Nahradit Bidena? Historie říká ne

03.07.2024 16:30 | Monitoring

Prezident USA Joe Biden kvůli své kondici a zejména kvůli velmi špatném výkonu v televizní debatě s Donaldem Trumpem čelí výzvám některých demokratických kruhů, aby z boje o Bílý dům odstoupil. Historie ale ukazuje, že odstoupení prezidentského kandidáta ve volebním roce může zasít velký chaos. Takový chaos zažila Demokratická strana v roce 1968, kdy po odstoupení neoblíbeného Lyndona B. Johnsona došlo k takovým střetům uvnitř strany, že Bílý dům nakonec získal republikán Richard Nixon.

Nahradit Bidena? Historie říká ne
Foto: Repro Youtube
Popisek: Prezident USA Joe Biden s poznámkami v ruce

Po čtvrtečním debaklu v prezidentské debatě, který je všeobecně považován za nejhorší okamžik prezidenta Joea Bidena v úřadu, navrhuje mnoho demokratických elit i nestranických odborníků razantní krok. Stávající prezident by měl podle nich v zájmu země odstoupit a delegáti by měli na nadcházejícím národním sjezdu Demokratické strany jmenovat jeho nástupce.

Jakýkoli krok k nahrazení Bidena pouhé čtyři měsíce před volbami s sebou ale nese značné riziko. Strana si nemůže dovolit vynechat svou úřadující viceprezidentku Kamalu Harrisovou, která jako černoška reprezentuje klíčovou voličskou skupinu demokratů. Jenže Harrisová v průzkumech veřejného mínění trvale nedosahuje dobrých výsledků. A umožnit delegátům učinit tak závažné rozhodnutí, popřít vůli milionů voličů v primárkách a převrátit naruby nominační proces, který byl po desetiletí normou, to je jistě receptem na rozdělení a zášť.

To už Demokratická strana zažila. V březnu 1968 prezident Lyndon B. Johnson ohromil národ, když oznámil, že odstupuje z prezidentských voleb. Národní sjezd Demokratické strany, který následoval o několik měsíců později, se zvrhl v chaos a v násilí a na začátku podzimní volební kampaně zanechal pozdějšího kandidáta strany, viceprezidenta Huberta Humphreye, ochromeného. Nakonec prohrál bolestně s Richardem Nixonem, a to z velké části kvůli neřízenému sjezdu v Chicagu, jak analyzuje deník Politico.

Podobně jako tehdy, i nyní je jedním z klíčových témat válka a s ní spojené výdaje, ačkoliv válka na Ukrajině není v americké společnosti tak výrazným tématem jako tehdy válka ve Vietnamu.

Cesta k Johnsonovu odstoupení byla totiž silně spjata právě s boji uvnitř vietnamské džungle. Na konci roku 1967 se ve válce ocitlo více než půl milionu amerických vojáků. Více než 15 tisíc jich bylo zabito v boji a během následujících měsíců se počet obětí téměř zdvojnásobil. Válka byla hlavním společenským tématem. Mezitím Johnsonův rating klesl z 61 % v roce 1966 na 38 % v říjnu 1967.

Anketa

Je dobře, že Babiš zakládá frakci s Orbánem a rakouskými Svobodnými?

98%
1%
hlasovalo: 11149 lidí
A zatímco bývalý viceprezident Richard Nixon naplno rozjel svoji prezidentskou kampaň, Johnson se aktivizoval nezvykle pomalu. Jeho dny byly stále častěji věnovány naléhavým schůzkám s poradci pro národní bezpečnost, a tak měl jen málo času a energie věnovat se svým vyhlídkám na znovuzvolení. Tou dobou Johnson na politiku upíral málo pozornosti, protože zoufale hledal cestu z vietnamské bažiny.

Proto tehdy, začátkem zimy, souhlasil senátor Eugene McCarthy se vstupem do demokratických primárek v New Hampshire jako protiválečná alternativa Johnsona. Většina pozorovatelů nepovažovala jeho kandidaturu za vážnou. Ale v březnu McCarthy v primárkách v New Hampshire zaznamenal ohromující úspěch, když získal 42 % hlasů.

Přesto se Johnson na kampaň nesoustředil. Jeho generálové požadovali dalších 200 tisíc bojových jednotek a 12 miliard dolarů na obranu, „aby vyhráli válku“. Odcházející ministr obrany Robert McNamara naopak naléhal, že je čas na deeskalaci konfliktu, s čímž do značné míry souhlasil i okruh Johnsonových bezpečnostních poradců. Společností navíc stále silněji rezonovala protiválečná nálada.

To vše vedlo Johnsona k naplánování dramatického televizního projevu, v němž chtěl oznámit výrazné omezení bombardování a návrat k mírovému stolu se Severním Vietnamem. Jako jeden z mála případů během svého prezidentství Johnson také zcela otevřeně promluvil k americkému lidu o finančních nákladech války a z toho vyplývající nutnosti přijmout dočasnou daňovou přirážku a snížit nevojenské výdaje v nadcházejícím roce.

Poté se stalo něco nečekaného – Johnson do projevu přidal úplně na konec větu, kde oznámil své odstoupení z prezidentské kandidatury. Podle historiků Johnson dospěl k přesvědčení, že nemůže vést tvrdou kampaň za udržení Bílého domu a zároveň se pokoušet vyjednat mír ve Vietnamu. Rozhodně nemohl cestovat z města do města, kde by se setkával s rozzuřenými protiválečnými demonstranty. Obával se také o své zdraví, protože před lety prodělal téměř smrtelný infarkt.

