Otázka jakékoli nerovnosti tíží lidi zřejmě od nepaměti. Asi nejpalčivěji se přitom promítá napříč věky v oblasti bohatství a chudoby. Jak se zdá, ani nyní nemůže zůstávat stranou, poněvadž poměr chudých a bohatých na planetě se povážlivě houpe. Chudých přibývá, bohatých ubývá. Ovšem majetky současných bohatých dosahují astronomických hodnot.

Šance chudých, že by se někdy vlastními silami dopracovali k bohatství, jsou rok od roku nižší. To ovšem může být jádrem problému, který zasáhne celý svět. Sociolog Libor Prudký na téma nerovnosti ParlamentnímListům.cz vysvětlil, že nutné je nezbytně to, aby v našem současném civilizačním a kulturním prostředí byla možnost výběru.

„Musíme vědět, jak vybírat, a to znamená, že musíme s tím být také obeznámeni. Umět rozpoznat varianty. Také je nutná rovnost přístupu. Jestli někdo má stranickou legitimaci, je žena, muž nebo Rom, to by mělo být jedno. Nejde o rovnost tak, že bychom měli být všichni stejní, vůbec ne. Jde o rovnost mezi mnou a přístupem k šancím. Nesmí mezi tím být jiná překážka než moje vlastní nedovednost. Když to tak je a já něco vyberu, pak si za to též můžu. Princip odpovědnosti jako součást svobody! Když si z těch šancí vyberu jednu, tak ji též musím vrátit, abych nesnižoval možnosti výběru pro ostatní. A to je zase princip solidarity. To vše se prolíná i do problematiky hledání řešení chudoby a bezdomovectví,“ řekl Prudký. Jenomže do jaké míry si může člověk – pokud se narodí do chudé rodiny, případně i chudé země, vybírat?

„Vše neustále podléhá změnám. Pohyb však ve 20. století nabral nesmírně na obrátkách a hrozí nám, že nás nakonec změny převálcují. Z monarchií se staly demokracie, vznikly odbory a vyjednaly pro  stoupající počty zaměstnanců lepší pracovní podmínky. Tam, kde dříve byla jen hrstka extrémně bohatých aristokratů a velký počet pracujících otroků, vznikla neustále se rozmáhající střední vrstva. Čím dál více lidí si mohlo dovolit více věcí a touha po hmotných statcích se stala hybnou silou doby. Časem však začala tato střední vrstva v západním světě slábnout a opět přibylo chudých,“ všímá si známý autor bestsellerů Michael Morris. A upozorňuje na jednu podstatnou věc: „Pokud se nic nezmění, během krátké doby budeme po hospodářské stránce a životní úrovni tam, kde jsme byli před sto lety. Evropská unie a euro rozdělily Evropu a lidem přinesly novou bídu. Musíme začít myslet jinak a ne se hnát poblázněně za modlami, které nás směřují do propasti,“ uvádí Morris ve své knize A jde se na to (navazuje na světový bestseller Co nesmíte vědět).

Chudí a bohatí – to může být též souboj mezi vzdělanými a analfabety

Nůžky mezi chudými a bohatými se tak stále více rozevírají. Počty miliardářů rostou, stoupá i počet těch, kteří trpí bídou a hladem – a to nejen v exotických zemích, ale i ve střední Evropě či USA. „Vzdělání je pro chudinu stále hůř dosažitelné, pro bohaté naproti tomu snadněji. Jen v Německu bylo v roce 2011 evidováno 7,5 milionu analfabetů. To znamená, že 14,5 procenta práceschopného obyvatelstva neumí číst a psát! V Evropě byla v roce 2012 zhruba třetina mladých lidí nezaměstnaná, a co hůř, bez velké naděje na změnu. To, čeho dosáhli naši prarodiče, bylo v posledních třech desetiletích tajně zničeno vládnoucí třídou, jež vlastní všechny velké globální koncerny. A i když nám povídají o rozkvětu, demokracii a rovnosti příležitostí, už dlouho se ve skutečnosti nacházíme v diktatuře velkokapitálu,“ poukazuje Michael Morris na problémy, které jsou spojeny s nerovností.