Organizace Amnesty International vydala zprávu popisující nakládání s uprchlíky v Libyi. Podle ní tam dochází k jevům na hranici zločinů proti lidskosti. Hovoří se o zřizování koncentračních táborů, mučení, znásilňování. Překvapují vás tato zjištění na základě informací, které o věci máte?

Prostudoval jsem si podrobně materiál AI. Překvapovalo by mne, kdyby tomu tak, jak vypráví AI, nebylo.

Originál Libyjská temná síť tajných dohod: zneužívání do Evropy mířících uprchlíků a migrantů v angličtině: https://www.amnesty.org/download/Documents/MDE1975612017ENGLISH.PDF

Je vcelku jedno, zda je dokument vyfabrikován na základě anonymizovaných výpovědí, vývoj zde popisovaný je pravděpodobný. 

Když migranti zcela nekoordinovaně mířili do Evropy, bylo za optimální řešení ke zlepšení situace často prohlašováno zřízení záchytných táborů na africké straně moře a koncentrace migrantů tam. 

Zřízení záchytných táborů na africké straně lze realizovat pouze dvěma způsoby – násilnou okupací kusu cizí země za dohledu několika dělových člunů, nebo korupcí. Evropa zvolila peníze. Z hlediska zájmů zemí Evropy je to optimální řešení. Násilí nebudou páchat občané či orgány zemí EU ani EU samotné, ale orgány zemí, které nehájí lidská práva tak fanaticky, jako Evropská unie. Prostě a jednoduše, přiznejme si, že někdo tu špinavou práci udělat musí. EU to být nechce, a tak si na to najala tureckou a libyjskou administrativu. Zaplatila jim za to, že množství migrantů poklesne. Jak, to už se neptal nikdo.

Nyní je toto řešení kritizováno. Mohou tito kritici nabídnout ještě jiné řešení?

Jedině, že by tu detenci a deportaci hodlala dělat EU sama. Ale to by EU musela nejdříve vypovědět mezinárodní dohodu o uprchlících. Mimochodem – bylo by to férové a logické. Uvědomme si ale, kdo dohodu s Libyí kritizuje. Amnesty International je nevládní aktivistická organizace, nikoliv arbitr morálky. Ta před sebe předstrčila zdánlivě nigerijsou organizaci „PathFinders Justice Initiative“, což je ale ve skutečnosti „neziskovka“ registrovaná v USA.

Navíc... strategický bonus akce: Nejde o vpuštění  či nevpuštění stovek tisíc migrantů do Evropy. Tady jde  i o záminku – o to, že Mezinárodní trestní tribunál v  červnu 2017 vydal zatýkací rozkaz vydaný pro válečné zločiny proti Mahmúdu al-Werfallimu, veliteli zvláštních sil generála Chalífy Haftara, který je nyní vedoucím libyjské národní armády a řídí východ země. V květnu roku 2017 prokurátor Mezinárodního trestního tribunálu oznámil zásadní zájem na zahájení vyšetřování trestných činů spojených s migrací v Libyi...

Jde o to, že EU, tlačena realitou neregulované migrační vlny, udělala špinavý kšeft s libyjskými loutkami, které se musely na realizaci spojit s faktickou vládou Libye, kterou nesnáší jak EU, tak USA, aby si pak o rok později mohla hrát hru na morálku... Taktika Piláta Pontského. Mahmúd  al-Werfalli v roli ukřižovaného – nechá se? Ratko Mladić, Radislav Krotič, Zdravko Tolimir, Nebojša Pavković, Vlastimir Djordjević či Vladimir Lazarević dělali to, co by dělal kdokoliv v jejich roli, a skončili v rukou mezinárodního soudu.

V Africe jsou v pohybu směrem do Evropy možná miliony lidí… 

Jsou...  Víte, mě stále fascinuje, kolik těch chudých a zbědovaných, kteří mají peníze na cestu přes kontinent, je. Cestovat přes celou Afriku do Evropy je přitom docela drahé…

Lze si za těchto okolností vůbec představit nějaké řešení, které bude dodržovat všechny humanitární standardy ?

Ne. Někdo se musí dopouštět dlouhodobě násilí v masovém měřítku. Jiné řešení není. 

Další imigranti do táborů v Evropě přesto přibývají... 

To je věcí tichých dohod evropských pohraničních organizací a neziskovek s pašeráky a různými militanty. V Libyi i jinde. To je politika západní části EU.

