Jaký význam čistě z ekonomického hlediska přikládáte návštěvě čínského prezidenta Si Ťin-pchinga, který si vzal s sebou do České republiky třicet nejúspěšnějších představitelů čínské podnikatelské sféry?

Myslím si, že je to významný krok k rozšíření obchodní spolupráce. Může nám to pomoci i v rozšíření hospodářských vztahů s jinými zeměmi Asie. Trh s miliardou a téměř čtyřmi sty miliony spotřebiteli je bezesporu zajímavý.

Lze hodnotit jako perspektivní orientaci a krok správným směrem to, že Česká exportní banka a Čínská rozvojová banka podepsaly dohodu, která má pomoci minimálně zdvojnásobit český vývoz do Číny v horizontu několika let?

Prohloubení spolupráce s Čínou je v každém případě pozitivním krokem.

Podle prezidenta Miloše Zemana dosáhnou čínské investice v Česku jen v letošním roce 95 miliard korun. Dosud se ale na všech zahraničních investicích v tuzemsku podílely jen 0,36 procenta. Můžeme od čínských investic čekat, že tu investoři vytvoří pracovní místa a budou tu platit daně?

Až čas ukáže, jestli čínští investoři zareagují opravdu tak rychle a bude dosaženo předpokládaných 95 miliard investic již v roce 2016. Jestli vytvoří nějaká pracovní místa, bude záležet také na tom, do jakých odvětví budou investovat. Vzhledem k tomu, že Česká republika má v současné době jednu z nejnižších nezaměstnaností v Evropě, byly by investice potřebné především v odvětvích s vysokou přidanou hodnotou. O tom, zda v České republice budou platit daně, budou rozhodovat především formy investic a zda tyto firmy budou mít i sídlo v České republice.

Podle průzkumu Asociace malých a středních podniků pětina malých a středních firem spatřuje v čínských investicích určitou hrozbu, stejný počet projevuje o čínský kapitál zájem a téměř 60 procent českých podnikatelů vnímá příliv čínského kapitálu neutrálně. Je namístě obezřetnost vůči čínským investicím a v čem vidíte jejich nebezpečí?

Čínské investice samozřejmě mohou přinést vyšší konkurenci. Na jedné straně tak mohou být ohroženi stávající producenti, na straně druhé by z této zvyšující se konkurence měli profitovat spotřebitelé.

Mezi těmi, kdo během česko-čínského fóra na pražském Žofíně podepsali mezinárodní dohody, byli například zástupci třetího a čtvrtého největšího zaměstnavatele v Česku Škody Auto a ČEZ. Dá se to brát jako pozitivní signál pro celou českou ekonomiku?

Určitě je dobré, že jedni z největších zaměstnavatelů v Česku podepsali mezinárodní dohody s čínskými partnery. Na Národohospodářské fakultě VŠE před pár týdny přednášel Martin Jahn, ředitel fleetového prodeje Volkswagen Group, se kterým se v diskuzi studenti shodli, že silná a rostoucí pozice Škoda Auto v Číně pomáhá i velkému množství malých a středních podniků – subdodavatelů v České republice.

Může Česká republika profitovat z toho, pokud se stane pro Čínskou lidovou republiku „vstupní branou do Evropské unie“, jak popřál oběma zemím premiér Bohuslav Sobotka?

Pokud tomu tak skutečně bude, vzroste i význam samotné České republiky, a to nejen v ekonomické sféře, ale i politicky a diplomaticky.