Sociální demokraté by rádi zdanili některá odvětví, která mají vysoké zisky, tzv. sektorovou daní. Koaliční partneři jsou zatím proti, ale vzhledem k tomu, že peníze v rozpočtu chybějí, nedojde k tomu?

V ČSSD máme od roku 2002 křídlo, které disponuje podobnými nápady, jako je sektorová daň, ale takových nápadů je v oblasti ekonomické i mimoekonomické mnoho. Toto křídlo je ve straně menšinové, někdy silnější, někdy slabší. Když se podíváme na výsledky letošního sjezdu sociální demokracie, vidíme, že tahle skupina tam nedosáhla ani třetiny hlasů. Ten poměr byl pět ku dvěma, tak to bylo i v minulosti. To není mainstream v ČSSD a já jsem přesvědčen, že ani nebude.

Vy tedy nejste zastánce zavedení sektorové daně?

Obhajoba sektorové daně je v sociální demokracii v současné době skutečně minoritní věc a já jsem tuto věc nikdy nezastával. Myslím, že toto téma je v českých podmínkách pasé, ale to neznamená, že se to někde v různém kontextu nemůže objevit. Máme řadu zemí, nejen Maďarsko, které to realizovaly, nebo kde se o nich vážně debatuje.

Ale není progresivní korporátní daň, což je myšlenka, která se také objevila, sektorová daň v jiné podobě, protože kdyby byly vyšší sazbou zdaněny ty firmy, které mají vyšší zisky, půjde zase většinou o ty, o nichž se uvažovalo v případě sektorové daně, tedy o energetiku, telekomunikace a banky?

To právě není pravda, respektive není to pravda v této podobě. Podívejte se na sektor komunikací, v němž jsou v České republice stovky firem, zdaleka to nejsou jen tři velcí mobilní operátoři, ale je to také spousta malých regionálních firem, často na úrovni města apod., které třeba zabezpečují internetové věci, a to jsou také komunikace. Ten sektor je tedy velice diverzifikovaný, nabízí celou řadu specializovaných služeb a firmy v něm mají různé rozměry. Pokud by se zavedla nějak definovaná sektorová daň, zřejmě by se dotkla, pokud by to bylo podle předmětu podnikání, jak firem velkých, tak firem malých, které často bojují o své místo na slunci a jsou v úplně jiné ekonomické pozici než ti tři licencovaní velcí operátoři. Takže koncept pásmového progresivního zdanění je v tomto smyslu ekonomicky racionálnější. Tím nechci říci, že by to bylo dobře pro českou ekonomiku. Já osobně si myslím, že ne. Česká ekonomika se mimo jiné vyznačuje tím, že poměr mezi výnosem daně z příjmu fyzických osob a daně z příjmu právnických osob je neobvykle posunut směrem k právnickým osobám. Donedávna, dneska už to pravda není, byl dokonce výnos z příjmu právnických osob vyšší než výnos z příjmu  fyzických osob. Když se podíváme na ostatní evropské země, tak jsme byli v takové konstelaci zpravidla jediní, nanejvýš ještě jedna země. Mnohem obvyklejší je to, že jsou více zdaněny fyzické osoby. Ono to není tak jednoduché, jak to říkám, protože vedle daně z příjmu fyzických osob, která je velmi nízká, máme velmi vysoké sociální pojištění, takže když se to sečte dohromady, je to samozřejmě výrazně víc než u právnických osob. Ale nemyslím si, že cesta k řešení problémů našeho daňového systému je v oblasti nějakého dramatického zvyšování daně z příjmu právnických osob, ať už posunutím stávající daňové sazby nebo zavedením dvou pásem, jak to má zhruba asi polovina Evropské unie. Myslím, že je v daňovém systému celá řada větších problémů, které stojí za to řešit a kde se česká daňová soustava odchyluje od běžných poměrů, jaké existují v jiných zemích.

Můžete uvést nějaký příklad?

