Považujete za dobrou zprávu, že k dohodě mezi Řeckem a Evropskou unií nakonec přece jen došlo? I když není jasné, jak to dopadne, jestli dohodu odsouhlasí Řecko i další státy?

No právě. Pro mne osobně je to určitě pozitivní zpráva, jen si říkám, že se k ní mohlo dojít za méně vzrušujících a dramatických okolností. Myslím si, že Evropa v podstatě Řecku vrátila to, jakým způsobem se k reformám chovalo v předchozím období. Evropa už ztratila trpělivost v souvislosti s referendem, které bylo vzhledem k dosažení dohody velice zbytečné a spíš provokující, a teď to dává Řecku „vyžrat“. Na druhou stranu se podle mého názoru ukázalo, kdo v Evropě v současné době vládne. Když se podíváme na výsledné aktéry, je tam francouzský prezident, německá kancléřka, předseda Evropské rady a ten obětní beránek – v daném případě řecký premiér, který by tam jinak nebyl, kdyby nešlo o Řecko. Předseda Evropské komise je účasten, ale jeho slovo není zřejmě kdoví jaké, není tam téměř nikdo z Evropského parlamentu. Mám pocit, že je to ukázka toho, že vládnou silné národní státy. A vládne i země, která je populačně jen o něco málo větší než my, mám tím na mysli Nizozemsko, a koneckonců Finsko, které je menší než my. Role rady a představitelů národních států je naprosto klíčová a vůči nim jak komise, tak parlament prostě nemají sílu. Je dobré, když si tohle člověk uvědomí. To je docela dobrý závěr toho maratónu.

Nebylo v tomto konkrétním případě prospěšné, že klíčovou roli sehrály velké státy? Názory na pomoc Řecku byly velmi odlišné, od vstřícného postoje až po zastánce tvrdých opatření – Německa. Takže by to mohlo dopadnout jako v minulosti, že by se daly Řecku peníze, aniž by udělalo nějaké zásadnější reformy, čímž by se problém zase jen oddálil. Neprospělo tedy celé situaci, že Německo prosadilo až nečekaně tvrdé podmínky?

Určitě. Souhlasím s tím. Když si vezmeme, že ještě o víkendu samo Německo navrhovalo, aby se Řecko podmíněně z eurozóny vytratilo, což by mohlo znamenat vytracení jednou provždy, pak ten německý postoj byl na druhou stranu trochu korigovaný sice tvrdým, ale stále k dohodě směřujícím postojem zemí jako je Nizozemsko a Finsko. Myslím, že i Slovensko v tom sehrálo velice důležitou roli. Je vidět, jak důležité je v těchto situacích být v eurozóně. Z této komunikace bylo devět členských zemí postaveno mimo hru, protože neplatí eurem, Polsko tam bylo díky tomu, že má prezidenta Evropské rady, ale zastoupení České republiky a jiných zemí stojících mimo eurozónu bylo nulové. Dnes bude ministrům financí v rámci Ecofinu předložena hotová věc, možnost se na tom nějakým způsobem podílet Česká republika nemá. I z tohoto důvodu si proto myslím, že není úplně od věci přehodnotit přístup z naší strany k eurozóně, byť se nachází v takovém stavu, v jakém se nachází. Protože to svědčí o tom, že aspoň prozatím, budeme-li stranou eurozóny, budeme stranou i klíčových rozhodnutí, které se v eurozóně dělají.