Co by mohlo tuto situaci změnit? Prohlášení EU, že už nikoho dalšího nepřijme? Nebo by ani to nestačilo?

Jak to prohlášení zkomunikujete? A jak ho zrealizujete? Ve své první analýze africké migrace pro ParlamentníListy.cz jsem navrhoval argumentaci kulomety. Vidím je stále jako jediné možné řešení. Dokud EU nevypoví  Úmluvu o uprchlících, je povinna se ke každému chovat  jako k žadateli o azyl, i když je více než zřejmé, že jde o ekonomického migranta. A co s těmi, které je třeba deportovat zpátky, odkud přišli? Dobrovolně ze zemí svých snů neodejdou. Dopustit se násilí? Repatriovat je v poutech, pod dohledem samopalníků? Co s ženami a dětmi?

Server Britské listy okomentoval tyto informace tučným textem: „Ti občané České republiky, kteří odmítají přijímat  uprchlíky,  nesou přímou odpovědnost za toto vraždění, mučení a znásilňování.“ Co říkáte na toto hodnocení, dělající z každého občana EU spoluviníka těchto událostí? 

Souhlasím. Svými odmítavými názory i politickou volbou jsme se rozhodli, že nebudeme spoluúčastni na oškubání své ekonomiky a bráníme částečně i ekonomiku EU. Zvolili jsme v nemalé míře Babiše a Okamuru. Nezvolili jsme Zelené, ČSSD s dosud nevyloučeným Dienstbierem se skoro nedostala do Sněmovny. Nejsme slitovní. Nejsme křesťané, i když někteří tvrdíme, že ano. Dělíme svůj altruismus striktně na „náš“ a „cizí“. To je ze sociálnědemokratického, komunistického i křesťanského pohledu pokrytecké... Tudíž jsme spoluviníky genocidy obyvatel na územích, kam jsme se rozhodli vyvézt západní demokracii na křídlech bombardérů, nebo odtamtud odvézt zalevno koltan, tropické dřevo, mramor, ropu, uran či diamanty. Jsme součástí predátorské civilizace. Nehrajme si na svatoušky a přiznejme si, že máme už více než půl století na rukou krev nejen černých synů Afriky, ale chudáků celé zeměkoule. Vozíme jim kalašnikovy a semtex, ne demokracii. A dokud se nerozpadne EU a NATO, nebudeme dělat jinou politiku.

Co je to vůbec za podivnou konstrukci, že ti, kteří odmítají přijímat uprchlíky, tuto „přímou odpovědnost“ nesou, ale ti, kteří neodmítají, jsou vyviněni?

Vzpomínáte na projev plukovníka Kaddáfího v OSN v roce 2009? Řekl tehdy, že svět se nechová podle zásad OSN. „Všechny státy by měly mít stejný hlas. Pro ty, kteří mají stálé křeslo, je to politický feudalismus. Neměli bychom to nazývat Rada bezpečnosti, ale Rada terorismu,“ tvrdil tehdy na adresu nadvlády velmocí. 

„Na libyjské hranici jsem nedávno zastavil tisíce afrických migrantů na jejich cestě do Evropy. Zeptal jsem se jich, proč tam jdou. Řekli mi, že chtějí, aby bylo vráceno jejich ukradené bohatství, jinak se nevrátí zpátky. Kdo může vrátit bohatství, které nám bylo ukradeno? Pokud se rozhodnete vrátit všechno bohatství, nebudou žádní další přistěhovalci z Filipín, Latinské Ameriky, Indie a z Mauricia. Dejte nám zpět naše ukradené bohatství! Afrika si zaslouží kompenzaci  7,77 bilionů dolarů. Je to náhrada ze zemí, které měly v Africe kolonie. Afričané budou vyžadovat tuto částku. …“

"Proč země třetího světa žádají odškodnění? Aby již nikdy nebyl kolonialismus, aby velké a silné země již nikdy nedělaly z jiných zemí své kolonie s ohledem na to, že jednou by musely zaplatit odškodnění. Kolonizace by měla být trestána. Země, které způsobily újmu jiným národům v koloniální éře, by měly platit náhradu škody a utrpení způsobené jejich koloniální nadvládou.“

Český překlad projevu Muammara Kaddáfího v OSN, 2009: https://janica9.wordpress.com/2012/12/16/historicky-projev-muammara-kaddafiho-na-valnem-shromazdeni-osn-23-zari-2009/

Stalo se. Masy se pohnuly, odhodlány si vzít, co jim patří. Pokud nechceme zaplatit dluh 7,77 bilionu dolarů, Afričané půjdou tam, kde ty peníze jsou. Mají na to morální právo. Právo okradených. Nejdříve vyplení Německo, a pak se poohlédnou po okolí.

