Za vysoké ceny potravin mohou supermarkety. Za vysoké ceny mohou potravináři… zemědělci. Spor, který tady trvá už pěkně dlouho. Pane inženýre, jak to tedy je?

Odpověď je velmi jednoduchá. Pokud by nebyla vláda hospodářské demolice, seznámila by se s došlými fakturami do maloobchodů, od kterých by odečetla bonusy za prodej podle položek a výslednou cenu porovnala s prodejem konkrétní položky v regálu.

Dospěla by ke dvěma závěrům.

a) např. brambory nákup cca 9 Kč/kg – prodej 27–32 Kč/kg
jablka nákup cca 13 Kč/kg – prodej 38–42 Kč/kg
Spočítat procenta marže je zvládnutelné na prvním stupni základní školy.

b) u několika výrobků je to obráceně, jedná se o marketingovou podporu prodeje. Nakoupí se maloobchodem za cenu, která je pod výrobními náklady, např. kuře za 52,50 Kč/kg (60,38 Kč s DPH) a pak se prodává za 54,90 Kč s DPH. Za to, že zákazník přijde koupit předražené např. jablka, brambory, sušenky, sýry atd., dostane levně kuře, kde stát přijde za rok o mld. Kč, protože z rozdílu 5,48 Kč/kg (60,38–54,90 Kč) nezaplatí státu DPH.
Stát se nestará o nic, ani o příjmy do státního rozpočtu.

Můžete porovnat, kolik stojí třeba jedno vajíčko u „výrobce“ a za kolik ho pak koupíme v maloobchodě?

Vajíčko u výrobce se vyrábí v současné době, kdy klesly ceny směsí (září), za 2,30 Kč/ks ve voliérových chovech. Z farmy odcházejí zabalené a označené za 2,50 Kč/ks. Prodává se různě podle akce či nedostatku za 5,30–6,30 Kč/ks včetně DPH. Výrobci zůstává z jednoho vejce 0,10–0,15 Kč/ks a musí zainvestovat stavbu a technologii, odchovat kuřičku, zajistit odchov nosnic, vytřídit vajíčka, zabalit a odvézt. Prodejce inkasuje z vajíčka po odečtení DPH cca 2,50 Kč/ks, za to, že je vystaví v regále a dnes už jen z poloviny namarkuje na pokladně.
To je ale vyvážená dělba práce a současně téměř vysává spotřebitele.

A mohl byste i pro „laiky“ vysvětlit, jak je to s dotacemi pro české zemědělce?

Nemám moc rád slovo dotace, protože v zemědělství a potravinářském průmyslu řeší úplně něco jiného než v regionech, infrastruktuře či průmyslu.

Ve výrobě potravin řeší podpory dvě základní věci:

– ceny potravin, které musejí být přístupné všem skupinám obyvatelstva. Ve starých zemích jsou podpory jednotlivých druhů potravin 50–60 %, pokud by podpory nebyly, o tolik by se zvýšily ceny. U nás jsou všechny podpory cca 25–35 %.
– konkurenceschopnost starých a nových zemí. Podpory jsou u nás unijní na průměru, tj. dnes 230 EUR na ha, ale Belgie a Holandsko mají téměř 400 EUR/ha a přírodní podmínky podstatně lepší. Národní dotace máme na 20–25 % ve srovnání se starými zeměmi EU.