V jaké ekonomické formě se v současnosti nachází Vítkovice Machinery Group? Poslední zprávy z médií informují o tom, že z vašich nejdůležitějších dceřiných společností se daří vytvářet zisk pouze jedné, která se zabývá výrobou ocelových láhví. K některým nedůvěryhodným firmám, jež požadovaly, aby vaše společnost upadla do insolvence či konkurzu, se nyní přidala i jedna z největších stavebních firem v Česku – Metrostav. Jak tedy vaši současnou situaci hodnotíte a co uděláte pro to, aby Vítkovice znovu získaly stejnou důvěru veřejnosti jako v nedávné době? Po krizové situaci, která nyní panuje v OKD, se mnoho lidí obává, aby se z Ostravy nestal český Detroit, kde z větší části zkrachovaly automobilová i strojírenská výroba…

Je zásadní rozdíl v tom, jaká je skutečná ekonomická situace ve Vítkovicích a jak ji prezentuje kampaň proti nám. My se ty nepravdivé informace snažíme uvádět na pravou míru, ale ony se objevují stále dokola. Například jsem se dozvěděl takové výmysly, jako že jsem si půjčil dvě miliardy jen na pokrytí ztrát, že 13 miliard dlužím teď bankám a podobně. Nám se to těžko otevřeně komunikuje, protože proces vyjednávání s bankami je důvěrného charakteru. Závazky nemáme ani poloviční oproti tomu, co se uvádí. Každá firma má svoje závazky a pohledávky a situace se neustále mění. Proti nám se ale teď vede brutální mediální kampaň, že jsme na dně, což samozřejmě není pravda.

Ty tlaky jsou od insolvenční mafie a já se jen divím, že někdo může proti nám už rok a půl beztrestně používat takové praktiky. Kromě některých marginálních částek a plateb za sporné zakázky žádné neřešitelné dluhy nemáme. Například společnost Vítkovice, a.s., nedluží nic, přesto na ní více než rok visí návrh na insolvenci. My jsme vloni u soudu vyhráli šest sporů o akcionářský majetek, šlo o záležitosti v trestněprávní rovině, a to je zřejmě odveta. I když by někdo jen těžko přebíral celý holding Vítkovice – jeho struktura je poměrně složitá – chtějí nám uškodit ve smyslu, když to nebudeme mít my, tak nikdo, a jestli nám zdechla koza, tak ať chcípne taky vám.

Metrostav ale o majetek Vítkovic přece neusiluje, jak došlo k tomu, že se také přidal k návrhu na insolvenci?

Metrostav je samozřejmě naším dodavatelem, se kterým jsme zajišťovali pro ČEZ, pro průnéřovskou elektrárnu, velmi sofistikovanou zakázku. Tam došlo ne naší vinou ke zpoždění kvůli problému s turbínou. Jakmile nám budou proplaceny faktury, závazek rychle vyřešíme. Ten problém je víceméně o potvrzení některých jejich víceprací. Něco uznáváme, na některých věcech se nemůžeme shodnout. Za námi byly skrze to i některé výpalnické firmy, že nám tu pohledávku prodají za 20 nebo 30 procent původní ceny. Prostě jde o spekulativní záležitost. My jsme zástupcům Metrostavu řekli, tak pojďme si sednout a vyložme na stůl argumenty. To se nestalo, my ty vícepráce z části neuznáváme, a ta kauza se proto táhne delší dobu. Sám Metrostav měl při realizaci zakázky problémy. Trochu mě udivilo, že se snížil k takovému postupu, ale je to obrovská společnost, a tak si zřejmě myslí, že si může dovolit víc.