Tehdy se u demokratů začaly dít věci. Během jara, kdy Nixon upevňoval počet delegátů a plánoval strategii pro všeobecné volby, bojovali Robert Kennedy a McCarthy v několika ostře vyhrocených primárkách.

Onen rok byl navíc poznamenána nevýslovným násilím. Na začátku dubna zastřelil atentátník Martina Luthera Kinga mladšího v Memphisu, kde se vůdce za občanská práva připojil ke stávkujícím sanitářům. Jeho smrt vyvolala další vlnu nepokojů včetně nepokojů ve Washingtonu, které byly viditelné z Bílého domu. O dva měsíce později byl Robert Kennedy zavražděn v kuchyni hotelu Ambassador v Los Angeles, jen chvíli poté, co vyhlásil vítězství v těžce vybojovaných primárkách v Kalifornii.

V srpnu byl v Chicagu zahájen celostátní sjezd. Do té doby volilo v primárkách 38,7 % demokratických voličů McCarthyho a 30,6 % Kennedyho, což znamenalo, že více než dvě třetiny voličů v primárkách podpořily kandidáty, kteří vyzývali k urovnání války. Naproti tomu pouze 2,2 % voličů podpořilo Humphreye, Johnsonova nástupce, který neochotně opakoval linii administrativy ohledně Vietnamu a který se nezúčastnil ani jedněch primárek.

Podle všech rozumných očekávání měli demokraté nominovat protiválečného liberála. Jenže demokratičtí delegáti vsadili na Humphreye a tehdejší systém primárek umožňoval, že Humphrey nepotřeboval k vítězství podporu řadových občanů; stačilo mu, aby ho podpořili straničtí šéfové.

Vzhledem k ostrým rozporům uvnitř strany bylo téměř nevyhnutelné, že se demokraté budou hádat a štěpit, což se také stalo. A vše vyvrcholilo na sjezdu v Chicagu, kde měl být nominován finální demokratický kandidát do voleb.

Několik organizovaných skupin mělo v úmyslu sjezd narušit. Zejména tu byli McCarthyho příznivci, kteří byli hluboce rozhořčeni tím, že se strana chystá korunovat muže, který se nezúčastnil ani jedněch prezidentských primárek.

Podle očekávání se sjezd proměnil v chaos. Uvnitř sálu městská policie zasahovala proti delegátům McCarthyho, včetně Alexe Rosenberga, významného newyorského politika. Rosenberg křičel, když ho policie odváděla pryč a jeden z policistů dokonce udeřil do obličeje přítomného reportéra CBS. Mnoho zájmových skupin se vydalo na pochod směrem ke sjezdovému sálu, kde je však násilně zablokovala chicagská policie. Policejní síly dokonce rozpoutaly proti protestujícím palbu, což doma mohli sledovat i televizní diváci.

Humphrey podle očekávání přesto získal nominaci, ale sjezd se ukázal jako naprostá katastrofa. Humphrey odjížděl z Chicaga se ztrátou 12 procentních bodů na Nixona a jeho strana byla hluboce rozdělena. Toho Nixon využil a prezidentské volby vyhrál.

Není těžké si představit podobný výsledek, pokud by demokratičtí lídři přesvědčili Bidena, aby odstoupil. Pokud Biden odstoupí, bude na delegátech, aby vybrali jeho nástupce – někoho, kdo se nezúčastnil ani jedněch primárních voleb a nevyhrál je. Každý významný demokrat bude mít stejný nárok na nominaci a jeho příznivci budou mít stejné právo být rozzuřeni, že jejich kandidát byl přehlasován. To by platilo tím spíše, kdyby delegáti přeskočili Harrisovou, úřadující viceprezidentku a zástupkyni nejpevnějšího a nejkritičtějšího voličského bloku strany: černošských žen.

Je těžké si představit souboj, který by nebyl v nejlepším případě sporný a v nejhorším hněvivý, zejména pro politickou organizaci, ve které se schází pestrá sbírka liberálů, centristů a progresivistů, voličů, kteří vášnivě podporují Izrael, a zároveň hlasité menšiny podporující Palestinu, barevných komunit i mnoha bílých obyvatel různých předměstí.

Na druhou stranu, mnoho voličů je dnes velmi zklamáno, že mají na výběr dva osmdesátileté kandidáty, z nichž každý je značně nepopulární. Není nemožné si představit bouřlivý, ale elektrizující sjezd, který upoutá pozornost národa a otřese podzimní kampaní tím, že nabídne mladší alternativu k Bidenovi nebo k Trumpovi.

Ale to všechno jsou jen spekulace, protože jediný případ, kdy musela velká strana vyměnit svého kandidáta uprostřed cyklu, dopadl katastrofálně. Bidenovo odstoupení tak nejspíše nedává pro Demokratickou stranu příliš smysl.

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

Ukrajina (válka na Ukrajině)

Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.

Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.

autor: Jakub Makarovič

Budete nějak řešit docházku vašich senátorů?

A jestli ano jak? A nemyslíte, že by stálo za úvahu, aby všichni politici, teda i poslanci a ministři byly z větší části placeni za odvedenou práci? Třeba za to, jak často se účastní schůzí, hlasování, kolik předloží zákonů apod? Nemyslíte, že by to pak politiky motivovalo, aby opravdu makali? Netvr...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Vesmírná mise za 1,5 miliardy? Poslat Fialu s vládou na Mars, radí Babiš

22:13 Vesmírná mise za 1,5 miliardy? Poslat Fialu s vládou na Mars, radí Babiš

Expremiér Andrej Babiš (ANO) – po vládním plánu na vyslání vesmírné mise s cenou 1,5 miliardy pro je…