučily, že když jsou smluvní vztahy neveřejné, mohou si v podstatě dělat, co chtějí. „Ten systém, když je takto neprůhledný, tak ten korupční potenciál má a ve zdravotnictví se rozděluje 250 miliard,“ uvedl ministr.