A jak to vypadá s vaším holdingem do budoucna? Máte dostatek zakázek a také financí k tomu, abyste je dokázali zajistit? V některých médiích o tom začali pochybovat…

Nevím, proč se stále poukazuje jen na některé naše dceřiné společnosti, když ve Vítkovicích jich funguje přes třicet. Většina z nich má miliardové obraty. Některým se nyní daří vytvářet velmi slušný zisk, jiné mají třeba přechodný problém. Když si vezmu ty klíčové společnosti, tak třeba Vítkovice Heavy Machinery ve svém odvětví těžkého strojírenství, ve kterém jsou v celé Evropě všude potíže, má nejlepší výsledky a nejvíce vytížené kapacity. Máme hodně rozpracovaných kontraktů a na nedostatek zakázek si určitě nemůžeme stěžovat. Zásadní problém je jinde. Při finančně náročných kontraktech musíme získat garance od bank a právě ta cílená negativní kampaň nám u bank škodí. Při normálním chodu, kdy o nás žádný finanční ústav nebude pochybovat, to všechno zvládneme, ale banky se nás nesmějí začít bát.

Teď nám nejvíce blokují finance tři naše velké projekty. Je to ten zmiňovaný ČEZ, který se ale už pomalu spouští a začínají nám z něj proudit peníze, pak elektrárna v Turecku, kde se teď dělá na druhém bloku, a stavba válcovací trati v Pakistánu, ta je před dokončením. No a právě za této situace, kdy peníze začínají chodit, na nás začnou útočit se šikanózní insolvencí, takže nám začali i volat z firem, kde jsme se nikdy ani o den nezpozdili s platbou. Chod naší skupiny je nyní absolutně standardní, lidé mají dostatek práce, dostávají za ni mzdu, v tomto směru všechno funguje normálně bez jakéhokoliv omezování výroby.

Velkou pozornost veřejnosti vyvolala i zpráva o tom, že rozprodáváte svoji cennou sbírku světově proslulé české malířské moderny, je to skutečně pravda?

To je zase úplně jinak, šílená personifikace, Vítkovice rovnají se Světlík. Dočetl jsem se při návštěvě Dubaje, že Světlík rozprodává svoji sbírku, a nevěděl jsem, jestli se mi to náhodou nezdá. Hned jsem měl okolo toho tak 30 telefonátů s různými zájemci. Toho Fillu a Kupku, které jsem měl prodat, si můžete teď vyfotit u mě v hale. Ze zámku odešly jen tři obrazy z těch stovek položek, které sbírka obsahuje. My vytváříme nadační fond, jenž se o ni bude starat. Je jasné, že o sbírku musíte pečovat, třídit ji, doplňovat, ale občas i něco prodáme. Teď jsem například zapůjčil 15 obrazů od Stanislava Lolka a Štýrského na výstavu, takže jestli náhodou i z toho nevznikl ten mediální poprask.

Co byste řekl k současným ekonomickým vyhlídkám MSK? Bude muset tento kraj zaměřený na těžbu surovin a těžký průmysl v dohledné době naprosto změnit svoji orientaci, a co to v následujících letech přinese?

My vyrábíme náročně technologické celky od začátku až do konce. To znamená, že si sami zpracujeme materiál, ze kterého pak vyrobíme náročný, špičkový strojírenský výrobek. Na druhé straně ale už evidujeme i pětimiliardový obrat ve službách včetně IT projektů. Strojírenství je dnes už jiným oborem, my už nejsme hutní fabrika, která vyrábí jen surové železo, plechy a trubky. Vítkovice jsou špičková strojírenská společnost, která exportuje do stovky zemí světa. Ale tu nálepku železáren pořád máme. Lidé dál od Ostravy si myslí, že děláme především surové železo, mlátíme do něj kladivem, jsme hloupí, zpocení a špinaví. Ale celé Ostravsko je dnes už úplně někde jinde. V okruhu několika kilometrů od nás máte samé firmy se sofistikovanou výrobou a například i Tieto, světově známou IT firmu s více než tisíci zaměstnanců, a napříč Ostravou je další spousta moderních firem. Ať si každý vyleze na Bolt Tower a podívá se, jestli tu máme černou Ostravu, anebo, což je skutečnost, více zeleně než v mnoha jiných českých městech.

