Tedy ne všichni. Někteří jej zahajují na nemocničních postelích za 100,- Kč denně, někteří pod mostem a ti chválí dosud milosrdné počasí, sociálně slabí v obavě, kde se jim podaří sehnat příslušné dávky, konzumenti léků v nejstotě, o kolik se zdraží volně prodejné léky a my ostatní v jisté obavě, zda dokážeme finančně sanovat vyšší DPH, zvýšenou režii za elektřinu a plyn, vodu a já nevím za co ještě včetně soudních poplatků. Finanční reformy nereformy, ve zdravotnictví standardy či nadstandardy, Zákoník práce  zvyšující jistotu pracujících, že zase budou mít důvod ke zkoumání „výhod“ a významnému mlčení, zrušené bonusy jízdného pro důchodce a dilema pro nezaměstnané, jakéže je čekají veřejně prospěšné práce, pokud chtějí zůstat příjemci sociálních dávek.

A tak další a další nejistoty provázejí napjaté očekávání věcí příštích. Prostě se nám, až na pár jedinců, ten rok příliš nevydařil. Naše vláda a parlament se však chválí, co všechno stačili za tento rušný rok schválit, v praktické češtině převálcovat opozici a přikázat s podpisem tužky s polodrahokamy. . .

Chvílemi mám pocit, jakoby většina našich obyvatel páchala harakiri prostřednictvím našich volených zástupců. V zemi kvete korupce a násilí, loupí se tu jako v Americe 30. let minulého století, lidé se necítí bezpečně ani ve dne před zloději, násilníky a povodníky. Jen naši praví poslanci a senátoři jsou, zdá se, spokojení.

A tak vnímáme stále silněji, že máme konečně svobodu nechat  se okrádat a podvádět. Pokud se proti těmto symptomům ohradíme, jsme populisté, oportunisté a nespokojenci inspirovaní odbory a Bůh ví kým ještě včetně severočeských extrémistů. To se potom ovšem musí trestat všichni. A tak jsou protestní demonstrace označovány s posměchem za politováníhodnou hrstku svedených a manipulovaných, kterým slušní občané sprostě nadávají, protože nemohou projet svými auty. A pohonné hmoty jsou drahé (kdo nám asi stanovil tak nehoráznou spotřební daň?).

To se nám to žije, není tu žádný veliký odpor spodiny a socek. To se nám to nakupuje v obchodních řetězcích, ve kterých už nejsou k dostání ani české sirky. To se nám to žije , jak by řekl pan Kalousek, na dluh našich vnuků. Ptejme se však, kdo z tohoto režimu profituje? Téměř každý kdo mu slouží. Přece terciální sféra, tedy služby, dnes tvoří nezanedbatelnou část našeho HDP. Ptejme se však jaký produkt nám služby vynášejí?  Velmi slušně řečeno virtuální. Stát vybírá stále méně na daních, společnost pustne a kultura a vzdělání kulhají velmi silně za Evropou. Podívejme se tedy kam se všechny ty peníze ztrácejí.

Pokud můžeme věřit tisku, potom zdravotnictví je hlubokou propastí, do které padají miliony bez efektu. I když připusťme, že jde o zdraví, a o něj se přece má starat každý sám, tak ať platí. Do zaměstnanosti a  mezd či nemocenské? Ale to přece platí či doplácejí firmy, které jsou z veliké většiny vlastněny zahraničními subjekty. Nedejbože do pojišťoven na lecjaké IZIPy? Nebo do rozpočtů nerealizovaných projektů ve školství hrazených z operačních programů EU, na kterou v posledních měsících tak silně žehráme. Případně nejsme nejdražšími staviteli na světě? Nebo máme uvažovat v intencích toho, že na účtech v zahraničních bankách a v daňových rájích se válí stovky milionů korun, které si tam uschovali bývalí soudruzi nebo současní kapitalisté?  Pan ministerský předseda je však s prací vlády i parlamentu spokojen. S případnými nedostatky a chybami si minsterstva mezi sebou pohazují a nikdo za nic nemůže. Nebo nám snad naše autority neříkají pravdu? A proč taky. Ulice se přece nikdo nebude na spokojenost ptát. Tak tedy ať žije Nový rok 2012 a my ať jej přežijeme.                                                        

Josef Reiman