Pokud se dohodneme s politiky z jiné země, že vyřeší nějakou situaci, a při tomto řešení dochází k porušování lidských práv – lze to podle vás označit za „spiknutí“ v tom smyslu, jaký to slovo v češtině má?

Víte, mě fascinuje váš eufemismus „vyřeší nějakou situaci“. My přece všichni jsme věděli dopředu, že bez násilí se zabránění migrace v Libyi i Turecku neobejde. My jsme si zaplatili, že „někdo“ ty migranty pochytá, zavře je do nějakého koncentráku v poušti, vymlátí z nich všechny peníze a zbaví je tak možnosti se do Evropy dostat. Otroctví a sexuální otroctví pochytaných je bonus za špinavou práci. Ztráty jsou povoleny v neomezené míře. Jen to nesmí být v EU. 

Evropská unie umožnila libyjské pohraniční stráži  pochytat zvýšený počet lidí na moři tím, že jim poskytla školení a vybavení včetně lodí, technické prostředky jako radary, noktovizory, vysílačky  a další pomoc. Za druhé se Evropská unie zavázala poskytovat technickou a finanční podporu libyjským orgánům odpovědným za řízení zadržovacích středisek, kde jsou uprchlíci a přistěhovalci drženi a dle Amnesty International rutinně vystavováni vážnému porušování lidských práv. Za třetí se EU dohodla s libyjskými místními úřady a s vůdci kmenů a ozbrojených skupin – a povzbudila je k zastavení pašování a ke zvýšení hraničních kontrol na jihu země. Legitimita těchto dohod je směšná. EU se dohodla s vládou, kterou sice uznává OSN, ale nikdo jiný. Tato parta prozápadních loutek se musela dohodnout s těmi, kdo té zemi opravdu vládnou. Peněz nakonec zbylo  pro všechny dost. Namísto přepravy vydělají místní na otrocké práci zadržených běženců.  

V bezprávné zemi se uprchlíci a přistěhovalci stali zdrojem, který je třeba využít – a komoditou, kolem níž se dle Amnesty International rozrostlo celé odvětví.

Jo, je to spiknutí za účelem masového potlačení něčích práv. V Libyi je migrace zakázána. Libyjský zákon kriminalizuje nelegální vstup, pobyt i odchod ze země, které se trestají odnětím svobody, pokutou a nakonec deportací. Libye  důsledně odmítla podepsat „ženevskou“ Úmluvu OSN o  právním postavení uprchlíků z roku 1951, a tak jí není nijak vázána, na rozdíl od zemí EU. Ty jsou vázány i článkem 14 Všeobecné deklarace lidských práv z roku 1948, která uznává práva osob požádat o azyl před pronásledováním v jiných zemích.  To vše EU věděla předem. A ne že ne.  

Úmluva OSN o  právním postavení uprchlíků:  https://www.osn.cz/wp-content/uploads/2015/03/uprchlici.pdf

Mezinárodní organizace pro migraci vypočítala, že do konce září 2017 bylo v Libyi 416.556 migrantů, ale skutečný počet je pravděpodobně vyšší. Podle IOM více než 60 % migrantů v Libyi pochází ze subsaharské Afriky, 32 % z ostatních severoafrických zemí a jen asi 7 % ze zemí Asie a Středního východu. Téměř půl milionu migrantů se touto trasou do Evropy dostalo v posledních třech letech; více než 10.000 se utopilo v moři.

Výsledkem realizace dohody EU a Libye je prudký pokles  počtu námořních migrantů, kteří dosáhli  pobřeží některého ze států EU. V roce 2017 do Itálie přišlo celkem 33.288 migrantů, což je o 67 % méně než ve stejném období roku 2016. Stejně tak poklesl i počet utopených. Takže se netvařme, jako že se nás to netýká.

Dokud se nezmění článek  14 Všeobecné deklarace lidských práv a Úmluva OSN o  právním postavení uprchlíků, bude trvat schizofrenní situace, dávající mezinárodněprávní klacek „vítačům“. Přitom v roce 1948 nikoho nenapadlo, že lze docílit organizovanou masovou migrační vlnou destabilizace politického a bezpečnostního systému i ekonomik cílových zemí. 