Ostravsko se v roce 1994 vypořádalo bez sociálních bouří s uzavřením většiny šachet, ve kterých pracovalo přes 100 tisíc lidí, tedy se zásadní restrukturalizací. Kolik jich teď zůstalo v OKD? Myslím si, že bez servisních zaměstnanců tak sedm tisíc. Máme tady už také perfektní dopravní spojení na Prahu i na Polsko. Udělali jsme neuvěřitelný krok dopředu, bohužel to kupodivu neplatí pro sebevědomí Ostraváků. Co nám tu ještě chybí, je větší podnikavost lidí, kteří byli v minulosti zvyklí být většinou zaměstnanci.

A jak by se mělo vůbec dále naložit s OKD? Údajně v polovině ze současně fungujících dolů je ještě zásoba uhlí asi na sedm let. Mělo by se někde v těžbě pokračovat, když cena této komodity je nyní dost nízká? Někteří ekonomové ale varují, že česká energetika je na uhlí stále dost závislá, a to dovážené z Polska je prý poměrně drahé…

Je to sledovaná kauza, kdy došlo k velkému vnitřnímu zadlužení firmy. Ale současně je to taky vysoce odborná záležitost, kterou musejí vyřešit profesionálové. Je jasné, že ty doly se budou muset postupně zavírat, tak to prostě bývá u těžby surovin, aby se to uhlí netěžilo například do hloubky 2,5 tisíce metrů za nesmyslné náklady. Ta ekonomika je tam svým způsobem daná. Problémem pak asi bude ekologické zabezpečení vytěžených dolů, ale to je specifická otázka, o které bych nechtěl spekulovat. My s těžbou uhlí nemáme technologicky nic společného, protože si zpracováváme suroviny ze starých výrobků, netavíme surové železo.

Jak byste ale charakterizoval počínání Zdeňka Bakaly a jeho společníků z NWR, kteří si měli při zisku 35 miliard vyplácet násobné odměny i dividendy a tímto postupem prý horentně zadlužili OKD…

Já to nechci hodnotit, protože nemám k dispozici konkrétní čísla. Ty násobky miliard se mi nezdají zrovna pravděpodobné. U nás ale máme zcela opačnou filozofii, pokud některá z našich společností neprosperuje, tak její manažeři nedostávají žádné odměny. Myslím si, že je to tak správné, tak to alespoň cítím.

Ovlivňují některým způsobem vaše podnikání kroky české politické reprezentace svými zahraničními aktivitami? Média před pár lety přinesla informace o tom, že vám politika Karla Schwarzenberga, která nebyla zrovna nakloněná východu, moc nevyhovovala. Je to pravda? A jak byste charakterizoval současnou zahraniční orientaci nynější vlády, zejména kroky ministra zahraničí Zaorálka a také prezidenta Zemana směrem k byznysu?

Víte, já moc nevěřím tomu, že politici přímo zařídí určité kontrakty. Existuje mnoho zemí, kde politika na byznys má jen nepatrný vliv, to se týká celé Evropské unie. Naopak na východě musí byznys přes politickou reprezentaci projít. Dělat ekonomickou diplomacii ve Francii či Belgii je víceméně zbytečné. Já oceňuji, a to už i za Karla Schwarzenberga, že se konečně podařilo zlepšit vztahy a spolupráci mezi ministerstvy průmyslu a zahraničí, která se neměla ráda tak od počátku 90. let, což někdy dost komplikovalo situaci. Dalším problémem byly vztahy s Čínou, ke které jsme se dříve chovali strašně. Já jsem byl několikrát v delegaci za byznys na návštěvě Číny a tamní náměstek ministra zahraničí mi tehdy řekl, že mají nejhorší vztahy ze zemí EU s Kyprem, ale Česko že je ještě daleko za ním. Ta situace byla dost vyhrocená a nyní se zásadním způsobem zlepšila.

To není o tom, jestli je někdo pravicový nebo levicový, ale politici si musejí uvědomit, že nesmějí nám, kteří generují daně, vytvářet zbytečné překážky. Teď je spíše obava, aby se to „kyvadlo“ spolupráce zase moc nevychýlilo na východ. Byznys je globální záležitostí a je důležité mít korektní vztahy s většinou států. Velkou práci v tom odvedl Miloš Zeman svou ekonomickou diplomacií, který otevřel některá naše politická tabu, i když si určitě přitom uvědomil, že za to žádnou slávu nesklidí.

