Koncem minulého roku byly zveřejněny údaje Mezinárodního měnového fondu, podle nichž čínská ekonomika předběhla americkou. Jak hodnotíte neustálý rozmach hospodářství Číny?

Ekonomika, rostoucí rychlostí Číny, se postupně stane velkým hráčem. A už se to děje. Když dnes Čína uskuteční nějakou hospodářskou politiku, tak to má obrovský dopad. Na druhé straně jsou si všichni vědomi toho, že z hlediska blahobytu a životního standardu, měřeno třeba HDP na osobu, je Čína pořád ještě poměrně chudou zemí, i když tam jsou i super bohatí lidé. Čína je důležitá i pro nás. Když roste rychle, stává se důležitým motorem růstu globální ekonomiky. Je též zřejmé, že čínský ekonomický růst zpomaluje proti tomu, jak rychle Čína rostla během minulých desetiletí. Nicméně, jestliže pořád ještě roste šest až sedm procent, tak je to velký růst pro tak velkou zemi. Máme příklady z dřívějška, kdy tehdy malé ekonomiky, Japonsko, Korea, Tchajwan a další, rostly několik desetiletí velmi silně. Tak početně velká země jako Čína ještě nikdy neměla tři či čtyři desetiletí prakticky nepřetržitého rychlého růstu. Je to velmi pozitivní jev.

Profesor Jeffrey D. Sachs k tomu mimo jiné napsal, že právě v době, kdy Čína ekonomicky a geopoliticky sílí, USA jako by dělaly všechno pro to, aby promrhaly svoje ekonomické, technologické a geopolitické výhody. Americký politický systém podle něj uchvátila lačnost bohatých elit, jejichž cílem je snižovat daňové sazby pro firmy i fyzické osoby, maximalizovat své nesmírné osobní bohatství a omezovat konstruktivní americké vedení v oblasti globálního hospodářského rozvoje. Tolik pohrdají americkou zahraniční pomocí, že v oblasti financování rozvoje otevřely dveře dokořán novému globálnímu vedení Číny. Je to přesný popis toho, k čemu v USA dochází?

Jeff a já jsme kolegové, často spolupracujeme a sdílíme své názory. Když zanalyzujeme důvod finanční krize a hospodářské recese s přihlédnutím k velkému rozvrstvení příjmů a bohatství, tak je pravda, že velmi bohatí lidé, a to nejen v Americe, ale i v jiných zemích, hrají teď mnohem větší roli, než hráli dříve. A v Číně rovněž. Když se podíváme podrobněji, tak v čínském parlamentu je třicet, nebo čtyřicet dolarových miliardářů. V americkém Kongresu není ani jeden. Nejbohatší má „jen“ kolem 500 milionů dolarů. Nejsou to desítky lidí, kteří disponují tak velkými prostředky. Je to problém v Americe, jak Jeffrey Sachs říká, ale je to také nový vývoj celosvětově. Já například aktuálně spolupracuji s indickým ekonomem Sutirthou Bagchi na studii, kde analyzujeme vliv miliardářů na hospodářský růst ekonomik.

Jaký je tedy vliv extrémně bohatých lidí na vývoj hospodářství?