Lze evropské politiky, kteří tato jednání s Libyí a dalšími zeměmi vedli, činit odpovědnými za události, které popisuje zpráva Amnesty International, a vyvozovat vůči nim nějakou mezinárodní trestněprávní odpovědnost? 

No, aktivisté by chtěli. Teoreticky je to mezinárodněprávně možné. Ale promiňte, tohle už není právo. To je politika. Zde neplatí zákon, ale moc. A pak je možné cokoliv. Čili idiot, který se nechá v politice chytit s kouřící hlavní v ruce, bude po zásluze potrestán...

Web Britské listy nabízí na migrační kauzu velmi vyhraněný pohled, už od chvíle, kdy označování imigrantů čísly psanými fixou, které se provádělo při prohlídkách imigrantů, kteří přijeli vlakem do ČR, prohlašoval za praxi srovnatelnou s děním v nacistických koncentračních táborech.  Nezpůsobil tento postoj, který drtivá většina veřejnosti zarputile odmítala, ve veřejné debatě více škod než užitku?

Dle mě ne. Přehnaný aktivismus je demonstrativně výukový. Stačí ukázat postoj Britských lisů, které dnes reprezentuje několik málo aktivistických autorů, editor Jan Čulík a jeho kamarád, tiskový mluvčí Amnesty International pro Evropu. Dál nemusíte nic vysvětlovat.  

V nedávné minulosti se prokázalo, že některé neziskové organizace nejsou v migračních kauzách tak úplně nestranné, protože v nich mají vlastní zájmy. Lze za těchto okolností považovat zprávy, které tyto neziskové organizace vydávají (a nejde jen o Amnesty International) za důvěryhodný zdroj informací?

Žádnou z aktivistických skupin nemůžete nikdy brát vážně. Aktivistickými skupinami jsou třeba politické strany. Zároveň lze brát vážně kteroukoliv z nich. Vždyť nejde o pravdu (tou se zabývají tajné služby), ale o veřejné mínění. Čili řečeno jandovským newspeakem, jde o „hybridní válku“. Já třeba beru vážně aktivistku, kterou legalizovali v New Yorku, aby žvanila na britských televizích k této kauze – jde o Evon Idahosu, „aktivistku bojující proti modernímu otroctví v subsaharské Africe“ a zakladatelku organizace Pathfinders Justice Initiative – neziskovky s korespondenční adresou v Nigérii a daňově odčitatelnou registrací dle § 501 (c) (3) daňového zákona v New Yorku (DIČ 46-5601806). Ta pro britskou televizi dle překladu Jana Čulíka řekla na otázku, zda jsou to autentičtí uprchlíci, nebo ekonomičtí migranti: „Vidíte lidi, kteří prchají před násilím, na severu země od Boko Haram, ale většina těchto lidí jsou ekonomičtí migranti. Jsou to lidé, kteří přežívají za jeden, dva dolary denně. Maji nulové ekonomické příležitosti. Nezaměstnanost mladých lidí v Nigérii je asi 25 procent. Je to součinnost chudoby, absence hospodářských příležitostí...“

Takže ve jménu bezprostředního černošského levičáctví přiznala tato aktivistka, že EU může většinu migrantů šupem poslat zpět do Afriky...

„V Libyi jsou lidé, kteří nechtějí být vraceni zpět, což vypovídá o jejich zoufalství a o tom, že ve svých domovských zemích v subsaharské Africe nemají žádnou naději. Jiní byli vráceni do svých domovských zemí přesně do téže situace, v níž byli zranitelní už předtím. Takže jestliže neodstraníte příčiny tohoto problému, jestliže neodstraníte chudobu, absenci ekonomických příležitostí, vždycky se nakonec lidé budou snažit chudobě uniknout.“

Videorozhovor s Evon Idahosu v angličtině – Channel 4 https://www.channel4.com/news/evon-idahosa-on-migrant-crisis-theres-certainly-enough-blame-to-go-around

Zdroj překladu BL: https://blisty.cz/art/89154-channel-four-news-jak-se-eu-podili-na-muceni-a-vrazdeni-uprchliku-v-libyi.html

Lidé, kteří „přežívají“ za jeden, dva dolary denně, mají dost peněz na přesun po kontinentu, nelegální pobyt v cizí zemi a  překročení Středozemního moře. Dobrej vtip, ne? Ne, my neodstraníme jejich chudobu, protože jejich porodnost v kombinaci s vyšším sociálním statusem a mobilitou by byla pro Evropu zničující. Pošleme raději některým z nich ty kalašnikovy. O zbytek se postarají sami.