Co vám na našem společenském a podnikatelském prostředí nejvíce vadí?

Mně nejvíc vadí, že je vůbec možné, abychom se stali obětí konkurzních mafií. Stát by měl všem dávat rovné podmínky a zabránit tomu, ať nemůže někdo na podnikatele beztrestně útočit. To přiznává i současný ministr spravedlnosti, takže by se s tím mělo už konečně něco udělat. Na nás podala návrh na insolvenci firma, kterou nikdo nezná, začala podnikat v roce 2014 a nic se o ní nedozvíte ani ze sbírky listin.

Hovořil jste o lepších vztazích s Čínou, ale nepředstavuje pro nás i určité nebezpečí? Někteří ekonomové si myslí, že daleko otevřenější vztahy spíše pomohou asijskému gigantu než nám. Obavy z čínských výrobců oceli má celá Evropa. Nemohla by levnější strojírenská výroba ohrozit i vás?

Pokud by čínská ekonomika byla tržní, tak ať se jí klidně otevřeme, ale ono tomu tak není. Já jsem by v Číně kdysi velmi milován, když jsme pomáhali čínskému lodnímu průmyslu vytrhnout trn z paty při boomu ve výrobě lodí. My jsme jim totiž dodávali pro jejich zakázky klikové hřídele. Tehdy si u mě podávali dveře čínské obchodní delegace. V roce 2008 se jim ale podařilo získat od Plzeňáků vzor zalomené hřídele, kterou nám Plzeňáci ukradli, a od té doby na naše výrobky uvalili šestiprocentní clo. Máme i jiné zkušenosti, kdy například přijel čínský politický pracovník a kontrakt s jejich obchodníky nám zatrhl. Je tam silný státní sektor, který by dovedl zamést i s celým evropským ocelářstvím.

My jsme museli kvůli čínským výrobcům opustit asi 70 procent svého původního výrobního programu, protože nejsme schopni se dostat na jejich ceny. Oni mají jiné podmínky, vytvořili geniální státní systém a s tím si neporadíte, ani když máte vyšší produktivitu práce. My jsme se museli orientovat na jinou výrobu. Z Číny v tomto směru hrozí pro strojírenství obrovské nebezpečí. Evropská unie si s tím neví rady, když jsem žádal pomoc od našich ministerstev, že mi Číňané uvalili na hřídele clo, jen pokrčili rameny, mají prostě strach. A čínská ekonomika se i přes všechny sliby stále neotevírá. Až se to změní, můžeme se bavit o rovných podmínkách.

I po více než čtvrtstoletí svobody se v Česku většině lidem moc snadno nežije. Stále nejsme schopni dohnat v životní úrovni ani středomořské demokracie – Itálii či Španělsko. Někteří čeští ekonomové vidí problém v tom, že jsme se stali „kolonií“ Západu, zejména Německa. Prý bychom se měli zaměřit na finální výrobu speciálních zařízení s vysokou přidanou hodnotou a více podporovat domácí regionální rozvoj, aby vzrostla cena české práce. Co vy na to, je to správný recept na prosperitu?

My jsme snad nyní jediná firma v ČR, která dovede vyvézt složitý technologický celek. Jenže jak se něco zadrhne, jdou nám všichni po krku. Takže někteří podnikatelé nám říkají – na to my kašleme, raději budeme vyrábět kusy plechu, což není tak rizikové. A naše státní instituce i banky vám po tom ještě házejí klacky pod nohy. To je přesně ten důvod, proč se do těchto složitých výrob nikomu nechce. Nicméně si myslím, že se v Česku vůbec nežije špatně, a to se na tento problém nedívám z pohledu podnikatele. Ekonomické ukazatele bývají často deformované. Já říkám, že vzhledem k naší produktivitě práce máme nejvyšší životní úroveň na světě.