Ruská strategie podkopává základy věrohodnosti informací

V rámci zamlžování pravdy sleduje ruská propaganda, pružně cílená na různé skupiny posluchačů, rozmanitými neuvěřitelnými a vzájemně si protiřečícími báchorkami jiné cíle než to, aby se jim věřilo. Jde o to, že taková strategie podkopává samotné základy věrohodnosti informací, na nichž spočívá informovaná diskuse.

Výzva, jakou představuje ruské informační válčení, však není obrazem statické situace, nýbrž procesu, který se vyvíjí. Přístup Rusů se postupně rozvíjí, je přizpůsobován a jsou vyvíjeny nové prvky, a stejně jako je tomu u jiných jejich operačních přístupů, identifikuje úspěchy a staví na nich, zatímco pokusy, které se nezdařily, se už dále nepoužívají a tak se postupuje kupředu. Poučením je, že pokud se Rusko rozhodne při nějakém novém střetnutí použít prvku informačního válčení, neměli bychom očekávat, že bude postupovat stejně jako minule.

Celý text je ZDE

Jinak řečeno, národy a organizace, které se domnívají, že na základě současných studií pochopily ruské informační válčení, a reagují na ně tím, že se připravují na boj proti jejich aktuálně zřejmým hrozbám a schopnostem, ve skutečnosti zaostaly a to, co se stane v nejbližším okamžiku, je znovu zaskočí.

Obrat nastal po válce s Gruzií

Vývoj ruské informační války se, stejně jako vývoj transformace armády v Rusku, urychlil po válce s Gruzií v roce 2008, kdy se omezená výkonnost v oblasti informací stala jedním z mnoha důvodů kritiky ruských armádních sil.

V Rusku tehdy vznikl návrh ustavit specializované „informační oddíly“, jejichž cílem „bude vytvořit informační doménu, která mezinárodní realitu přetvoří tak, aby odpovídala zájmům Ruska“. Na počátku roku 2014, před ruským vpádem na Krym, bylo jasné, že „informační operace, které by měly zahrnovat obsáhlou sociopsychologickou manipulaci, se bez potíží staly součástí hlavního proudu smýšlení v ruské armádě“.

Tuto zásadu bychom si měli uvědomit vždy, když sledujeme ruské záměry s čerpáním, podloudným získáváním, manipulováním, překrucováním či vkládáním informací nebo prostě záměr izolovat cíl od možnosti získávat informace odjinud než z Ruska. Kanály pro tyto aktivity jsou velice rozmanité: například falešná či skutečná zpravodajská média vkládající dezinformace, trollové kampaně s návnadami, oficiální vládní stanoviska, řečnění na mítincích a demonstracích, nactiutrhačná videa na YouTube, přímé zasílání zpráv esemeskou nebo dokonce oslovování lidí na ulici. V nejnovějších ruských kampaních najdeme příklady všech těchto způsobů.

Nesnaží se prodávat Rusko jako model hodný následování

Na rozdíl od sovětských dob se moskevští dezinformátoři nesnaží především prodávat Rusko jako ideu nebo ruský model, jako příklad hodný následování. Navíc se často ani nesnaží dosáhnout toho, že jim někdo bude věřit. Místo toho je jejich jedním cílem podkopat samotnou představu, že by objektivní pravda nebo zpravodajství byly vůbec dosažitelné. V některých ohledech se tak řídí vzorem sovětských kampaní, které neměly žádný jiný přímý cíl než destabilizovat a oslabit cílovou společnost.

Ale novým zranitelným místem, jež mohou Rusové svými současnými kampaněmi zneužít, je podle veterána ruských vzdělanců Leona Arona skutečnost, že v západních společnostech „zeslábla mravní imunita vůči propagandě“ i jejich „důvěra ke zdrojům poznání“. V důsledku toho odborník na mediální a informační válku Ben O’Loughlin vysvětluje: „Nejde jednoduše o to, že by ruský model ‚hybridní války‘ mohl u posluchačstva oslabit bezpečné povědomí o tom, co se děje ve světě. Jde o to, že taková strategie podkopává samotné základy informací a věrohodnosti, na nichž podle předpokladů spočívá informovaná diskuse.“

I když se dezinformaci smáli, její semínko žije dál

V rámci zamlžování „pravdy“ sleduje ruské pružné cílení na různé skupiny posluchačů rozmanitými neuvěřitelnými a vzájemně si protiřečícími báchorkami jiné cíle než to, aby se jim věřilo. Jako jeden příklad za mnohé uveďme absurdní konspirační teorie, jimiž Rusko obklopilo sestřelení letounu MH17 patřícího malajským aeroliniím. Více než rok po této události vypustila ruská média do éteru nahrávky jakýchsi individuí, která se údajně spikla a na palubu letadla umístila bombu. Rusové představili tato individua jako agenty CIA, ačkoli jejich chabá znalost angličtiny ihned ukázala, jak je taková představa směšná. A informovaní posluchači – i v Rusku – se opravdu smáli a dělali si z tohoto pokusu legraci.

Díky internetu však zaseté semínko dezinformace žije dál nekonečně a lze s ním donekonečna přicházet znovu a znovu. Takže i tento jeden z mnoha aspektů ruské metody kampaní dosahuje v řadě ohledů svého cíle.

Především zneužívá jasné asymetrie. Zasévat a šířit lež je neobyčejně snadné, zvlášť když co nejvíce využijeme moci internetu. Oponovat takovým informacím způsobem, který nyní ve svých odpovědích navrhují mnozí lidé na Západě – přímým vyvracením dezinformací a opakováním pravdy – vyžaduje čas a intenzivní práci založenou na zcela odlišné stupnici hodnot. Úsilí vyžaduje jak vystopování nepřátelských dezinformací, tak i zjištění, do jaké míry jsou nepravdivé, a pak též snaha zajistit, aby se tato zpráva dostala k témuž publiku.

Příkladem je sovětská interpretace katyňského masakru

Jedním zvláštním příkladem je způsob, jak sovětská média interpretovala katyňský masakr v roce 1940.

O tom zvěrstvu se vědělo široko daleko. Účinným sovětským protiopatřením bylo zaměřit pozornost na válečné zločiny Němců spáchaných ve vsi s podobným názvem Chatyň (v Bělorusku). Kdykoli se někdo zmínil o Katyni, záměrně ji pletli s Chatyní; byla to účinná taktika, jak diskusi odsunout, pozastavit nebo ji skutečně zcela ukončit.

Oponovat této taktice vyžadovalo nejen důkladně a opravdu při každé příležitosti tyto lži vyvracet; vyžadovalo to též, aby posluchači na Západě předem věděli, jak se věci mají, a aby to vyvrácení lží přijali. A při první příležitosti, kdy západní posluchači touto předběžnou znalostí vyzbrojeni nebyli, následkem čehož začali sami u sebe pochybovat, zda si dostatečně ujasnili fakta, bylo ruských dezinformačních cílů dosaženo.