Evropská unie se chystá na jednání premiérů projednávat tzv. Dublin IV, nový systém přerozdělení migrantů a uprchlíků. Lidé se dozvídají značně rozporné zprávy o tom, co je obsahem těchto návrhů zejména ve vztahu ke kvótám. Můžete čtenářům objasnit, v čem tato reforma, která se má v Bruselu projednávat, spočívá?

Systém Dublin IV neplánuje Evropská unie, ale Evropská komise. To je prozatím ještě docela velký rozdíl. A naděje na neprosazení.

Podle Komise se má stát hlavním migračním modelem – má mj. zajistit ochranu migrantů a uprchlíků v regionu jejich původu a jejich přesídlení přímo odtamtud do EU. Systém by měl zahrnovat „mechanismus spravedlivosti“, zřízení trvalého kolektivního přerozdělovacího mechanismu s rozšířením definice práv samostatně se přesunujících nezletilců či rozšíření skupiny rodinných příslušníků (pro sjednocení rodin). Pravidla jsou striktní – pokud je země vystavena nepřiměřenému počtu žádostí o azyl přesahujícímu stanovenou referenční hodnotu (více než 150 % referenčního počtu, který se určí na základě její rozlohy a ekonomické situace), budou všichni další noví žadatelé v dané zemi (nehledě na státní příslušnost) přerozděleni napříč EU, dokud počet žádostí opět neklesne pod uvedenou hodnotu. Členský stát bude mít možnost dočasně se realokace neúčastnit. V takovém případě bude muset za každého žadatele, za něhož by jinak byl odpovědný, zaplatit státu, jemuž byla daná osoba přidělena, příspěvek solidarity ve výši 250.000 eur.

Stávající dublinský systém je nefunkční a vede k třenicím mezi „starými“ zeměmi EU a zeměmi Visegrádu, nová verze je nepřijatelná pro více zemí. Dublin IV má posílit mandát  Evropského podpůrného úřadu pro otázky azylu (EASO) a dát kompetence agentuře Evropské unie pro otázky azylu, která bude provozovat referenční klíč, prosazovat právo Unie a operativní standardy týkající se azylových řízení, podmínek přijímání a potřeby ochrany.

Nejkonfliktnější bude určení referenčního počtu  a „harmonizace azylových řízení a standardů, aby se v rámci Evropy vytvořily rovné podmínky, a tudíž došlo ke snížení motivačních faktorů, včetně opatření na omezení nedovoleného druhotného pohybu osob“. Standardem „harmonizace“ se může stát sociální dávka pro migranta dle sociálních dávek průměru EU, dle sociálních dávek Německa, nebo ve velikosti sociální dávky české nebo maďarské... Obávám se, že co je dostatečné  a přijatelné pro jednoho, bude pro jiného ekonomicko-sociálně a politicky neúnosné. Problém je, že země EU nemají stejně „rovnou“ ekonomickou úroveň, ani stejnou či společnou daňovou a sociální politiku.

Tisková zpráva k DUBLIN IV – EU, 4. 5. 2016, v ČJ  http://europa.eu/rapid/press-release_IP-16-1620_cs.htm

Nařízení, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu podané státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států (přepracované znění)  https://ec.europa.eu/home-affairs/sites/homeaffairs/files/what-we-do/policies/european-agenda-migration/proposal-implementation-package/docs/20160504/dublin_reform_proposal_en.pdf

Sdělení Evropské komise: Směrem k reformě společného evropského azylového systému a posilování legálních cest do Evropy http://ec.europa.eu/dgs/home-affairs/what-we-do/policies/european-agenda-migration/proposal-implementation-package/docs/20160406/towards_a_reform_of_the_common_european_asylum_system_and_enhancing_legal_avenues_to_europe_-_20160406_en.pdf

Je současná nálada v Evropské unii nakloněna pokračování přerozdělovacích kvót, nebo politici spíše zastávají názor, že to bylo nesmyslné řešení? I v tomto dostávají čeští čtenáři a posluchači protichůdné informace. 

Protichůdné informace dostávají občané o celé Evropské unii a o jejích institucích už dlouho. Možné je nejspíš všechno. Od Schulzových Spojených států evropských, přes euroskeptické exity až po rozpad celé EU.