Evropská komise schválila dočasné zařazení jádra a plynu mezi čisté zdroje energie. Mezi zelené budou zařazeny jen ty bloky jaderných elektráren, které získají stavební povolení do roku 2045. Je to i tak pro Česko úspěch? Jakým problémem je ona dočasnost?

Politik to za úspěch označit může, protože politik obvykle výsledek jakéhokoli spontánního dění označí za svůj úspěch, který se stal jen jeho zásluhou. V realitě je pro ČR velkým problémem v otázce jaderné energie zejména podmínka funkčního úložiště vyhořelého jaderného paliva do roku 2050. ČR ho mít nebude kvůli liknavosti SÚRAO (Správa úložišť radioaktivních odpadů), už název té organizace je špatně, protože evokuje nebezpečí, ale hlavně za dlouhá léta se v hledání vhodné lokality postoupilo velmi málo. Kdyby se takto stavěly dálnice a ŘSD se ve všem odkazovalo na stát, tak bychom neměli nové dálnice žádné. Čili datum 2045 je pěkné, podmínka ‚Úložiště 2050‘ nesplnitelná, bez ní Taxonomií EU naše jádro projde jen se 100% státní garancí a i tak můžeme mít v bankách při financování problém.

Udělali premiéři Babiš a Fiala pro budoucnost českého jádra dost? Pokud ne, co je potřeba změnit?

Pan Babiš naše jádro fakticky pohřbil, když v roce 2014 zabil tendr na Temelín, protože nepochopitelně nechtěl dát na Temelín státní garanci. Temelín měl EIA a je strategicky vhodnější lokalitou. Bez státní garance financování jaderné energetiky ekonomicky nefunguje. To, že se do Taxonomie EU dostala podmínka, kterou ČR splnit neumí, je primárně prohra expremiéra Babiše. Premiér Fiala se zatím snaží, prosazuje tendr na nové Dukovany. Uvidíme. Termín stavebního povolení 2029 a zejména zkušební provoz 2036 jsou za hranou reality. Je ovšem třeba rychle obnovit i záměr dvou nových bloků v Temelíně.