To platilo donedávna, přinejmenším do doby, než se na obzoru začala rýsovat zdánlivě nesouvisející volba nového německého prezidenta. Ale s problémy SPD a Gabriela na první pohled opravdu neměla co dělat, ale jen do okamžiku, kdy se ukázalo, že A. Merkelová zřejmě opět nenajde ve svých řadách vhodného kandidáta na předsedu spolkového sněmu (když se Joachim Gauck po „zralé úvaze“ rozhodl, že znovu kandidovat nebude).

A nyní Sigmar Gabriel rozpoznal znamení okamžiku a navrhl Merkelové jako kandidáta na místo spolkového prezidenta Franka-Waltera Steinmeiera, tedy ministra zahraničí. Jednání mohlo proběhnout asi takto: Gabriel sám by pak opustil post ministra hospodářství a sám přešel na post ministra zahraničí.Takto uvolněné místo ministra hospodářství by obsadil znovu pro SPD Brigittou Zypriesovou. Ve třetím nebo již čtvrtém krkolomném tahu by pak rezignoval jako předseda SPD a za svého nástupce prosadil Martina Schulze, kterému právě skončilo funkční období předsedy Evropského parlamentu a neměl co dělat. Gabriel by byl z obliga a Schulz by se pak stal automaticky kandidátem na kancléře a novinkou v podzimních parlamentních volbách. Merkelová zřejmě návrh přijala a všechno se odehrálo jak Gabriel pravil. Po své superrošádě se uklonil obecenstvu a z hlediště zazněl potlesk jaký SPD dlouho neslyšela a veřejnost také ne. Současně se podařil start předvolební kampaně do podzimních voleb a i internetová salva na počest nového předsedy strany měla dobrou úroveň.

Do voleb na podzim je pořád ještě hodně daleko a Martin .Schulz musí počítat s tvrdým odporem oslabeného hlavního politického protivníka a koaličního partnera SPD, ale protože přestavuje modernizaci i s rozhodným odporem rozlícené levice v SPD, která se pořád nedokáže zbavit reliktů mrtvého dělnického hnutí. Tady budou na řadě opět politické intriky, zrady a spindoktoři „ prostých a obyčejných lidí“, „dolních deseti miliónů“, „těžce pracujících občanů“ a dalších synonym. Pro Schulze mluví, že se preference odlepily od existenčně kritického propadu a poskočily až o 10% a v případě budoucí multikoaliční vlády (s vyloučením populistické Alternativy pro Německo) by mohl počítat s podporou Franka-Waltera Steinmeiera, který jako právě zvolený prezident (s drtivou většinou 931 z 1200 hlasů) bude rozhodovat na podzim o tom, koho pověří sestavením nové německé vlády.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele