Nálada společnosti tak ostře kontrastuje s všeobecnou touhou dostat se do společenství rozvinutých států západní Evropy, která Česku vládla v 90. letech. V době, kdy sám o vstup do Unie žádal sám Václav Klaus. Je euroskepticismus na místě? V komentáři Mladé fronty Dnes s tím polemizoval ekonom a neúspěšný prezidentský kandidát Jan Švejnar.

Členství s benefity

Ten v textu nejprve vyzdvihl řadu zásadních výhod, které členství v EU skýtá. Mezi ně zařadil předně mezinárodní bezpečnost a ekonomické výhody, které zajišťuje členství v zóně volného obchodu. Ostatně, jak Švejnar zdůrazňuje, z těchto výhod těží i Norsko a Švýcarsko, které stojí formálně mimo Unii.

“Výhody členství v eurozóně přirozeně závisí na tom, jak se vyřeší nynější ekonomická krize, která ostatně zasahuje citelně i některé země mimo eurozónu,“ připouští ekonom. Podle něj je řešení dluhové krize Evropy jenom logické – společná měnová politika totiž nemůže fungovat bez společných rozpočtových norem.

Švejnar připomíná výpočty think-tanků IDEA a CERGEE, podle kterých by Česká republika při své ekonomické závislosti na Německu a potažmo celém spolku měla i přes současné problémy eura usilovat o co nejtěsnější spolupráci s Unií. Členství v eurozóně je navíc podle Švejnara pojistkou, že se Česko nedostane na druhou evropskou kolej. Remcání a škodolibá radost některých politiků z toho, že se pilíře Unie hroutí, tak podle Švejnara rozhodně není na místě.

Rozpočtový dohled? A proč ne?

Ekonom dodává, že Česká republika jako šestá nejméně zadlužená ekonomika EU nemá důvod váhat s podporou přísnější fiskální kontroly států eurozóny. “Tíha těchto pravidel pro nás bude poměrně velmi malá. A měli bychom být jen rádi, pokud nám tato pravidla pomohou naše poměrně nízké zadlužení v budoucnosti udržet,“ píše Švejnar.

I Evropská unie oslabená současnými problémy je totiž podle Švejnara ideálním prostředím pro národní seberealizaci. “Za předpokladu, že se tam umíme pohybovat a aktivně využívat všech příležitostí, vystupovat jako sebevědomý a racionální partner, ne jako ustrašený a škodolibý remcal,“ uzavírá Švejnar.