Jak se daří na Slovensku?

Vždy jsem byl rád, že jsem vyrůstal a tvořil v Československu. Bylo to fajn. Když jsme se pak rozdělili, a na tom nemám žádnou zásluhu, tak jsem byl chvíli rád, že Česko i Slovensko byly země celkem úspěšné v hokeji. V roce 2000 bylo Česko první a Slovensko druhé a to dokonce v Petrohradě.

Máme své dvě republiky, které bojují s demokracií místo toho, aby v ní žili. Těch příkladů je spousty. My jsme totiž těch padesát let totality žili v kleci, která se pak otevřela a ocitli jsme se rovnou v džungli. A najednou jsme zjistili, že se musíme starat každý sám o sebe. Že už nás nebude nikdo vodit za ručičku a rozkazovat nám či nám něco zakazovat. A zjistili jsme, že nám to duševně chybí. A to je největší problém přerodu, když se máme vyjadřovat v rámci Evropské unie k některým mezinárodním otázkám a my na to moc nemáme. To si musíme říct na rovinu.

Vždyť Velká Británie má sedm set let parlament, ale Slovensko nemá ani celých dvě stě let spisovný jazyk. Je tu jistý rozdíl a máme se pořád, co učit. Je chybou, že se učíme neradi.

Za ta slova vás někteří Slováci nebudou mít moc rádi...

Kdybych se měl líbit všem, tak se nebudu líbit sám sobě.

Stále ale přicházíme na to, že i v tom společenství národů Evropské unii jsou lidé omylní a ne moc dokonalí. Občas to se mnou dokáže zatřást. NATO se také podílelo na mnohém zlém, co se mi nelíbilo. Evropská komise má konflikt zájmů v nákupu vakcín a podobných blbostí. A z toho vznikají i rozpaky v jednotlivých republikách. Podívejte se na Maďary, Poláky, všemi to lomcuje. Jsem rád, protože je třeba, aby se to vyčistilo. Mrzí mě jen, že nepokoje vždy nastávají jen tehdy, kdy je chladno.

Vážíte si politického analytika Jána Baránka. On však jasně hovoří o vystoupení Slovenska z EU. I v tom jej podporujete?

Zrovna tohle nedokážu posoudit. Myslím si, že Baránek je opravdu chytrým člověkem zdravého rozumu a rozmyslu. Nicméně ohledně vystoupení z EU nejsem dostatečně informován, abych mohl zodpovědně říct, že jsem pro, nebo proti. To není věc emocí. To je věc rozumu a hlubokého poznání. Obdivuju ty, kteří k tomu poznání dokáží dojít rychle. Já takový nejsem. Snad poznám, že je třeba něco udělat, než bude pozdě, ale k tomu snad nedojde. Stále věřím v porozumění mezi národy.

Problém je však v tom, že po druhé světové válce tu máme zase nepokoje takových rozměrů, které by mohly skončit fatálně.

Máte z toho strach?

Čím jsem starší, tím mám menší strach. Jsem normálně donošený. Když se ale člověk chýlí k podzimu života anebo, jak říkal Miloš Kopecký, k jaru smrti, tak se stále méně obává o svůj život. Ať už se okolo děje všelicos. Mám obavy o naše potomstvo. O ty, co by měli nastoupit po nás. A právě tomu nerozumím, proč je tak malý zájem o věci veřejné. Třeba o angažovanou zábavu. Aby to prostě nebyly jen legrácky. Jak říkal Miroslav Horníček, že dnes už není humor, jen legrácky. Je třeba, aby tu káru angažovaného humoru někdo táhl dál a ukázal, že to lze dělat i moudře.

Proč se většina umělců neangažuje? Mají strach ze ztráty rolí?

Zní mi to jako jediné možné vysvětlení. Nicméně pojem strach ze ztráty zaměstnání, budoucnosti, je trochu blízký pojmu zbabělost. Když mají strach z budoucnosti, tak si ji svou nečinností komplikují.

Situace je opravdu vážná. Kdyby se totiž vše zničehonic stabilizovalo, skončila by válka a koronahysterie, tak si nemyslete, že ceny, které dnes vyletěly do výšky, půjdou zase dolů. Ne, nepůjdou už nikdy. A je s tím třeba dělat něco nyní, když na strop těch cen ještě vůbec dohlédneme.

V devadesátých letech byla hodně populární odpověď z jakési ankety či skeče: „V našej krajině je to dost na p**u... Ti, čo nám vládnú, sú v******í, úplní k****i... Nechcem tu žiť ani za tu p**u... Je treba sa stadeto o*****t!" Je dnešní situace podobná?

Ten slovník mi vadí, ale obsah zůstává. Je to věrná interpretace dnešního stavu. Vzpomínám si, jak jsme kdysi protestovali před bratislavským komplexem Bonaparte, v němž bydlel Robert Fico. (Šlo o kauzu Bašternák. Tehdy byly zveřejněné informace o účtech ministra vnitra Roberta Kaliňáka a exministra dopravy Jána Počiatka, na kterých se objevily převody ze společnosti B.A. Haus, kterou vlastnil kontroverzní slovenský realitní magnát Ladislav Bašternák. Poz. red.)

Aby to nebylo jen bubnování, skandování a nadávání, tak jsme udělali takový kabaretní podvečer. Když jsme končili, tak tam stáli mladí studenti a dost se podivovali, jak to bylo výborné. Neznali mě. Ptali se, kde mě mohou vidět. Říkal jsem jim, že teď musí nastoupit oni. Jeden z nich mi řekl, že navštěvuje filmová studia. Když jsem se zeptal, co bude dělat po nich, odvětil: „Odjíždím. Vždyť tady chcípl pes!" Všichni mladí přemýšlí o tom, kam zmiznou.

Je v Česku situace podobná?

Určitě. A dost se tomu divím, protože pro nás byli Češi v mnohých ohledech vzorem. Je to tam relativně blízko, trochu jiná kultura a lepší humor. Podle mě lepší humor než Britové a Češi nikdo neumí. A to víte, že s tím mám dlouhodobé zkušenosti.