Například daň z nemovitosti je u nás extrémně nízká. Přitom je to z hlediska správy daní velmi jednoduše vybratelná daň s velmi nízkými obslužnými náklady, protože prostě nemovitost má zpravidla nějakého majitele a neuteče. Bud jí zaplatí ten nebo onen, ale vždycky ji někdo zaplatí. Pro správce daně je jednoduchá, samozřejmě je tam princip dvojího zdanění, protože někdo má nějaký příjem, který je zdaněn, a pak ještě daní majetek, ale tak je to u všech majetkových daní. Překvapivé pro někoho, kdo nezná statistiku, možná bude informace, že nejvyšší daně z nemovitostí má Velká Británie, přitom britská ekonomika obecně je velice liberální ekonomika. Je to dáno nějakými historickými důvody, že právě tuhle daň má vysokou, tvoří asi šest procent HDP, u nás je to něco nad nulou, asi patnáct setin procenta, což je zanedbatelné. Jsou určitě nějaké odchylky od standardu v české daňové soustavě, které stojí za to napravovat a rozprostřít to daňové břemeno, které je u nás hodně koncentrováno na střední a nižší střední třídu a roztáhnout to víc směrem k vyšší střední třídě a dál. Ale nemyslím si, že tím, co by nás nejvíc pálilo, je daň z příjmu korporací.

Myslíte, že v národě chalupářů by zvýšení daní z nemovitostí prošlo? Zvlášť když pravice se snaží jít opačným směrem, navrhuje úplné zrušení daně z nemovitosti.

To navrhuje dlouhodobě, ona také není daleko od cíle, protože ta daň je skutečně velice nízká. Určitě by to bylo nepopulární opatření, ona to není jen otázka sazby, především také daňového základu. U nás se ten základ nevypočítává podle hodnoty nemovitosti, ale podle metrů. Jsou země, které to mají na hodnotové bázi, na základě nějakých standardizovaných odhadů cen nemovitostí, už to by výrazně změnilo strukturu, takže by pozemky nebo stavby ve velkých městech šly výrazně nahoru, jinde dolů, to by nicméně mimo jiné odráželo nějakou ekonomickou situaci majitelů. Já neříkám, že to je věc, kterou je možné řešit nějakým rychlým způsobem. Ekonomika obecně nemá ráda velké zásahy a skoky a daňové soustavy se to týká určitě. Průměr výnosu této daně v Evropě se pohybuje kolem dvou, tří procent HDP, čili ne těch extrémních šest jako v Británii, ale ani těch téměř nula jako v České republice. Kdyby se do toho vlády rozhodly jít, to není na jedno volební období, to je dlouhodobý proces, musel by kolem toho být nějaký konsensus, což zdaleka není. Co je podle mne vhodné k poměrně  urgentnímu řešení, ale konsensus kolem toho také nevidím, je odstranění absurdní situace, kdy sociální pojištění je dále zdaňováno u zaměstnanců a dalších skupin , které platí sociální pojištění. Ale nejvíc se to týká zaměstnanců, kteří platí daně z příjmu fyzických osob. Tím jsme v té známé a docela absurdní situaci, kdy živnostníci platí efektivně nějakých devatenáct procent, zaměstnanci třiadvacet procent, a ti, kdo neplatí sociální pojištění, mají třeba příjmy z majetku, platí jen nominálních patnáct procent. To je asi první věc, na kterou by se vláda měla zaměřit. Otázka je, zda při tom rozložení sněmovny se na to v samotné vládní koalici najde konsensus.

Shodujete se tedy s ministrem financí Andrejem Babišem a ministrem průmyslu a obchodu Janem Mládkem ve snaze zpřísnit pravidla pro živnostníky?

Nevím, jestli je vhodné zpřísňovat pravidla pro živnostníky, ale určitě je třeba zamezit daňovým únikům. A u živnostníků, u části z nich, zdaleka ne všech, ale není to nevýznamné množství, existuje silná tendence ke krácení tržeb, případně k využívání práce načerno. To je zejména v některých sektorech ekonomiky, kde to dělají spíš menší než větší firmy, protože na ty větší může stát přes své kontrolní mechanismy lépe dohlédnout a ony si to ani vzhledem ke své pověsti nemohou a nechtějí dovolit. Takže myslím, že je to správná cesta, ale zdaleka si nejsem jist, jestli je správná cesta ta, která se navrhuje, v podobě chorvatského systému elektronické evidence tržeb, což ani v samotném Chorvatsku nefunguje.