Pane poslanče, očekával jste vy osobně, že Rusko přistoupí k tak radikálnímu kroku, jako je vojenský útok na celém území Ukrajiny?

Přiznám se, že neočekával. Uznání obou lidových republik a invaze ruských ozbrojených sil na jejich území jsem chápal jako krok, který měl zabránit dalšímu porušování příměří domluveného naposledy v létě 2020. Domníval jsem se, že možný následný konflikt by se mohl omezit jen na teritorium Doněcké a Luhanské oblasti, podobně jako v roce 2008 v Jižní Osetii, kdy ruská vojska došla na její administrativní hranice a na hlavní město Gruzie Tbilisi už neútočila.

Byl jste velvyslancem v obou válčících zemích. Která z nich vás svým chováním v této krizi překvapila více?

Jednoznačně Ruská federace. Nečekal jsem, že Vladimír Putin tak rychle sáhne k silovému prosazování svých požadavků vůči USA a NATO.

Sdílíte názor některých lidí, že „Vladimír Putin zešílel“, nebo lze v jeho kroku najít nějaké racionální vysvětlení?

Nesdílím, nezešílel, naopak jeho postup je svrchovaně cynický, a tím pádem racionální. Pokusím se to krátce vysvětlit. Přestože samotný plán a rozsah ruské invaze na Ukrajinu se rýsuje jen v hrubých rysech, dá se docela dobře odhadnout modus operandi, který tentokrát Vladimír Putin jako vrchní velitel použil. Uplatnil tam zkušenosti ze všech válečných tažení, kterým dříve velel.

Základem asi je operace z roku 2008 nazvaná Přinucení k míru (válka s Gruzií v roce 2008). Odpovídal tomu první krok, překročení hranic na území ovládané separatisty, tenkrát v Jižní Osetii, dnes v Doněcku a Luhansku. Ovšem poučil se také z úspěšné ruské intervence v Sýrii na podporu Bašárova režimu.

Nechal zmobilizovat obyvatele separatistických republik a poslal je do bojů s nejlepšími a nejlépe vyzbrojenými jednotkami ukrajinské armády. Ruská pomoc se spíše omezuje na leteckou a technickou podporu útočících oddílů separatistů, které mají pochopitelně značné ztráty. Trochu to připomíná Stalinovy metody, nechává válčit bývalé občany Ukrajiny proti těm, kteří mají ukrajinskou uniformu.

Ruské jednotky uplatňují svou významnou technickou převahu, zejména leteckou; zapojení speciálních jednotek trochu připomíná nasazení těchto sil v Kazachstánu. Ne vše jde tak, jak bylo původně naplánováno, proto asi Vladimír Putin tak přivítal návrh Volodymyra Zelenského na jednání o budoucí neutralitě Ukrajiny.

Jaký očekáváte další vývoj situace? A jakými způsoby je tento konflikt možno ukončit?

Domnívám se, že další průběh konfliktu ovlivní předčasná a polovičatá rychlá kapitulace ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského, který již druhý den po útoku ve čtvrtek 25. 2. oznámil, že je ochoten jednat s prezidentem Ruské federace Vladimírem Putinem o neutrálním statutu Ukrajiny, aby tak zabránil dalšímu krveprolití. Tento návrh nejprve tvrdě odmítl ministr zahraničí Sergej Lavrov, ovšem vzápětí návrh akceptoval slovy svého mluvčího Peskova Vladimír Putin. Doprovodil to slovy, že podle jeho přesvědčení mimoblokový neutrální status Ukrajiny naplňuje první požadavek jeho příkazu k provedení speciální vojenské operace, tedy demilitarizaci Ukrajiny.

Běloruský prezident Alexander Lukašenko okamžitě nabídl, že mírové rozhovory tradičně proběhnou v Minsku. Bezprostředně poté tuto informaci ruský prezident telefonicky sdělil svému čínskému protějšku Si Ťin-pchingovi. Dá se proto předpokládat, že mírové rozhovory brzo začnou a že jejich výsledkem budou další Minské dohody číslo 3.

Jak to podle vás poznamená vztahy Ruska a Západu?

Rusko, nebo spíše Vladimír Putin, se rozhodlo vztahy se Západem dočasně zcela rozervat a orientovat se na Čínskou lidovou republiku. Samotný fakt, že ruský prezident o Zelenského nabídce okamžitě informoval Si Ťin-pchinga, vypovídá o mnohém. Například o tom, kdo v této nové alianci ve skutečnosti šéfuje.