V podobném duchu si do vládní agendy navrhla prorůstová opatření Občanská demokratická strana na ideologické konferenci v Českých Budějovicích. Čtenář programu, schváleného na závěr, nijak se v zásadě nelišícího v tom, co v úvodu konference předestřel předseda Nečas, musel mít neodbytný pocit jakéhosi politického déjà vu. A věru je tomu tak.  

Drtivou většinu bodů, které jsou předkládány veřejnosti v podobě politické inovace, by našel v programech této strany už před dvaceti lety. Tehdy zpravidla nešlo o opatření prorůstová, takový výraz byl pro pravici ještě sprostým slovem, ale o opatření na podporu rozvoje podnikání.  

Pamětníci si jistě připomenou, jak už Klausovy vlády bojovaly s administrativní zátěží, již tytéž vlády navalily na začínající či rozvíjející se soukromé podnikatele. Na předsednictvu vlády dokonce vznikla antibyrokratická komise. Kdyby byla nebyla k smíchu, byla by jistě k pláči. Připomínala podobné potěmkinovy vesnice z doby nesvobody.  

Podobně v energetice. Už na počátku 90. let nás Němci upozorňovali, že v našich městských teplárnách a spalovnách odpadu se skrývá nezanedbatelný zdroj energie v podobě odpadního tepla. Instalací kogenerační jednotky, vyrábějící elektrickou energii, jak nyní Nečas navrhuje u spaloven odpadu, by se byla zvedla účinnost každého takového zařízení o 30 procent. Odhadli, že potenciál našeho odpadního tepla u nás představuje zhruba kapacitu čtyř Temelínů. A co se stalo? Vyhrála násobně nákladnější dostavba jaderné elektrárny.  

Čtenář s dobrou vůlí si přesto řekne: Budiž, dosud nás tahali za nos a celé nadšení spojené s podporou podnikání a hospodářského růstu vyhaslo v okamžiku, kdy uschla tiskařská čerň na právě zformulovaném programu, nyní to však už myslí smrtelně vážně. A hned zapochybuje.  

Proč se premiér Nečas tak holedbá, že máme jednu z nejnižších nezaměstnaností v Evropě, když všichni dobře víme, že relativně nízká čísla nezaměstnanosti u nás způsobují hlavně lidé po padesátce, kteří vzdali marné hledání nové pracovní příležitosti a raději odešli do předčasného starobního důchodu. Ten pak tvoří rozhodující podíl každoročního schodku na důchodovém účtu. Mnozí mladí lidé, protože jsou rovněž bez šance získat práci, buď dál studují, popřípadě hledají uplatnění v zahraničí.  

Potěší alespoň, že ODS alespoň teoreticky pochopila, že nelze startovat důchodovou reformu, posouvat věk odchodu do starobního důchodu, aniž by vláda vytvářela podmínky přející zaměstnání lidem po padesátce, ale i po šedesátce. Jak konkrétně s tímto problémem naložit si ale nikdo z ODS neví rady. Možnost sdílet jedno pracovní místo několika zaměstnanci formou zkrácených úvazků existuje už i dnes. Nelze ji však užít univerzálně. Hodí se na pracovní místa, kde je očekávána předem standardizovaná a rutinní práce. Sotva však na místa, kde se rozhoduje tvůrčím a erudovaným nasazením o budoucnosti firmy.  

V programu nezaznívá, že jeden z největších zaměstnavatelů – stát – by měl být tím, který předvede, jak do pracovního procesu vtáhnout lidi, kteří jsou pro dnešní trh buď přestárlí, anebo právě ukončili školu a nemají den praxe. Jenže státu hodlá ODS pustit žilou a masově zde propouštět, přitom drtivá většina profesí státních zaměstnanců jsou profese po výtce potřebné užitečné, bez nichž dokonce je nemyslitelný plnohodnotný a plnokrevný rozvoj soukromého podnikání. Volání po levném a efektivním státu, ke kterému se dopracuje Nečasova vláda masivním propouštěním, spíš svědčí o chronické bezradnosti našich politických elit český stát rozvíjet a účinně spravovat.  

Byly to Klausova vláda, která přes varování Svazu průmyslu zničila duální systém učňovského vzdělávání. Systém přitom přežil i komunismus. Má svůj původ v 19. století jako produkt liberálního kapitalismu. Němci či Rakušané si tento systém dodnes pochvalují. Nemají díky němu starosti s uplatněným vyučenců na trhu práce.  

Klausova vláda deklarovala, že přece nebude nabyvatele privatizovaného státního majetku zatěžovat břemenem starosti o učňovský dorost a zdánlivě proti smyslu své ideologické linie učňovské školství totálně zestátnila. Odcizila je tak trhu práce. Návrh, že by o učňovský dorost se měli za peníze státu začít starat odborníci a mistři z praxe v rámci svých podnikatelských aktivit, je návratem ke středověkému cechovnímu učňovskému školství. Obávám se ale, že cestu k modernímu a liberálnímu kapitalismu odpovídajícímu učňovskému školství nepředstavuje.  

Zkušenost nás učí: nic z toho, co je naslibováno, se nenaplní. Je to jen taková hezká a milá česká tradice. Takové hravé české, cimrmanovské déjà vu.

Publikováno se souhlasem vydavatele.