Vojenský opravárenský podnik je totiž dlouhodobě ve ztrátě a veškeré tržby dělají zakázky pro civilní sektor, armádnímu programu se věnuje jen okrajově. I tak ale museli čtyři předvybraní dodavatelé podepsat s VOP CZ memoranda o výhradní spolupráci.

Nařízení z ministerstva

Rozkaz z ministerstva zněl jasně. Státní podnik VOP CZ bude jediným českým subdodavatelem obřího vyzbrojovacího projektu. Výherce tendru tedy nebude moci uzavírat v českém obranném průmyslu smlouvy s nikým jiným. Podle nařízení ministerstva bude VOP CZ povinným systémovým integrátorem, což v praxi znamená, že jakákoli česká firma, která by se chtěla na zakázce podílet, bude závislá na dohodě se státním podnikem. (ZDE)

Dalším požadavkem ministerstva je, aby VOP CZ realizoval subdodávky v hodnotě 40% tendru, tedy asi 20 miliard korun. Na to však VOP CZ prokazatelně nemá výrobní kapacitu. Ve skutečnosti tedy většinu subdodávek budou realizovat jiné firmy a státní podnik bude fungovat jako prostředník. Tím se ale prodělečný podnik stává de facto hlavním rozhodujícím činitelem v celé zakázce a ministerstvo se dobrovolně vzdává kontroly nad celým projektem. (ZDE)

U velkých státních zakázek je obvyklý požadavek, aby významnou část zakázky realizoval domácí průmysl a do státního rozpočtu se tak vrátila část vynaložených peněz. Co už je ale méně obvyklé, že ministerstvo stanovilo monopol jednoho podniku, navíc prokazatelně ztrátového, jehož výrobní kapacity na celý projekt nestačí.

Hrozí tak nedodržení termínu a prodražení kvůli dalším subdodávkám, které si VOP CZ bude muset nezbytně nasmlouvat. Navíc stanovení státního podniku jako povinného prostředníka zvyšuje korupční riziko, protože ostatní české firmy budou na VOP CZ závislé. (ZDE)

Ztrátový podnik

VOP CZ byl založen jako vojenský opravárenský podnik v roce 1946. Za minulého režimu byl soběstačný, v 90.letech už ale zakázky pro českou armádu nestačily a státní podnik se musel přeorientovat na civilní strojírenství, které dnes tvoří přes 90 procent jeho tržeb.
S tím se logicky pojí i postupná ztráta schopnosti vojenské zakázky plnit.

Od ministerstva obrany získává minimum projektů a ani ty nezvládne splnit bez jiných subdodavatelů. Typickým příkladem je aktuální zakázka na cisternové vozy CAP-6M1 pro českou armádu, kde jsou kromě VOP CZ ještě další dva subdodavatelé: automobilka Tatra, která dodá podvozek a jičínská společnost KOBIT, která pracuje na nástavbě.
VOP CZ zde v zásadě plní pouze roli prostředníka, který vydělává na maržích a celý projekt tím prodražuje.

Ten samý scénář se bude opakovat u výroby bojových pásových vozidel, s tím rozdílem, že zde se jedná o astronomickou částku v hodnotě více než 50 miliard korun.
Podle oslovených odborníků, je finační bilance firmy tragická a podnik se pohybuje v červených číslech. V roce 2017 se jednalo o ztrátu 59 miliónů, za rok 2018 pak deficit stoupl téměř trojnásobně na 150 miliónů Kč. (ZDE)

Hýčkaná firma ministra Metnara

Bez ohledu na tragický hospodářský výsledek firmy, je ministerstvo k vedení VOP CZ překvapivě loajální. A to i přesto, že se jedná o tentýž management, který se podílel na neúspěšném projektu výstavby turecké elektrárny Adularya a uvedl tak svého zaměstnavatele – společnost Vítkovice Power Engineering – do existenčních problémů. Navíc Česká republika, která do projektu investovala 12 miliard korun, dosud zpět nezískala ani korunu. (ZDE)

Otázkou je, proč je šéf armádního resortu Lubomír Metnar k managementu VOP CZ tak shovívavý. Podíváme-li se na složení vedení zblízka, nelze si nevšimnout osobních vazeb mezi manažery firmy a současným ministrem obrany. Ten působil ve vítkovickém strojírenském holdingu jako ředitel bezpečnosti a byl členem dozorčí rady Vítkovice a.s. Jeho bývalí kolegové a klíčoví manažeři nyní tvoří zmiňovaný management VOP CZ. Výkonný ředitel Kamil Kučera byl generálním ředitelem Vítkovic. Obchodním ředitelem je Oleg Hruška, který zase dříve působil jako ředitel vítkovické divize. Před vstupem do VOP CZ neměl ani jeden z nich zkušenost s obranným průmyslem. (ZDE)

Podtrženo, sečteno máme tady odpověď pro všechny, kdo nad povinným zapojením státního podniku kroutili hlavou. Pan ministr Metnar a jeho osobní vazby na bývalé kolegy mohou ale Českou republiku stát mnoho. Kromě předražené zakázky je totiž v sázce i pověst státu na mezinárodní úrovni.

Reakce společnosti Vítkovice, a.s.:

Kamil Kučera NIKDY nebyl ředitelem Vítkovic, a.s. Byl krátce ředitelem Vítkovice Power Engineering, a to v době, kdy elektrárna Adularya neměla zásadní problémy. Oleg Hruška dělal na projektech pro jadernou energetiku, zejména pro Ukrajinu a Rusko a nikdy nebyl ředitelem Vítkovic Power Engineering nebo nějaké "divize Vítkovic".

Eva Kijonková
mediální zastoupení Vítkovice, a.s.