Místo o jejich nynějším rušení bychom proto asi měli mluvit o tom, že budou odpuštěny. Strany, které z opozice zavedení poplatků ostře kritizovaly a přineslo jim to přízeň voličů, plní rušením poplatků slib, na kterém už ale leží spousta prachu.

Lidé odpuštění poplatků neslaví, a kdo ví, zda vůbec zaregistrují jejich absenci. Za takové situace musí politiky nutně mrzet, i když to samozřejmě nepřiznají, že veřejné rozpočty přijdou o tři miliardy korun, které už se občané naučili vytahovat z peněženky.

Zdravotnický poplatek končí, protože svou existenci neustál politicky. To že jeho zavedení byla drzost, by mu vaz určitě nezlomilo. Podobné finty politici zkoušejí na lidi co chvíli a v naprosté většině zaváděné či zvyšované poplatky rezignovaně akceptujeme.

Zpoplatňováni jsme totiž zákeřně tak zvanou salámovou metodou: Jedná se o bagatelní částky, které se zdůvodňují rostoucími náklady, anebo prostě tím, že něco už dlouho nezdražilo a tak je potřeba to „napravit“. Většinou za zvýšený či nový poplatek nedostaneme něco navíc, nýbrž je vymáhán jako doplatek za něco, co už jsme si zaplatili. 

I po prvním lednu zůstanou automaty na výběr poplatků v nemocnicích, které provozují pohotovost. Právě poplatek za pohotovost prý totiž jako jediný plní regulační funkci. Jak na to politici přišli, nám sice nevysvětlili, ale je pravda, že se jich ani nikdo nezeptal.

Žádný automat se pak nemocnice nechystají vyhodit, neboť nikdo neví, kdy se u nás k moci opět dostane parta politiků, která usoudí, že občané zneužívají či nadužívají zdravotní péči. Na okraj rušení poplatků tak lze prorokovat, že jejich come-back je jenom otázkou času. Že nelze po druhé vstoupit do stejné řeky samozřejmě platí. Příště už poplatek nebude třicetikorunový. Spíše to bude stovka.

Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty  Publikováno se souhlasem vydavatele.