Čtyřicet miliard minus, tak je konstruován státní rozpočet na příští rok, alespoň tak to chce vláda. Ekonom Tomáš Sedláček se v úvodu rozhovoru proto zaměřil na to, proč vůbec vlády mají potřebu utrácet více, než kolik vyberou na daních od lidí a firem. „Je to jednoduché, ten dluh nikoho nebolí. Ten bude někoho bolet, až bude zle. Dluh znamená hřích a je to neřešení problému, když má být řešen. Je to jen jeho odsouvání,“ uvedl Sedláček.

Moderátor Daniel Takáč na to ale poznamenal, že všichni říkají, že jsou za to odpovědní. Sedláček mu však připomněl, že sice ano, ale pouze na čtyři roky. „Vůbec celá struktura moderní společnosti vlastně vyžaduje zodpovědnost pouze pod dobu čtyř let, nebo řekněme, osmi po dobu znovuzvolení,“ zdůraznil Sedláček a celou záležitost přiblížil na příkladu feudála, který věděl, že bude muset prodat koně, když se dluh nesplatí, ale teď nikdo koně prodávat nemusí, jelikož ty pak bude prodávat celá Česká republika.

„Je to také třeba situace, kdy se celý národ dohodne, že si chce postavit letiště. Pak se ale buď musejí zvýšit daně, což je nepopulární, nebo se někde musí škrtnout, nebo je tu to třetí řešení – neřešení, že se to vyřeší maňana příští generací,“ řekl Sedláček s tím, že při třetí možnosti se nemusejí zvedat daně ani škrtat výdaje a je to tím pádem příliš pohodlné na to, jak je to jednoduché.

Na druhou stranu ekonom připouští, že pokud by se vzaly nějaké finance navíc a umístily se dobře, například do zmiňovaného letiště v případě výhodného byznysu, tak to ekonomice může přinést víc, než když se dluh neudělá. I když je však dluh výhodný, stále Sedláček upozorňuje na to, že se musí vždy splatit. „Rozhodně se výhodností investice dluh neodpáře. Možná se jen jednodušeji splácí. Teď je hlavně doba, kdy se vydělávají peníze a měly by se dluhy splácet,“ míní Sedláček.

Vůči státnímu rozpočtu a veřejným financím je schodek čtyřicet miliard číslem dvakrát větším. „Je tu i psychologická neschopnost dostát svým vlastním závazkům. Tady všechny vlády vždy slibují, jak vyrovnají státní rozpočet do tří let, a nikdo to ještě nesplnil,“ divil se ekonom i vzhledem k tomu, že v loňském roce mělo Česko nakopnuto na velice dobré výsledky. Připomněl navíc i fakta, kterými jsou nízká nezaměstnanost, prudký růst HDP i příznivou situaci, co se týká peněz z EU. „Tady vlastně obezitu řešíme liposukcí, nikoliv změnou chování,“ poznamenal.

Celý konflikt podle Sedláčka vyrůstá z toho, že ministr financí je pouze jedním členem vlády, a co se týká rozpočtu, bojuje proti všem. „Ministr financí vlastně bojuje proti celému zbytku členů vlády, kteří ty peníze chtějí, a čím víc peněz si vyhádají, tím sice lépe pro ně, ale hůře pro ministra financí,“ řekl a zmínil, že ne vždy se odhady těch, kteří rozpočty konstruují povedou a lítá to pak stále nahoru a dolu. Plus má podle Sedláčkových slov státní rozpočet navíc několik nových vlastností, se kterými se počítá ještě hůř. A sice že se smějí rezervy přesouvat z jednoho roku do druhého a pak se jeden den rozhodne ministr třeba vše utratit.

Když už je zde takový schodek, posílá vláda peníze tam, kam je potřeba, zajímalo moderátora. „Z montovny se nám podařilo vyrodit ve funkční ekonomiku, stále se ale hladová Česká republika poptává na zaměstnání s velice nízkým požadavkem na vzdělanost, což se odráží na tom, že naše mzdy nejsou takové, jak bychom si přáli,“ sdělil Sedláček, podle kterého se neinvestuje do něčeho, co zvýší přidanou hodnotu české ekonomiky.

Je prý sice bohulibé, že poslední rozpočet přidává hodně státním zaměstnancům, lékařům a učitelům, důchodcům a mají se stavět dálnice, ale měli bychom si to prý spíše zařídit tak, aby na našem území pracovali co možná nejinteligentnější lidi s co možná největším množstvím zdrojů – kapitálu. „Už je pak jedno, kdo to vlastní a kam se to vyváží. Je to to jediné, co dlouhodobě funguje,“ uzavřel s tím, že česká ekonomika má velkou výhodu v tom, že Praha je krásná, bezpečná a funguje zde například dobře manažerská turistika.