Vysokorychlostní paralýza
Budování vysokorychlostních tratí u nás připomíná neveselou grotesku. Tedy budování – nejen, že nebylo kopnuto, ono se pořád jen diskutuje…
Budování vysokorychlostních tratí u nás připomíná neveselou grotesku. Tedy budování – nejen, že nebylo kopnuto, ono se pořád jen diskutuje…
Ekonomický zázrak moderní západní civilizace, díky kterému může jedno běžné české maloměsto spotřebovávat více, než leckteré africké velkoměsto, je založen na kooperaci. Nenávist není kooperativní, proto je ekonomicky záporná.
Projev na 33. schůzi poslanecké sněmovny 21. října 2015 k Vládnímu návrhu zákona o státním rozpočtu České republiky na rok 2016:
Už to má i jméno. Dieselgate. A my v Čechách žijeme v jisté, nikoliv neopodstatněné, obavě, zda tento „skandál“ neohrozí naší ekonomiku, její vcelku sympatický růst.
Mzdy se stávají novým „tématem dne“, nebýt uprchlické krize a trenýrek nad Hradem, věnovali bychom jim (doufám) podstatně větší pozornost. Ať mi odpustí milovníci neustálého omílání kvót i recese, ony ty mzdy jsou ve skutečnosti dost podstatné.
Povinná registrace smluv je skvělé opatření, které pomůže v boji s korupcí. O tom snad není potřeba nikoho přesvědčovat (nebo skoro nikoho).
Vláda schválila energetickou koncepci České republiky, což je v podstatě skvělá zpráva. Aniž bych byl fanda na nekonečné množství koncepcí všehomíra, vize budoucnosti energetiky je potřeba.
Nalijme si sklenku čistého, neředěného vína o evropské energetické koncepci. A pochopitelně o jejím posledním módním modelu – totiž o energetické unii.
Myslel jsem, že už nebude potřeba reagovat na některé věci, které tady padají, ale bohužel, když někdo spekuluje o mém střetu zájmů, tak na tu drzost reagovat musím.
Je to již zlidovělá píseň: Máme málo mladých lidí s technickým vzděláním, průmysl jich potřebuje ještě sto tisíc, chybí nám odborníci, bez nich česká ekonomika ztratí dynamiku…
Projev na 26. schůzi Poslanecké sněmovny dne 11. 3. 2015 k Vládnímu návrhu novely Energetického zákona. Reakce na proslov Davida Kádnera (Úsvit).
Žijeme v době, v níž je dobré sázet na jistotu. Tou jistotou je v České republice průmysl. Právě on nás do velké míry živí, když vytváří skoro 40 procent hrubého domácího produktu.
Žijeme v obtížné době. Tím nemyslím krizový stav mezi Evropskou unií a Ruskem a dokonce ani islámský fundamentalismus tlukoucí na brány naší civilizace způsobem, který zjevně neznamená pozvání ke společnému vychutnávání čaje.
Jsme na dohled od vlastní energetické koncepce. A velmi daleko od řešení našich energetických problémů.
Platná Státní energetická koncepce České republiky byla schválena před více jak deseti lety, 10.3.2004.
Vláda se shodla na změnách v zákoně o zaměstnanosti, které by od zhruba jara příštího roku umožnily používání tak zvaného „kurzarbeit“, což bychom hezky česky mohli nazvat zkrácenou prací.
Řeč je nikoliv o bývalém rektorovi University Karlovy, ale o „pravicovém sociologovi“ (jak ho nazývají Parlamentní listy) Petru Hamplovi, přívrženci Svobodných.
Otázka vůdcovství je citlivá věc – každý vůdce chce být podepsán pod úspěchy. A když dojde na problémy, většinou se začne ohlížet na svoje partnery a připomínat „kolektivní“ stránku věci. V politice to platí dvakrát.
Před patnácti lety se začalo mluvit o tom, že elektronizace veletrhy zničí. Že přestanou mít smysl, protože všechno se dá zjistit na sítích a není třeba vozit stroje, lidi, technologie na jedno místo a tam dojednávat kontrakty.
Díváme-li se nezaujatě na aktuální vývoj ukrajinského konfliktu, je jasné, že sankce nejsou dlouhodobě efektivním způsobem řešení.