Český stát si lze představit jako dlužníka, který si skoro dvě desítky let každoročně půjčuje a přitom jeho celkový dluh neustále roste. Veřejnost většinou vnímá jen schodek státního rozpočtu, ale ten se od druhé poloviny devadesátých let nabaluje k již existujícímu státnímu dluhu. V prvním roce existence České republiky (1993) činil státní dluh 158,8 miliardy korun, což byl důsledek převzetí části dluhu při rozdělení Československa. Od té doby se však téměř zdesateronásobil.

Nejsilnější politické strany obviňují jedna druhou z toho, kdo obrovské zadlužení způsobil. ČSSD ho přičítá vládám Václava Klause, za nichž se státní dluh sice takřka nezměnil, ale působením tzv. transformačních institucí docházelo ke „skrytému“ zadlužení mimo státní rozpočet. A také vládám Mirka Topolánka po volbách v roce 2006, kdy dluh vzrostl o téměř půl bilionu korun. ODS má zase jasno v tom, že stát zadlužily vlády ČSSD, které ho v době hospodářského růstu měly naopak snižovat.

Po minulých volbách vydělalo Česko na zvýšené důvěryhodnosti

Dynamika zadlužování je patrná z toho, že mezi lety 1993 a 1999 vzrostl dluh jen o 70 miliard na 228,4 miliardy. Za dalších šest let se více než ztrojnásobil na 691,2 miliardy a v roce 2006, kdy ČSSD přepustila moc ODS, stoupl na 802,5 miliardy. Růst zadlužení nedokázala zkrotit ani Topolánkova vláda, ba spíše naopak. Ke konci roku 2010 činil dluh 1 344,1 miliardy korun, ke konci minulého se pohyboval kolem 1,5 bilionu korun.