Nebudeme řešit Václava Havla a jeho tzv. umělecký a údajně hluboce lidský přínos pro demokracii, od toho jsou šíbři typu Michael Žantovský a jeho následovníci z pražské rentgenové, vše/pronikající inteligence. Někdo, hlavně z periferií státu, tomu říká pražská kavárna. Někdo už neříká vůbec nic, jen se otočí, zvedne límec a jde dále. Prostě apatie po Vítězném listopadu 1989…

Volit či nevolit, opasek utáhnout nebo povolit?

Za akt volby se přimlouvá třeba historie. Možná si stačí přečíst Život Sira Winstona od Jaroslava Matějky (1970). V kapitole I. Dětství v Irsku, Harrow, Sandhurst jsou obsaženy i zajímavé pasáže o volebním právu ve viktoriánském období a postavení dělnické aristokracie a zbytku dělnictva.

Přirozeně můžeme tyto aspekty dovodit i z naší historie, třeba Vítkovických železáren (založeny 1828). Zdrojů z doby Rakousko- Uherské monarchie je dostatek.

Proč nevolit. Šikana voliče, spuštěná závora

Volby, tedy i ty blízké krajské a jedno/třetinové senátní jsou v moci PR agentur a reklamních psychologů. Takže by v zásadě stačilo, kdyby volili samotní politici, jejich rodinní příslušníci, kamarádi, lidé spříznění podnikatelskými aktivitami a příslušné sekretariáty politických stran a hnutí. Technikálie případu snadno ošetří nový zákon.

Proč toto, navenek, rozporuplné konstatování? Protože občan/volič je, jak se domnívám, diskriminován výběrem podmínek a informační šikanou. Zkusme toto řečené konkretizovat.

Kupříkladu, v Ostravě se pořádá v Park Inn by Radisson Ostrava 15. září 2016, zajímavý summit. Jásavá hesla, vedle obrázku těžní věže, jsou: VÝZVY REGIONU: MORAVSKOSLEZSKÝ KRAJ Místo k žití, místo k podnikání. Blíže Lidové noviny (9. září), vše v režii mafraevents ve spolupráci s LN, jinak také ZDE.

Témata jsou ďábelsky zajímavá: 1) Konkurenceschopnost kraje; 2) Ekonomická analýza regionu; 3) Chybějící dopravní infrastruktura; 4) Technické vzdělávání; 5) Podpora průmyslu. K tomu se logicky váže i to, kdo bude přednášet, tedy alespoň navenek zaujímat relevantní stanoviska.

Vězme a věřme, že to bude Jiří Kunert (mimo jiné čtěte zjištění reportéra Jana Hrbáčka k minulosti J. Kunerta), generální ředitel UniCredit Bank, Andrej Babiš, 1. místopředseda vlády a ministr financí ČR, Patrik Rožumberský, ekonom, UniCredit Bank – Ekonomická analýza regionu, Jiří Cienciala, vládní zmocněnec pro Moravskoslezský, Ústecký a Karlovarský kraj a jiní manažeři.

Občan z ostravského sídliště, a je jich mnoho, by se třeba mohl domnívat, že na tomto summitu načerpá znalosti, které mu umožní kvalifikovaně se rozhodnout – komu hlas dá či nikoliv.

Ale nepůjde to, občan/volič může takovéto akce nepřímo, leč fakticky, zaplatit, ale nemůže se jich zúčastnit. Tímtéž se stává jakoby Italem, pracovníkem manufaktury na úrovni 11. století našeho letopočtu. Dovolávám se zde básníka a diplomata Danteho, bude to ale co platné?

Tou spuštěnou závorou je v daném případě oznámení v LN: Akce je pouze pro zvané…

Pokud se někdo podívá…

Pokud se někdo podívá do zpráv z postižené průmyslové aglomerace Ostrava, tak snadno zjistí, že je vše – nebo téměř vše v pořádku. Přeložím vzkaz politiků: „Chceme být zvoleni – bez ohledu na dosavadní výsledky a mizerné perspektivy lokality a regionu!!!“

Třemi vykřičníky a nic se nepřehání, od dob primátora Petra Kajnara tento „znak“ nahradil bílého koně louce. Inu tradice se asi nemají „jen“ dodržovat, ale směle, třeba i nablble rušit. Ale třeba je to mýlka jenže, kdo to, kromě bohéma Kajnara a ČSSD ví?

Takže měsíčník statutárního města Ostravy (červenec-srpen 2016) opět hýří nadšením. Tentokrát za jiného bezvýznamného primátora. Zde článek Rating města: výhled pozitivní. „Mezinárodní ratingová agentura Moody´s potvrdila statutárnímu městu Ostrava v červnu 2016 stávající hodnocení na úrovni A2, ovšem se zlepšeným výhledem ze stupně „stabilní“ na stupeň „pozitivní“.

No, nedejte to na talíř a neudělejte hostinu. Kolik takových a podobných „optimismů“ už tady v tomto městě bylo? Stačí si vzpomenout na vládu primátora a primáta Evžena Tošenovského (ODS). Po jeho dvě funkční období byli občané města a okolí krmeni „optimismy“ typu: zajedeme do Cannes, nabídneme parcely k podnikání a… To ostatní, tedy za oním magickým a… se nikdy nedostavilo. Zato na místo samé (do Cannes) se dostavilo až neúměrné množství politiků, přirozeně zadarmo. Po reálném výsledku by se ptal jen „podlý cynik“.

Ještě, že se špičkový manažer města Tošenovský pokusil zachránit kultovní obchodní dům Ostravica (Textilia). Chtěl ukáznit za cenu pokut podnikatele z Opavy, kteří zde byli tehdy v majetkoprávním vztahu. Kdo má trochu času a fotoaparát, tak na místo lokální architektonické tragédie může zajít a nafotit si patologickou sérii snímků a potom třeba navštívit známou zábavní ulici Stodolní, aby se repasoval!

Anebo může – to celé zjištěné chvíli ustát – nechat si to na večer, kdy se v ušáku s whisky nebude cítit tak opuštěn a bez tvaru.

Bez tvaru, a co je ohroženo

V moderní době se osobnost, individuální persona, personalismus stává základní hodnotou západního pojetí člověka. A dále: „Tato maska ale pak působí nejen navenek, nýbrž i zpětně na psychiku pomocí obrazů a symbolů. (…) Člověk si vytváří image, imago, obraz, ale ten zpětně působí díky své vizualizaci, imaginaci na člověkův sebekoncept, má sugestivní moc, sílu autopersuace“, blíže viz Vladimír Šiler (1998: 56).

Tato slova zveřejnil ve sborníku vzdělanec, jehož si vážím. Šel jsem do citační zkratky, ale ten kdo se zajímá o tyto společenské pohyby a často i sesuvy „sociální horniny“ jistě rád sáhne po originálu.

Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami