Minulou neděli uplynulo přesně sto let od let od vzniku naší republiky. Ozývaly se ale hlasy, že vlastně ani není co slavit, když už „ta“ republika neexistuje, navíc, že je naše republika rozprodaná a rozkradená… Jak vy to vidíte? Máme důvod slavit?

Slavit vznik naší státnosti je naší morální povinností. A to především právě dnes, kdy to naše země potřebuje nejvíce. A nikdo nám nesmí vzpomínky na slavná léta naší vlasti upírat. Přestože jsme v nelehké situaci, musíme slavit s hrdostí a vkusem. Na to bohužel naše vláda rezignovala tím, že připravila „parodii na vojenskou přehlídku“ v den naší státnosti. Loutková armáda není symbolem naší vlasti, proměnila se v nástroj cizích zájmů. Navíc by ani nebyla schopná svou zemi bránit. Nechť je to poučení pro všechny, kterým záleží na životě ve svobodné a bezpečné zemi.

Každý z nás je odpovědný za své činy vůči společnému státu. Proto buďme v těžkých časech jednotní a tahejme za jeden provaz. Nemusíme být spokojeni s leckterými státníky, ale jednou naši zemi vedou, tak stůjme za nimi, aby měli suverénní pozici a mohli hájit naše zájmy. Když budeme jejich moc podkopávat, prospíváme tím cizím zájmům.

Když si tak „promítneme“, čím vším republika za těch 100 let prošla, máme se dnes opravdu od jejího vzniku nejlépe? A kam podle vás náš stát směřuje?

Mnoho lidí si dnes žije velmi dobře. Ale jsou opravdu šťastní při pomyšlení na nejistou budoucnost? Při každodenním strachu a návalu negativních zpráv z médií? Když vidí, že se prostý občan těžce domáhá spravedlnosti a zločinci se u nás vozí v drahých limuzínách? To jsou problémy, které žádné materiální zisky nenapraví. Osud vlasti a nás všech je plně v našich rukou. Chodit k demokratickým volbám už nestačí. Musíme se učit, porozumět tomu, co se děje a pak budeme moci změnit věci k lepšímu, jak v běžném životě, tak kvalifikovaným či poučeným vyjádřením své vůle nejen ve volbách.

28. října udělil prezident jako tradičně státní vyznamenání. Stejně jako v minulých letech se ale opět ozvala kritika k jeho výběru. Tentokrát například vůči Michalu Davidovi. Co vy říkáte jak na prezidentův „výběr“ vyznamenaných, tak na kritiku? A co říci na to, že, když vyznamenával Václav Havel, terčem kritiky takto rozhodně nebyl?

Respektuji výběr úspěšných občanů na státní vyznamenání jak prezidenta Zemana, tak předešlých prezidentů. Vždyť vyznamenání je obvykle udělováno každoročně třem desítkám zástupců všech oborů života naší společnosti. Kritéria, která splňují vyznamenaní, splňují další desítky občanů. Významnou roli mají návrhy obou komor Parlamentu ČR a dalších institucí. Ale vše je na subjektivním rozhodnutí demokraticky zvoleného prezidenta. Pravomoc udělovat státní vyznamenání je plně v kompetenci a v pravomoci prezidenta České republiky. Proto mimo jiné respektuji prezidentův záměr vyznamenat Michala Davida medailí „Za zásluhy o rozvoj kultury“. Michal David je úspěšný ve svém oboru, má obrovskou popularitu u všech generací obyvatel. Proto není nic podivného na tom, že by mu toto vyznamenání mělo být uděleno.

Po roce 1989 doznívalo nadšení až euforie ze změny. Role prezidenta tehdy ještě společnost tak „nerozdělovala“. Až dnes ekonomové kritizují Havla za „zničení“ pýchy našeho strojírenství, zbrojního průmyslu, politologové za rychlé rozdělení státu bez referenda a někteří autoři za vyznamenání s tím, že více myslel na své „kamarády“ atd.